Vážení posluchači, jak jsem slíbila už před týdnem, dnešní rubriku věnujeme našim krajanům v Chorvatsku. Hezký poslech Vám přeje Milena Štráfeldová:

Takhle tedy ještě dnes zpívají čeští krajané v Záhřebu. Podle odhadu jich tu žije asi sedm set a zhruba polovina z nich se sdružuje kolem České besedy. Ta má za sebou už dlouhou historii:

"My jako Česká beseda Záhřeb za dva roky budeme oslavovat 130 roků působení. Do Chorvatska se Češi nastěhovali před dvěma sty, dvěma sty deseti lety. Za tu dobu jsme si udrželi svoji kulturu, svoje zvyky, obyčeje a dneska jsme tu v Chorvatsku jednotní."

- říká předseda besedy v Záhřebu Bohumil Kopecký. Svaz Čechů v chorvatském Daruvaru dokonce existuje už přes dvě stě let. Krajané mají v Chorvatsku svoje školy, kulturní organizace, jen Českých besed dnes existuje v Chorvatsku dvacet čtyři. V nich se připravují krajanské podniky, zábavy i slavné dožínky. Jak ale uvádí velvyslanec České republiky v Záhřebu Jiří Kuděla, statisticky přitom Čechů v Chorvatsku ubývá:

"Bohužel poslední soupis obyvatelstva v Chorvatsku, jehož výsledky byly zveřejněny nedávno, ukazuje trend, který je z hlediska etnologicko sociologického celkem pochopitelný, to znamená trend postupné asimilace české menšiny v Chorvatsku. Vidíme určitý, asi dvacetiprocentní úbytek českých krajanů v Chorvatsku. I když je to svým způsobem paradoxní, protože vidíme úbytek deklarovaných Čechů, ale zároveň velký nárůst iniciativ České besedy."

Početní úbytek Čechů v Chorvatsku potvrzuje i bývalá předsedkyně České besedy v Záhřebu Miloslava Krolová. Sama žije v Chorvatsku od roku 1953. Tehdy odešla z bývalého Československa za manželem, Jugoslávcem, kterého komunistické úřady v době čistek vyhostily. Jak říká, v Záhřebu museli začínat od nuly, protože veškerý majetek musela zanechat v Československu. Hned se ale přihlásila k české komunitě a později i dlouho vedla tamní krajanský spolek. Chorvatská vláda podle ní sice dnes národnostní menšiny, kterých je zde asi patnáct, podporuje, přesto se krajanská komunita zmenšuje:

"My jsme všichni tady vystaveni silné asimilaci. To se už vidí podle toho, když bylo poslední sčítání lidu, kolik už je odnárodněných Čechů. U mladých už národní cítění není takové vřelé, jako bylo u těch dostěhovalců, kteří sem přijeli před dvěma sty lety."

S tím ale tak docela nesouhlasí současný předseda besedy Bohumil Kopecký.

"Co se týká budoucnosti jak České besedy Záhřeb, tak české menšiny v Chorvatsku, já jsem si jistý, že nezanikneme. Když jsme nezanikli dvě stě roků, tak určitě nezanikneme ani dalších sto."

Podle Bohumila Kopeckého se Češi na Balkáně, který už od 1. světové války představuje neklidný region, vždy dokázali správně rozhodnout. I během konfliktu v Jugoslávii v první polovině 90. let:

"I v té domovinské válce jsme se dali na chorvatskou stranu, na založení samostatného chorvatského státu. Nebyl ani jeden Čech, který by byl na druhé straně."

Chorvatská společnost to podle něj velice ocenila. Česko má vůbec v Chorvatsku velký kredit. Češi zde vždy byli považováni za odborníky ve své profesi. Patřili mezi nejvzdělanější, technicky nejzdatnější a nejzkušenější pracovníky. Jako první také v době mezi světovými válkami objevili chorvatské pláže a založili v zemi tradici turistiky. Na druhé straně hodně Chorvatů v minulém století studovalo v Praze. Dodnes se jich proto hodně účastní i na českých krajanských akcích. Česká menšina v Záhřebu navíc vždycky patřila k těm nejaktivnějším. To se ostatně ukázalo i při vzniku Českého národního domu. S jeho výstavbou se začalo už v roce 1923. Trochu se ovšem protáhla, protože jediným zdrojem peněz na jeho stavbu byly sbírky mezi krajany:

"Samozřejmě že neměli k tomu dost prostředků, takže ten dům byl vlastně hotový až v 38. roce. Tak dlouho se sbíraly prostředky, než byl dostatečný počet, aby se ten dům začal stavět."

- vzpomíná paní Krolová. Už v roce 1941 ale Český národní dům zabralo gestapo. Krajané se proto až do konce války scházeli porůznu v bytech a po kavárnách. V roce 1945 zase místo svého spolkového domu, kde se mezitím usídlila rozhlasová stanice, dostali náhradou pouze provizorní prostor. O navrácení Českého národního domu mohli krajané znovu požádat až v roce 1997. Rozhlasová a televizní stanice jim ho dlouho nechtěla vrátit:

"Když jsme ten dům konečně dostali, tak byl v úžasném stavu. Oni nám vykradli radiátory, všechny zásuvky, jedna místnost byla totálně vyhořelá. Ten dům v takovém stavu se nachází dodnes."

Škoda, která na objektu vznikla, dosáhla podle soudního odhadu sedmi set tisíc marek.

"My jsme byli zoufalí, poněvadž my jsme peníze neměli. Takže jako spása z nebe přišla pomoc z České republiky."

Nyní díky investicím, které uvolnila česká vláda, krajané svůj dům v Záhřebu už čtvrtým rokem rekonstruují. V jednom z pater bude sídlit i České kulturní centrum. Český národní dům by se tak do budoucna měl stát centrem kulturní i hospodářské spolupráce Čechů a Chorvatů. Dnes je v něm už opravený sál s jevištěm, školní učebny i klubovny.

"Pravidelně každou středu nám sem chodí padesát členů. Jestliže máme nějaké zábavy nebo kulturní programy, tak když nám sem přijde jedna třetina všech Čechů, kteří tu žijou, tak to je veliký úspěch. A to je velikým dílem zásluhou toho, že jsme mohli ten dům do té míry adaptovat, že to můžeme k prospěchu a rozvoji české menšiny v Záhřebu."

Pěvecké, taneční, folklorní i divadelní vystoupení na těchto akcích připravuje často i krajanská mládež.

"Co se týká současné aktivity České besedy Záhřeb, máme velice aktivní mládež. Je tu dramatický kroužek, folklorní kroužek, jsou tu kurzy češtiny, česká doplňovací škola,"

- dodává pan Kopecký. V ní vyučuje pětadvacetiletá studentka bohemistiky Ivana Marinkovic. Učí zde děti ze základní školy i středoškoláky, dokonce se tu připravuje i vznik české mateřské školky. O tom, jak pracuje s nejmenšími dětmi, Ivana řekla:

"Učí se česky skrz hru, tančíme, zpíváme, hrajeme divadlo, loutkové divadlo, prostě hrajeme si. Samozřejmě to je málo, hrozně moc málo, protože je to jenom v sobotu dvě hodiny. Ty děti, už je druhá, třetí čtvrtá, pátá generace, doma více méně nemluví česky. Takže spíš se snažím, aby se jim ve škole líbilo, aby se jim zalíbila Česká beseda, a stále jim opakuji, když se třeba pohádají: všechno v životě plyne, jenom ten váš původ vám zůstane. Navždy zůstanete Čechy a budete přicházet sem a ti lidé, se kterými teď chodíte do české doplňovací školy, se uvidíte i za třicet, čtyřicet let."

A na konec ještě jednu aktuální informaci o našich krajanech v Chorvatsku. Dodnes nezapomněli na pomoc, kterou jim v době konfliktu v Jugoslávii poskytla česká vláda, když několika stovkám dětí z válkou ohroženého Daruvarska nabídla bezpečný pobyt v Česku. Krajané se to nyní snaží alespoň zčásti oplatit - do konce letošního roku je otevřeno sbírkové konto, na kterém se shromažďují peníze pro oběti letošních ničivých záplav v České republice.