Česko v komentáři

22-03-2003 | Josef Kubeczka

Širší i české souvislosti války v Iráku - to je téma dnešní rubriky "Česko v komentáři". Publicistu Petra Holuba pozval do studia Josef Kubeczka.

Stáhnout: RealAudio

Petr HolubPetr Holub Jaké následky, podle Vás, může mít rozdílnost názorů na řešení irácké krize v rámci Evropské unie a Severoatlantické aliance?

"Ty důsledky trochu souvisí už s 11. zářím. Tehdy to vypadalo, že se Amerika, která velice impulsivně a energicky reagovala na teroristické útoky v New Yorku, stane skutečným světovým leaderem, jenž povede další politický vývoj proti nebezpečným režimům. U Evropské unie šlo vlastně o to, do jaké míry se připojí k tomuto americkému tažení, protože kdyby se k němu připojila, tak samozřejmě získá větší vliv na politické dění na celém světě. Zdá se, že evropští leadři, především Německo a Francie, zvolili jinou cestu - totiž kritiku amerického postupu a vystavují se tak velkému riziku, že jejich pozice v globálním světě bude marginalizována. Teď je ovšem otázka, jak dopadne tažení Ameriky do Iráku. Pokud ale bude úspěšné, především diplomaticky v arabských státech a ve třetím světě, pak se vedoucí státy Evropské unie skutečně propadnou do marginalizace, do nezájmu. Může to mít pro ně i nějaké nepříjemné ekonomické důsledky. pak je tady ještě důležitá věc, a to je postoj kandidátských zemí Evropské unie, z nichž některé jsou rovněž členy NATO - to se týká například České republiky. Ty podporují Spojené státy. To bude mít určitě velké dopady na rozšíření Evropské unie i na komunikaci uvnitř Evropy, protože na jednu stranu se tím může posílit pozice kandidátských států, na druhou stranu se ovšem staré členské státy Evropské unie mohou stáhnout do sebe a některé přístupové kroky těm kandidátským státům zablokovat. Tam je tedy takový potenciální konflikt, který bude vyžadovat moudrost politiků na obou stranách, aby ho vyřešili."

Foto: ČTKFoto: ČTK Konflikt v Iráku je ve svých začátcích, čili nezbývá než zatím jen spekulovat. Pokračujme v tom. Dá se, podle Vás, odhadnou, jak dlouho může konflikt v Iráků trvat a jaká úskalí bude třeba zdola v poválečném uspořádání této země?

"To je skutečně otázka, na kterou je velice těžké odpovědět. K tomu jsou nejisté dva předpoklady. Jeden je, jak dlouho potrvá vlastní válečný konflikt. Pokud ho Amerika, jak slibuje, vyřídí do týdne a má na tom samozřejmě velký zájem, a začne okamžitě obnova, pak to bude znamenat velké plus pro stabilitu toho regionu. Druhým předpokladem je názor okolních států, zemí Blízkého východu, arabského světa. Pokud současná irácká reprezentace od nich zůstane izolována, tak to bude opět důležitý předpoklad pro to, aby k nějaké účinné obnově došlo. My vlastně sledujeme něco podobného v Afghánistánu. Tam oba dva ty předpoklady splněny byly a poměrně rychle se tam obnovil slušný politický život s tím, že v této hornaté zemi je velice složité zavést vůbec nějakou státní správu. I proto tam trvají boje, je to už déle než rok, ale v zásadě jde vývoj správným směrem. V Iráku by zřejmě všechno šlo o něco rychleji, tak že pokud by člověk byl optimistou, lze si představit, že do půl roku může být v Iráku vláda, která bude připravovat demokratické volby, bude obnovena těžba ropy a bude se vyvážet do celého světa."

Vraťme se z bojiště k nám domů. S jakými riziky války lze už nyní počítat v Česku? Mám na mysli nejen bezpečnostní rizika, ale celkovou situaci ve společnosti a její psychickou kondici.

Foto: ČTKFoto: ČTK "Určitě to je velká zkouška pro českou společnost. Válka je totiž zvláštní věc a my jsme ji nikdy nezažili. Kdybych to měl přirovnat, jak říkají psychologové, k nějakým událostem z běžného života, tak jde o traumatický zážitek třeba toho typu, že vás někdo přepadne v temném podchodu. Samozřejmě do takových zážitků se nikdo nehrne, každý se jim snaží vyhnout, protože nechávají hluboké stopy na psychice. Česká republika se nyní zprostředkovaně hrne do jednoho takového zážitku, což samozřejmě vyvolává různé reakce, včetně pacifistického hnutí, včetně kritiky válečných štváčů. Na druhé straně lze očekávat, že budou i nějaké výkřiky, že válka je dobrá a může se zvýšit i agresivita v určitých částech populace. S tím je třeba počítat a je především na politicích, aby tuto opravdu extrémní situaci, kterou my zprostředkovaně prožíváme, vyložili jako akt nutné odpovědnosti Čechů k civilizovanému západnímu světu a zároveň upozornili, že ta válka je opravdu posledním řešením. Nicméně v tuto chvíli kdo ji podniká, tak to činí s odpovědností."

Nápomocný by tu zřejmě mohl být pohled do vlastní historie.

"Samozřejmě. Češi se v některých dobách tak dlouho bránili tomu traumatickému zážitku, až to vedlo k daleko větším katastrofám. Ještě je ale jedna důležitá věc. Je to jedna možnost, jak by se Česko mohlo toho konfliktu nějakým způsobem výrazně účastnit, a to je humanitární pomoc. To, že se určitě miliony lidí ocitnou bez přístřeší, budou nějakým způsobem utíkat před konfliktem, hledat bezpečí. Češi v tomto směru mohou velice silně pomoci. Od počátku války s terorem totiž jsou dvě strategie. Jedna je válečná, jejíž leadrem jsou Spojené státy, a potom je ta humanitární a tam se mohou všechny státy uplatňovat. Česká republika má v humanitární pomoci už poměrně dobrý know-how, tak že pokud by Češi vytvořili nějaký program na pomoc iráckým uprchlíkům nebo se účastnili nějakého širšího programu, může to určitě zvednout sebevědomí a občanskou odpovědnost v celé zemi."

To je zřejmě i otázka poválečné obnovy Iráku, to znamená účast na obnově průmyslu, infrastruktury atd.

"A tato humanitární pomoc je samozřejmě nedílnou součástí té války, tou méně traumatickou."

Hostem Josefa Kubeczky ve studiu Radia Praha byl publicista Petr Holub.

Linkovací služby

Doporučujeme

Související články

Více

Z archivu rubriky

Více

Aktuální relace