Exilový historik Dittrich: Za pár desetiletí bude Pražský hrad patřit Číňanům!

V krajanské rubrice dnes pokračuje rozhovor s významným exilovým historikem Zdeňkem Radslavem Dittrichem, který po únoru 1948 jako student emigroval do Holandska. Svou profesní kariéru celoživotně spojil s univerzitou v Utrechtu. Zde se věnoval hlavně dějinám 9. a 19. století. Po Československou společnost pro vědy a umění ale uspořádal i konferenci o Janu Ámosi Komenském.

Zdeněk Radslav Dittrich, foto: Barbora KmentováZdeněk Radslav Dittrich, foto: Barbora Kmentová "V roce 1988 jsme měli kongres v Curychu a přátelé mi tam řekli, že musím v Holandsku organizovat oslavy Komenského výročí v r. 1992. A věda, jak to bylo v r. 1970, kdy pořadatelé pozvali lidi z Československa a přišli jiní lidé, protože ti druzí nesměli, řekli jsme si, že to se nesmí opakovat. Koho pozveme osobně, jinak nic! Tak jsem to dělal a poznal jsem řadu komeniologů. A to mne utvrdilo v přesvědčení, že se do této společnosti nehodím."

Vy jste kromě SVU ale pracoval i v řadě dalších exilových sdružení, že?

"Ano, pracoval. Měli jsme a máme pěkný Spolek demokratických Čechů a Slováků v Nizozemí."

Stále držíte pohromadě?

"Držíme pohromadě. Tam jsem přednášel, když potřebovali zaplnit program. Zavolali mi a šel jsem."

Vy jste měl zřejmě možnost vrátit se do Česka až po listopadu 89, že?

"Já bych měl možnost dřív, ale na to jsem nereflektoval. Já jsem leckde ve východní Evropě byl. V Rusku, v Jugoslávii, v Rumunsku několikrát, v Bulharsku několikrát, ale do Československa jsem nechtěl. Poprvé to bylo v březnu 1990."

To musela být pro vás hodně velká změna, po tolika letech...

"Jo, ale Praha byla tenkrát ještě k poznání. Sice sešlá, ale... Když jsem pak později několikrát přijel, začalo se to měnit. Teď je to moc hezké, už to ale není Praha mého mládí."

Znám zkušenost řady exulantů, kteří vyprávějí, že se vrátili třeba po dvaceti letech a mlékárna byla pořád na stejném místě. Ale co lidé? Když jste přijel po těch čtyřiceti letech, změnili se hodně?

"Lidé se moc nemění. Jako historik pochybuji o tom, že se lidé mění k dobrému nebo ke špatnému. To je pořád nějaká konstanta, od neandrtálců až k dnešku."

Co říkáte současné situaci u nás?

"Je to tu ještě o několik stupňů horší než u nás. A u nás to už je otrava!"

V čem konkrétně to vidíte horší?

"Ve způsobu, jak se vedou politické kampaně."

Pokud vím, tak dnes v Holandsku narůstají poněkud rasistické postoje a nálady. Tady taky bohužel!

"Já si to dovedu představit. Podívejte se, když za dobu patnácti let počet muslimských spoluobčanů vyroste z 50 000 na milion! To jsou přistěhovalci jednak z turecké Anatolie a jednak z marockého Rifu."

Jak se na takové stěhování národů díváte jako historik? Jak může skončit?

"Katastrofálně. Na to zařvala Římská říše. Ti Germáni a Hunové... - To se nezvládne!"

Čili myslíte, že Evropu čeká podobný zánik jako Starý Řím?

"V historii se nic doopravdy neopakuje. Vždycky jsem říkal, že nic se neopakuje, ale jevy se opakují. Muslimy nevstřebáte."

Pane profesore, celý západní svět dnes samozřejmě vnímá radikální islamisty jako nebezpečí. Nebude to ale tak, že tím, kdo se bude jako třetí smát a potom "shrábne" všechno, bude Čína? Jak to vidíte jako historik?

"Číňané jsou úplně jiný žánr lidí. Během pár desítek let budou asi vlastnit kompletně celou Evropu. Pražský hrad bude jejich! Nejsou to ale násilníci a nemají externí vládychtivost. Čína byla vždycky svět sám o sobě. V Holandsku jsou Číňané jednou z nejváženějších menšin. Pro mne tu není žádné žluté nebezpečí. A co se týče Indů, ti jsou taky slušní."

A co rudé nebezpečí, když už jste ta nebezpečí zmínil? Z Ruska už dnes strach není?

"To neexistuje! Rusko je milé! Rusko prostě musí být trochu osvícená autokracie, samoděržaví. S parlamentem, jak to bylo v posledních letech za Mikuláše II. Víc se od nich nesmí chtít. Rusko je nutné jako činitel v evropské rovnováze. Je to velmoc, která má svou roli."

Exilový historik Zdeněk Radslav Dittrich z holandského Utrechtu získal za svůj přínos pro krajanská sdružení v Nizozemí i za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí v r. 2010 Cenu Gratias agit.