Knihovnička Radia Praha Josef Urban: Vidět historii z hlediska individuální zodpovědnosti

21-11-2010 08:00 | Vilém Faltýnek

Habermannův mlýn je název nového filmu Juraje Herze, který má šanci stát se filmovou událostí roku. Námět našel režisér a scénárista Herz ve stejnojmenném románu moravského spisovatele Josefa Urbana. Které události inspirovaly Urbana k napsání knihy, o tom se dozvíte v Knihovničce Radia Praha.

Stáhnout: MP3

Josef Urban, foto: ČTKJosef Urban, foto: ČTK Kniha Habermannův mlýn vyšla poprvé v roce 2001. Jak dlouho jste na ní pracoval?

„Já jsem na té knize pracoval zhruba rok, ale o Habermannovi jsem se dozvěděl už jako kluk. V epilogu píšu, že jsem se s tátou plavil po řece Moravě a převrátili jsme se nedaleko mlýna. Když jsme vylezli v roští, tak jsme viděli, že tam stojí jakési oprýskané stavení. A táta mi říkal, že tam zabili Němce, který pomáhal Čechům. Práce na románu netrvala dlouho, já píšu poměrně rychle, ale od té doby už jsem napsal celou řadu dalších věcí, tak vám to už přesně neřeknu. Je to beletrie. Já jsem si tenkrát nekladl za cíl investigativně téma zmapovat, vždycky jsem to prezentoval jako román. Historie Habermannova mlýna byla velmi spletitá a mně se na tom líbil ten literární fakt, že Habermann byl v něčem podobný Schindlerovi. Jako by to byl vylepšený Schindler. Na konci války za záhadných okolností zmizel a mně zajímalo, jak to bylo.“

Z filmu Juraje Herze, foto: BontonfilmZ filmu Juraje Herze, foto: Bontonfilm Na váš román teď velmi upozornil nový film Juraje Herze, ale jaká byla odezva na román když vyšel poprvé?

„Ta odezva byla zajímavá. Byla to moje románová prvotina a já jsem vůbec nečekal, že kniha vyvolá takový rozruch. Ozývaly se jak hlasy, které chválily můj přístup, tak hlasy, které oponovaly. Já jsem se primárně chtěl zastat nevinného člověka. když člověk vypráví story s reálným základem, tak se vždycky najde někdo, komu se to nemusí líbit.

Nakonec vy jste sám řekl, že jste neměl ambici napsat faktograficky přesný příběh.

„Neměl, já jsem chtěl napsat především román, který by byl čtivý se zajímavým závěrem, nebyla to literatura faktu, na to jsem upozornil několikrát. Problém byl, že v tom někteří lidé viděli ten skutečný příběh.“

Což se jim ale na druhou stranu nedá vyčítat, pokud to situujete do konkrétního místa a mluvíte o konkrétních osobách.

„Vyčítat se jim to opravdu nedá, až na to, že konkrétní místo tam sice bylo, ale ty postavy měly změněná jména a děj byl vyfabulovaný. Ale protože se ozvaly hlasy, které buď říkaly, že to tak bylo nebo že to tak nebylo, začal jsem po tom dál pátrat. A natočil jsem s režisérem Jančárkem dokument Habermannův mlýn. Udělal jsem si názor na to, jak celá událost proběhla, a musím říct, že románová verze je proti skutečnosti pozlátko.“

Dalo by se shrnout v pár větách, jaký byl ten skutečný příběh?

„Ten je vlastně jednoduchý, je to o zlobě, nenávisti, lidské zášti a chamtivosti. Je to o tom, že soused závidí bohatšímu sousedovi a ten, který nic nemá, pomýšlí na to, že by taky mohl mít. nebudu mluvit o konkrétních osobách, protože nemám zájem, aby tím ještě dnes mohl někdo trpět a být poškozen.“

Není vaším zájmem zveřejnit pravdu?

„Ne, já myslím, že to je dnes zbytečné. Pravda už nikomu nepomůže, Habermann je mrtev, a ti, kdo stáli jako přátelé a někteří pak i jako katové u jeho konce, tak to byli konkrétní lidé s vlastní zodpovědností a nevztahuje se to k lidem, kteří žijí dnes, mají také svoji zodpovědnost, zkrátka je to jiný příběh.“

A na čem pracujete dnes? Máte nějaké nové podobné téma?

„V současné době natáčíme s Jiřím Chlumským celovečerní hraný film s názvem Země divokých sviní. Ten název pramení z řeckého sudete, jak označil řecký zeměpisec filosof Ptolemaios právě Jeseníky, a z toho se vyvinulo označení Sudety, které se, jak známo, později stalo označením politickým. Později byl často zneužíván a platí to dodneška.“

A jakému námětu se věnujete?

“Je to příběh českého lesníka Olšana, který po Mnichovu zůstal žít se svou německou ženou v Jeseníkách a jeho přátelé odešli. Když se pak v roce 1945 vrátili, došlo k velkým změnám a Olšanova žena se stala svědkem krutého incidentu a ten příběh je o tom, že...“

Jakého incidentu?

„Ve spolupráci s německým komandem rabovali českou usedlost. A Olšan spolu s bratrem hledají Agnes, která byla unesena, protože se stala svědkem té události. Ten příběh byl napsán jako thriller a měl by být napínavý až do úplného závěru.“

Film se točí. Kdy bude mít premiéru?

„Premiéra by měla být koncem příštího roku. Já doufám, že přispěje podobně jako Habermann nebo Leština (filmově zpracovaná pod názvem Kde se valí kameny, pozn. red.) k českoněmeckým vztahům z úhlu pozitivního pohledu.“

Čím může být přístup k téhle rozporuplné problematice pozitivní?

„Já si myslím, že pozitivní je přístup z hlediska individuální zodpovědnosti. proto by měla vznikat díla, které hovoří právě o individuální zodpovědnosti, aby se nikdo nemohl ukrývat za politickou stranu nebo nějaké uskupení nebo za nějakou doktrínu, která přináší pozitivní věci třeba jen úzké skupině lidí a ta zbývající na to doplácí a platí za to kruté daně.“

Linkovací služby

Doporučujeme

Související články

Více

Z archivu rubriky

Více

Aktuální relace