Knihovnička Radia Praha Začalo to Stříbrným zrcátkem...
V následujících minutách budem mluvit o fenoménu, který se dotkl už několika generací českých dětí - o večerníčku. Nakladatelství Albatros vybralo dvacet příběhů nejoblíbenějších postaviček a vydalo je souborně v knize To nejlepší z večerníčků.
Mach a Šebestová
Pravidelná televizní pohádka pro děti na dobrou noc, kterou uvádí
Večerníček - chlapec na jednokolce v animované znělce Radka Pilaře, se
objevuje na obrazovce přesně 40 let. Toto jubileum slaví Česká televize,
oslavilo jej i nakladatelství Albatros, které vydalo Knihu To nejlepší z Večerníčků. Na filmovém festivalu v Karlových Varech mi ředitel televize
Jiří Janeček řekl:
"Takřka všichni jsme s večerníčkem nějakou chvilku vyrůstali, někteří ho zažili od plenek, někteří ho pamatují jako skoro dospělí lidé. Já si myslím, že to je úžasný fenomén, který bychom si měli dále hýčkat a my budeme dělat všechno proto, aby se Večerníček dožil minimálně další čtyřicítky."
Existují nějaká ohrožení?
Křemílek a Vochomůrka
"Z mého pohledu vůbec neexistují. Víte, ona tvorba pro děti a mládež patří k významným prioritám České televize, byť jsme samozřejmě omezeni finančními prostředky, a Večerníček je tak veliká zvláštnost, že v něm chceme vytrvat. jasem přesvědčen, že z obrazovek České televize nezmizí."
Víla Amálka, Hajný Robátko, Křemílek a Mochomůrka, Maxipes Fík, Mach a Šebestová... to jsou někteří z e stovek slavných animovaných hrdinů, kteří se za 40 let na obrazovce vystřídali. Do studia jsem pozval dlouholetou dramaturgyni Večerníčků Marii Kšaitovou, spoluautorku knihy To nejlepší z Večerníčků:
Víla Amálka
"Když dneska mluvím do rozhlasu, tak musím zmínit, že ta
Československá televize se vzhlédla v rozhlasovém Hajajovi. A také
převzala některé autory jako Václava Čtvrtka, který se potom stal kmenovým
autorem Československé televize. Ty začátky byly velice chudé, tzn. že
Večerníček se ani nejmenoval Večerníček, jmenoval se Stříbrné zrcátko v tom roce 1965 a vysílal se jenom jednou týdně. Ty poměry byly chudičké.
Vysílalo se ze žižkovské sokolovny, kde byl k dispozici jeden stůl pro
herce a židle pro loutkoherce, který byl pod stolem a měl maňáska v ruce.
Tehdy poprvé to byla Jitka Frantová. Měla Robotka Emila, zastupoval děti,
trošku zlobil a přál si vždycky na dobrou noc pohádku. To bylo vlastně
nepatrně rozhýbané leporelo a nakonec Jitka Frantová řekla Dobrou noc,
děti. Takže tady vznikla předzvěst té známé znělky Dobrý večer a Dobrou
noc, která potom už animovaná vznikla v krátkém filmu."
