Ludvík Aškenazy se vrací k českým dětem

Český spisovatel Ludvík Aškenazy zemřel v březnu 1986. Je znám jako autor mnoha povídek a kratších próz, zejména Dětských etud, Milenců z bedny, či románu Putování za švestkovou vůní. Napsal také řadu divadelních a rozhlasových her a filmových a televizních scénářů. Závěr života strávil v emigraci, kde dál tvořil pro německé publikum. Nyní, 21 let po jeho smrti, dostává český čtenář poprvé do rukou překlad jeho německy psaných pohádek.

Pohádky čtyř větrů jsou čtyři autorské pohádky. Mají společný rámec vyprávění, a každá se odehrává v jiném koutě světa. Ožívá v nich nezaměnitelná poetika Ludvíka Aškenazyho, jeho cit pro detail, jeho jemný humor, fantazie a hravost. Do češtiny přeložil pohádky Aškenazyho syn Jindřich Mann. Podle něj jsou Pohádky čtyř větrů autorským cyklem, který uspořádal za svého života Ludvík Aškenazy.

"Ty pohádky vybíral můj otec, je to soubor vybraný částečně z pohádek, které měl už napsané, a já jsem je jenom přeložil. Knížku, která jako taková v Německu vyšla."

Kolik podobných pohádkových knížek v Německu vydal?

"Přesně to neřeknu, vydal možná tři nebo čtyři pohádkové cykly, ale možná se o jednu nebo dvě pletu. Dvě byly zvlášť výrazné, jedna se jmenovala německy Wo die Füchse Blockflöte spielen (Kde hrají lišky na flétnu), to byly moc hezké pohádky a dostaly nějakou německou státní cenu za literaturu. To mělo za následek, že pak ve stejném nakladatelství ve Švýcarsku následně vyšla podobná knížka, která se jmenovala Wo die dolgene Schildkröte tanzt (Kde tančí zlaté želvy). Pak jsou tyhle Pohádky čtyř větrů a ještě vyšla knížka Du bist einmalig (Ty jsi jedinečný), to byly pohádky pro čtenáře od dětí po dospělé, bajky, krátké příběhy. Můj otec psal pohádky jednu dobu pravidelně pro Bavorský rozhlas, třeba každých 14 dní jednu pohádkovou prózu, která se četla. Dělal to tak dlouhá léta a z těchto pohádek pak ty soubory vybíral."

Vydat Pohádky čtyř větrů se rozhodl nakladatel nebo jste to inicioval vy?

"To rozhodnutí padlo u nakladatele, já jsem o tom ani nevěděl. Přišla otázka přes agenturu, jestli jsou volná práva, a já jsem se pouze vnutil jako překladatel, protože jsem to chtěl mít pod patronátem."

Chtěl jste si být jistý, že budou přeloženy tak, jak by je česky napsal váš otec?

"Asi jsem si to tak myslel, ale možná to bylo trochu troufalé. On by to leckdo nepřeložil hůř. Prostě jsem se k tomu rozhodl."

Jak byste ty pohádky charakterizoval? Jsou to 4 texty, mají cosi společného, zároveň se liší...

"Jmenují se Pohádky čtyř větrů, čímž je asi myšleno, že jsou ze čtyř světových stran. prostě vítr tam fouká jednou odtamtud, podruhé odtamtud. Já si myslím, že ty pohádky jsou za prvé hezké, za druhé i trochu smutné. pro čtenáře, který to neví, možná smutné nejsou, ale pro mě z nich - hlavně z té jedné, té americké - dýchá přece jenom smutek, protože jsou to poslední prózy, které otec napsal. On byl těžce nemocný, poslední léta života trávil na dialýze, na umělé ledvině. Chodil tam třikrát týdně a to ho velice tížilo. On vlastně pořád pracoval. Tyhle pohádky byly to poslední, co udělal. Asi taky vznikly na zakázku, respektive vycházejí z těch pohádek, které psal pro Bavorský rozhlas, těch byl velký archiv. A myslím si, že byl v té době už dost smutný a na mě ten stesk z těch pohádek jakoby vane. Ale možná je to jenom tím, že mi jsou ty okolnosti známy."

V jedné z těch pohádek je ta česká reminiscence na bramboráky.

"Ta reminiscence na bramboráky, to je - dovolil bych si říct - překlad. Tam ta reminiscence je původně bavorská, protože to bylo psané pro bavorský rozhlas. Původně tam byly weiswürste, ale já jsem si říkal, že by to tady děti jenom zmátlo, a to je právě moje výhoda jako syna a spolumajitele práv, že si prostě ledacos dovolím, co by si třeba jiný nedovolil. V tom jsem trochu přidrzlý. Takže jsem to udělal takhle, ale myslím, že to bylo správné rozhodnutí."

V rozhovoru s Jindřichem Mannem jsme naráželi na závěrečnou, perskou pohádku, která se jmenuje Bramborákový král. Malý chlapec se přihlásí do učení ke kouzelníkovi perského krále a zaujme ho zejména kouzlo, jak vyčarovat na stůl bramboráky a tři veselé tancující človíčky.

Knihu Pohádky čtyř větrů vydala Mladá fronta s bohatými ilustracemi Adély Janíkové.