Kniha nejen o zakladateli českého grafitti Maniakovi

graffiti_overstreet.jpg

Jsou graffiti, nesrozumitelné barevné obrázky nasprejované na veřejných plochách, spíš sociologický nebo výtvarný projev? Má se jimi zabývat jen kriminalista, nebo mají šanci zaujmout širší veřejnost? Kniha In Grafitti We Trust se snaží grafitti postihnout ve všech jeho apektech, zejména zachycuje historii tohoto fenoménu v České republice.

Peneři strýčka Homeboye, v první polovině 90. let průkopníci rapu v České republice. Skladba Jižní město je z roku 1994.

Rap, dj-ing, beat-box a především grafitti - to jsou čtyři elementy hiphopové kultury. Průkopníci hip hopu u nás byli zároveň rapeři i writeři, tedy autoři grafitti. Na historii této výtvarné součásti hip hopu se zaměřila kniha z produkce nakladatelství Mladá fronta In Grafitti We Trust. Její autorkou je Martina Overstreet:

"Podstata toho amerického grafitti byla vlastně zábava pro chudý. Pro černochy, kteří nemají absolutně nic, jak by se mohli bavit: basketball, grafitti a hip hop. No a u nás: po revoluci tady jistě nevznikalo grafitti z nějakého pocitu zklamání nebo beznaděje, naopak. Pro naše kluky to barevné grafitti a rap byly symboly svobody, nových časů, my jsme to nahlíželi hrozně radostně a pozitivně. proto se třeba pražské grafitti výtvarně velmi lišilo od toho newyorského, které bylo temné, hodně striktní, ta výpověď v tom písmu byla drásavá, naléhavá. Kdežto tady vlastně šlo o barvy a o obrázky. A ta idea byla zkrášlovat město. vybarvit šedé plochy."

Kniha na stovkách barevných fotografií dokumentuje vývoj českého grafitti. Průvodní texty dělí autorka chronologicky na pět kapitol. Jak kniha vznikala?

"Nejdřív jsem oslovila své blízké kamarády writery, kteří mi zprostředkovali kontakt s ostatními. Neznala jsem vztahy v té komunitě, do toho nikdo moc nevidí, neradi mezi sebe pouštějí cizí lidi. když jsem chtěla udělat tu knihu, tak mi bylo jasné, že musím přijít s někým, kdo mě uvede do té komunity. I tak to zpočátku moc dobře nešlo. Grafitti komunita tady v Praze je nahlížena i světově jako velmi uzavřená, nepřístupná, velmi kritická - sama k sobě i k okolí - a není to teda žádná velká legrace. Moje představa byla taková, že udělám se všemi rozhovory, všichni budou chtít tu knihu a všechno mi řeknou - tak zpočátku to tedy takhle vůbec nebylo."

"První kapitola se týká první generace průkopníků. Je nazvaná Když zdi byly ještě holé. Pak přišla první generace grafitti, to už je ta Praha, doba těsně porevoluční, a potom přišla tzv. stará škola, neboli magický oldschool, kdy vlastně to grafitti tím, jak získali informace z venku, najednou věděli, jak se to dělá, začali to dělat opravdu jako v New Yorku. Tady se vždycky koukalo na berlín, ale do Berlína to šlo z New Yorku."

Publicistka Martina Overstreet, autorka knihy In Grafitti We Trust říká, že její zájem o grafitti má původ v punku 80. let.

"Já jsem grafitti taky neznala, ale po revoluci jsem viděla první věci a říkala jsem si, že to je jasný, že to je vizuální punk. To je mi hrozně blízký. Ty lidi jsem neznala a dlouho jsem je ani nepotřebovala je znát, protože mě spíš bavilo se na to ve městě dívat, představovat si, co jsou zač. Vlastě se mi líbilo to tajemství. Že to je anonymní a že si k tomu můžu domýšlet nějaké příběhy, co je tenhle zač, proč to píše a tak."

Kniha Martiny Overstreet je první publikací, která zevrubně mapuje českou grafitti scénu. Její zásluhou je, že vyprovokovala vznik další publikace, který se jmenuje 2666: Městská odyssea a která se zaměřuje spíš do budoucnosti.