Vydání korespondence V+W připravuje Čechoameričan Matějka

Dnes máme ve studiu vzácného hosta: profesora Ladislava Matějku, který se narodil v roce 1919 v jihočeském Suchém Vrbně, ale celý svůj tvůrčí život prožil ve Spojených státech amerických, kde přednášel slavistiku na univerzitách, vydával českou literaturu. Naposledy se profesor Matějka věnoval přípravě kritického vydání poválečné korespondence Jiřího Voskovce a Jana Wericha. Kniha už nedávno vyšla. Rozhovor Viléma Faltýnka s profesorem Matějkou reprizujeme, aby si tedy každý mohl porovnat jeho slova s konečným výsledkem.

Podnět k vydání této korespondence dala kunsthistorička Meda Mládková, provozovatelka Muzea Kampa. Mládková v současnosti usiluje o získání tzv. Werichovy vily do pronájmu a ve svém projektu se zavázala mj. k vydávání této korespondence, která nebyla dosud nikdy publikovaná. Získala pro svůj nápad profesora slavistiky Ladislava Matějku.

"Jestli byla dříve publikovaná? Nebyla nikdy publikovaná. V některých edicích Voskovce a Wericha, které tady dříve dělal zejména pan Just, že plánují vydání této korespondence, ale pak se to nikdy neuskutečnilo. Ono šlo o to, že ta korespondence se nemůže použít bez povolení paní Voskovcové. A taky těch Werichových příbuzných. A hlavní paní Voskovcová to nechtěla povolit. Takže Škvorecký například se o to zajímal, dokonce už to ohlásil jako publikaci - to ještě bylo před tím vydáváním tady, to ještě bylo před tím než padla opona, krátce po smrti Voskovcově. Neuspěl, dostali se dokonce do právního konfliktu kvůli tomu. No ale teď se věc změnila, hlavně taky tím, že paní Meda Mládková má šarmantní způsob, jak přesvědčit lidi o tom, co mají dělat, a tak prostě se podařilo, že ta paní Voskovcová nám to povolila."

Když Ladislav Matějka navštívil naše studio v budově Českého rozhlasu, vzpomněl na svoji první návštěvu zde v roce 1936, když tu s voicebandovou skupinou Karla Brušáka Parta, jejímž členem byl i Jiří Orten, přednesli pořad k máchovskému výročí. Od té doby uplynula dlouhá doba a Matějka prožil téměř 60 let v emigraci ve Spojených státech. Nyní žije nedaleko Bostonu pracuje na knize v bostonském archivu.

"Já musím říct, že ona je to dost velká práce. Já to totiž musím přepisovat v tom archívu, já si nesmím dělat kopii. Teda já si můžu dělat kopii vlastní, přepsáním, buď tužkou nebo na computeru, ale oni mi nepovolí, abych si udělal fotografie těch textů. Povolí určité fotografie, ale účtují za jednu 75 dolarů. A taky je to v omezeném počtu. Tak zkrátka já tam musím chodit. Jezdím tam odtamtud, co bydlím na pobřeží, jezdím autobusem, to trvá hned dvě hodiny tam a zpátky a pak tam trávím ten den a přepisuju. Nejde to tak moc rychle."

Jaký je záměr nakladatelství? Vydat korespondenci kompletní, rozdělenou do tří svazků.

"Jenom ten první svazek, který obsahuje roky 1945 - 1962, ale je tam ta pauza mezi lety 1949 - 1956, přináší asi 340 tiskových stran. Ještě by měly být dva další svazky, které budou zhruba stejně rozsáhlé. Budou představovat kolem tisíce tiskových stran,"

říká Jiří Tomáš z nakladatelství Akropolis. Ladislav Matějka řekl, že korespondence je kulturním dokumentem. Podle něj odpadá morální problém s publikováním soukromých listů, protože je Voskovec a Werich koncipovali jako pokračování své literární činnosti. Přesto i zde se podle Tomáše dozvíme řadu překvapivých osobních souvislostí:

"Příklad jeden za všechny, třeba důvod, proč Voskovec s Werichem nepřijeli po válce z Ameriky společně, byl v podstatě velmi prozaický, ale nebyl publikovaný, Voskovec se rozváděl tou dobou, psychicky se zhroutil a léčil se. To byl pravý důvod. Málo známá je tam skutečnost, že v době kdy Werich stál v čele divadla ABC a měli jet s celým divadlem do paříže, kde už byla představení na 14 dnů vyprodaná, všechno bylo organizačně zajištěné, a přesto z té cesty sešlo. Když se pak Werich o to zajímal, tak zjistil, že to bylo na 'přímluvu' E.F.Buriana."

Pokračuje Ladislav Matějka:

"Je to kulturní rozhovor o věcech, které je zajímaly v souvislosti s divadlem a s jejich kulturními zájmy. O Werichovi se tady velice často psalo, byl to autor, ke kterému se lidi vraceli a vyšla veliká řada knížek o Werichovi, ale to samé neplatí o Voskovcovi. Protože Voskovec tím, že emigroval, tak se tu o něm nemohlo psát. Většinou se o něm nemohlo psát. Po této stránce se o nich doplňuje. A co se taky doplňuje, to jsem já neočekával, že to je vynikající obraz, co znamenal exil jak vnější tak i vnitřní. Ten Voskovec je symbolem vnějšího exilu, tedy skutečného odchodu, a Werich je symbolem toho zůstat tady a snažit se čestně přežít."