Knihovnička Radia Praha Krásná píseň ze zapomenuté frašky aneb osudy české státní hymny

09-08-2009 08:00 | Martina Bílá

Píseň Kde domov můj zpíval poprvé v roli slepého houslisty Mareše pěvec Karel Strakatý, bylo to v prosinci roku 1834, tehdy ještě nikdo netušil, že si píseň Češi spontánně vyberou jako svou národní a později i státní hymnu. Co ale víme o tom, jak se z písně pocházející z nevýznamné frašky stal státní symbol? Jaké životní osudy měli její autoři a jaká byla doba, v níž vznikala? Odpovědi na tyto otázky se dočítáme v publikaci Kde domov můj - Státní hymna České republiky v proměnách doby.

Stáhnout: MP3

Obálka knihy Kde domov můjObálka knihy Kde domov můj Kniha vznikla jako součást projektu, který inicioval Úřad vlády v roce 2008 u příležitosti tzv. osmičkových výročí. Ke spolupráci přizval Národní divadlo, Národní muzeum a také Český rozhlas. Lucie Wittlichová z Úřadu vlády vysvětluje, že myšlenka vznikla o rok dříve, při výstavě věnované státním symbolům.

"My jsme při příležitosti té výstavy vydávali katalog a chtěli jsme všech těch sedm symbolů dokladovat jednak jejich současnou platnou podobou a jednak zachytit jejich historický vývoj. Při té příležitosti jsme zjistili, že neexistuje žádná nahrávka hymny, kterou bychom mohli použít, kterou jsme chtěli vložit jako CD do toho katalogu. Proto jsme si řekli, že by to bylo dobře, kdyby taková nahrávka existovala, kterou bychom mohli používat my na Úřadě vlády při různých příležitostech případně i jiné další instituce, školy apod. Vyzvali jsme zmíněné další instituce ke spolupráci a ony souhlasily. Projekt spočíval v tom, že ve spolupráci s orchestrem Národního divadla byla vydána nová nahrávka hymny. Ne nová v tom smyslu, že by byl změněn text či notace, ale vznikla nahrávka, kterou lze pokládat za nejnovější, nejkvalitnější provedení české hymny."

Krátce nato vznikla i dvojjazyčná, česko-anglická, publikace věnující se hymně, kde se čtenář kromě osudů písně Kde domov můj a jejích autorů dozví také o zvukových záznamech hymny a na přiloženém CD si je má možnost i poslechnout, a to včetně těch nejnovějších nahrávek.

Jako autoři jsou pod jednotlivými kapitolami knihy podepsaní Gabriel Gössel, Josef Hyvnar, Markéta Kabelková a Robert Sak.

Historie písně Kde domov můj se začíná psát ve třicátých letech 19. století. V obecném povědomí se o tomto období příliš neví - napoleonské války už byly minulostí, vzrušený konec čtyřicátých let dalekou budoucností. Přesto ale byla doba, kdy vznikla píseň, která se později měla stát českou národní hymnou, velmi zajímavým desetiletím, "rušným a mnoha ohledech přelomovým", míní jeden z autorů publikace historik Robert Sak.

"Na počátku třicátých let stojí událost evropského významu, která se neodehrála v Čechách, ale měla v Čechách veliký ohlas - velké polské povstání proti ruské vládě. Toto povstání to byla patrně první velká politická událost evropského dosahu, která tehdy zasáhla myšlení českých vzdělanců. Kromě toho tu pak byla ještě další věc, že mnozí z nich se dostali do bezprostředního kontaktu s Poláky po porážce povstání. To povstání bylo samozřejmě velice drasticky a brutálně ruským vojskem potlačeno. Rakouská vláda tehdy udělala takové veliké gesto a těm ustupujícím poraženým povstalcům otevřela své hranice a oni mohli přes Rakousko přejít do Francie, která byla takovou zemí zaslíbenou pro Poláky."

Polákům tehdy pomáhaly i osobnosti českého veřejného života, které kontakt s nimi velmi ovlivnil.

Josef Kajetán TylJosef Kajetán Tyl "Ta třicátá léta se stala takovým kvasivým desetiletím, z něhož pak vyrůstalo to, čemu, řekl bych nejrenomovanější historik této doby, Miroslav Hroch říká agitační fáze národního obrození. Ta agitační fáze znamenala, že se to národní vědomí šíří do vrstev, které dříve nebyly češstvím dotčeni. Patří tam například ten Tylův podnět, aby se pořádaly české bály, české plesy. To byl prostředek, protože na těch bálech se mluvilo pouze česky, což bylo neobvyklé, kterým se češství dostávalo mezi ženy nebo mezi mladé lidi."

"Jednou z klíčových postav určujících podobu českého obrození byl nevalný herec, znamenitý publicista a redaktor, organizátor společenského života a dramatik Josef Kajetán Tyl. V neděli 21. prosince 1834 na jednom z odpoledních představení vyhrazených pro české hry v pražském Stavovském divadle (jinak se tam hrálo pouze německy), na tom jevišti, kde měl bezmála před půl stoletím premiéru Mozartův Don Giovanni, se prvně dávala jeho hra Fidlovačka, to podivné jméno si autor zvolil podle tradiční slavnosti cechu pražských ševců," píše se v knížce.

Alegorie VlastiAlegorie Vlasti "Fidlovačka má jedno zásadní prvenství, byla to první fraška od českých autorů. Do této doby se sice frašky běžně na pražských scénách hrály, ale byly to věci přejaté a Škroup s Tylem chtěli právě tuto mezeru vyplnit, a proto se rozhodli složit původní dílo," říká další z autorek knihy Markéta Kabelková z Českého muzea hudby. Reakce na Fidlovačku na sebe nenechaly dlouho čekat. Ty divácké byly bezprostřední, kromě písně Kde domov můj se líbily a zaujaly ještě další dvě - Vane větřík a Staří Pražané. Jen pár dní po premiéře vyšla kritika Josefa Krasoslava Chmelenského, který pochválil zvláště Škroupovu hudbu, ostatně sám se Škroupem jako libretista spolupracoval, o Tylově podílu na díle se ale vyjádřil negativně. Druhá kritika byla od profesora estetiky na pražské univerzitě Antona Müllera, uveřejnil ji v časopise Bohemia.

"Kritika se shoduje s Chmelenských v tom, že divadlo bylo dobře navštívené, že hra při tom provedení měla úspěch. Narozdíl od Chmelenského zase říká, že se tam objevilo i nějaké syčení..."

To byl projev nesouhlasu? Když se hra nelíbila, tak se syčelo?

"Pravděpodobně to byl projev nesouhlasu. Müller se shoduje s Chmelenským v pozitivním hodnocení Škroupovy hudby, ale mnohem zásadněji negativně hodnotí tu Tylovu složku,"říká Markéta Kabelková

Anton Müller drží u české národní hymny jeden primát - jako první uveřejnil v Bohemii text budoucí české hymny.

Fidlovačka se krátce po své premiéře dočkala jedné reprízy a pak se nad ní nadlouho zavřela voda, připomíná Robert Sak:

"Dokonce i ti, kteří tu Fidlovačku neměli rádi, ani Tyl sám ji neměl rád, dokonce se říkalo, že spálil ten text, což se pak ukázalo, že není pravda. I ti, kteří ji neměli rádi, tak si cenili toho, že v ní bylo několik krásných písní a mezi nimi na prvním místě Kde domov můj. Čili ta hra mizí ze scény, ale zejména píseň Kde domov můj nikoliv. Dokonce někteří kulturní historikové tvrdí, že už ve čtyřicátých letech, to znamená asi deset let po jejím prvním provedení tato píseň zlidověla, znárodněla. Znamená to, že se při různých většinou slavnostních příležitostech zpívala už ve čtyřicátých letech. V jaksi takové větší míře tomu tak bylo až na přelomu padesátých a šedesátých let v době, kdy se politický a kulturní život po porážce revoluce 1848 a po desetiletí tzv. bachovského absolutismu oživuje. Znovu přichází do módy hlásit se k češství. Při různých příležitostech v této době se píseň stále častěji zpívá."

Píseň se zpívala při táborech lidu, při položení základních kamenů Národního divadla, někdy, např. na samém počátku první světové války se píseň Kde domov můj přidávala k rakouské hymně Zachovej nám Hospodine. Píseň byla stále oblíbenější a se stala státní hymnou vlastně dříve, než nový československý stát skutečně vznikl.

"Ústavně zakotvená nebyla až do vzniku České republiky v roce 1993. Ústavně zakotvené byly pouze ostatní státní symboly, jako je státní znak, vlajka atd. O hymně nepadlo ani v ústavě první republiky, ani v komunistických ústavách z roku 1948 a 1960 vůbec nic."

Už vícekrát jsme zmiňovali, že se píseň Kde domov můj Čechům líbila, ale známé úsloví že není člověk ten, který by se zavděčil lidem všem, platí i o písních. Ani hymna neměla jen své příznivce, našli se lidé, kteří ji chtěli z různých důvodů změnit. Patřil mezi ně i první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk.

"nejdříve to byly snahy české, protože mnoha Čechům se ta hymna zdála taková...proti jiným hymnám...Když si vezmete např. francouzskou, italskou hymnu, polskou hymnu, to jsou prostě bojovné písně a ta česká je taková selankovitá, taková klidná, umírněná, takže právě tohle mnoha Čechům vadilo. Už před vznikem republiky František Adolf Šubert, první ředitel Národního divadla, navrhl, aby se hymnou stal ten Smetanův sbor z opera Braniboři v Čechách ´Udeřila naše hodina´, ale na jiná slova, která on sám napsal. Čili to byli někteří Češi, kterým to vadilo. Zmiňovala jste se o prezidentu Masarykovi. Masaryk se vyjádřil v tom smyslu, jakoby ve jménu obyvatel jiné národnosti než československé (Pozn. k písni Kde domov můj byla přidávána píseň Nad Tatrou sa blýská), že by bylo vhodné mít jinou hymnu. Takovou, která by všem národnostem obývajícím Československou republiku. Na tohle nikdo, ani na Šuberta, ani na Masaryka, nikdo nereagoval. Nakonec se tedy pořídily oficiální překlady, překlad německý, maďarský. Neoficiálních překladů do nejrůznějších jazyků, také samozřejmě do rusínštiny, tady bylo víc. "

 

Pokud byste chtěli publikaci Kde domov můj - Státní hymna České republiky v proměnách doby získat, napište nám, v jakém městě zemřel jeden z autorů hymny František Škroup. Na vaše odpovědi, z nichž bude vylosován jeden výherce, čekáme do 1. září na adrese Český rozhlas 7 - Radio Praha, Vinohradská 12, 120 99, Praha, Česká republika nebo na emailu cr@radio.cz.

Ilustrace článku: Repro z knihy

Linkovací služby

Doporučujeme

Související články

Více

Z archivu rubriky

Více

Aktuální relace