Češi ve Slovinsku se považují především za Evropany

Eva Dvořáková při udílení cen Gratias Agit

Za českými krajany se tentokrát vypravíme na jihovýchod Evropy. O Češích v Chorvatsku, Srbsku nebo Rumunsku jsme v našem vysílání hovořili už mnohokrát, dnes se však poprvé budeme věnovat poměrně malé komunitě Čechů, která žije ve Slovinsku. A informace má Milena Štráfeldová od skutečně dobrého zdroje: paní Eva Dvořáková ve slovinském Mariboru žije od r. 1980, poté, co se provdala za slovinského publicistu a básníka Marjana Pungartnika. Společně tu před deseti lety obnovili kulturní spolek Slovinsko - česká liga. Za svou rozsáhlou činnost ve prospěch České republiky v zahraničí získala Eva Dvořáková letošní cenu Gratias agit.

Eva Dvořáková při udílení cen Gratias Agit
Do Chorvatska, Srbska nebo Rumunska se Češi stěhovali už od konce 18. století. Přicházely sem chudé rodiny zemědělců a malých řemeslníků, aby tu založily ryze české vesnice. Například v Chorvatsku Češi osídlovali pohraniční oblasti tehdejší Habsburské říše, kde sice získali půdu, měli však za úkol chránit tato území proti Turkům. Příkladem takového osídlení je nejstarší česká vesnice v Chorvatsku Ivanovo Selo, která vznikla už na konci 18. století. Ve stejné době podle Evy Dvořákové se dostávali první Češi i do dnešního Slovinska. Usazovali se hlavně v okolí Mariboru.

"Nad Mariborem se zvedá pohoří, které se jmenuje Pohorie, a na něm zakládali sklárny. Zakladatelé nebo vlastníci byli dva bratři Langerové a k nim pak přicházeli pracovat čeští skláři. A o ten majetek se jim dále také starali Češi."

O okolní lesy, kde se pro sklárny těžilo dřevo, zase pečovali Italové, ve sklárnách byli později zaměstnáni i Němci a Slovinci. Na Pohoriu tak spolu žilo hned několik národností. Další vlna českých přistěhovalců přišla do Mariboru mezi dvěma světovými válkami. Ve městě pomáhali zakládat továrny. Byli to především čeští Židé, kteří investovali do textilního a strojírenského průmyslu

"Do Mariboru přišla hlavní vlna Čechů, když se stavěly jižní železnice,"

dodává k tomu slovinský manžel paní Dvořákové Marjan Pungartnik.

"Pak přichází hodně odborníků do pivovaru, vlastnili tam i svoji pivnici, pak to byli lékárníci,"

Eva Dvořáková
Působili tu i čeští lékaři, v centru Mariboru vzniklo české sanatorium pro léčbu tuberkulózy a plicních onemocnění, které existuje dodnes.

"Češi vlastnili i hotely v blízkých lázních, v blízkém Celji působil velmi významný fotograf. Hodně fotografů bylo z Čech a Moravy."

Podle Evy Dvořákové v Mariboru, který má dnes kolem 120 tisíc obyvatel, žila v období mezi dvěma světovými válkami až pětina Čechů.

"V Mariboru existovala i mateřská školka, vyučoval se český jazyk. Hodně lidí z Mariboru zase studovalo v Praze i v Brně, studovali architekturu, strojírenství, umělecké směry. Dalo by se říct, že patřili mezi výkvět inteligence v Mariboru."

K zajímavostem patří i to, že první horolezci ve slovinských horách byli Češi. Čeští konstruktéři tu postavili první skokanské můstky, jeden z největších se donedávna jmenoval po svém tvůrci Bloudkovi. Češi v Mariboru založili nejen místní Sokol, ale i kulturní sdružení Slovinsko - česká liga. Po jeho historii pátrali Eva Dvořáková a Marjan Pungartnik v místním archivu:

"My jsme to zpracovali do takového badatelského projektu, od založení ligy, kolik v ní bylo členů, kolik tenkrát přispívali, jejich akce. - A ještě jedna věc. Teď byla v městském muzeu výstava o Sokole. Sokol byl spojen s Čechy a je to část dějin Čechů ve Slovinsku."

Po druhé světové válce a zejména od 50. let se mezi komunistickým Československem a Titovou Jugoslávií mnohé vazby z politickým důvodů zpřetrhaly. Z Československa muselo například po r. 1948 odejít mnoho Čechů ze Slovinska, kteří v Praze studovali na vysokých školách. Tyto vazby se podle Evy Dvořákové dosud nepodařilo znovu navázat. Češi ve Slovinsku se jako česká menšina ani příliš nevyhraňují. Eva Dvořáková přitom citovala jednu z českým krajanek, dceru fotografa Pelikána v Celji:

"Řekla: my jsme byli česky mluvící Celjané. Byli česky i německy mluvící. A my jsme česky a slovinsky mluvící Češi. Ale že by se dnes člověk nějak identifikoval se svým národem? Já si myslím, že jsme všichni Evropané."

To, co ale Eva Dvořáková udělala pro slovinsko - české vztahy, vypovídá o něčem jiném. Pomáhá českým vědcům a studentům při badatelských projektech o historii Čechů ve Slovinsku. Sama vedla výzkumný projekt o českém zakladateli skláren na Pohoriu Josefu Langerovi nebo o práci českých architektů ve Slovinsku. Do slovinských časopisů a odborných periodik píše o Praze a české architektuře. Na svém kontě má i řadu překladů - překládala a tlumočila například při návštěvě Milana Kundery v Záhřebu. Spolupracuje při přípravě setkání českých a slovinských architektů, výtvarníků a studentů nebo při jejich cestách do Česka. Spolu se svou sestrou organizovala humanitární pomoc pro dětskou nemocnici v Makarské. Pro děti z oblastí zasažených válkou v Bosně a v Chorvatsku tam byly v r. 1991 z České republiky vypraveny dva kamiony zdravotních potřeb. A především v r. 1996 spolu s manželem po půl století obnovili činnost Slovinsko - české ligy, pro kterou připravují kulturní pořady, koncerty, přednášky a výstavy. Zde se také schází současná komunita Čechů v Mariboru.