Archeologický ústav jako inspirace pro detektivku

V Knihovničce Radia Praha navštívíme místo, které by se zdálo vhodnější spíše pro natáčení Historických obzorů. Zavítáme do archeologického ústavu.

Pokud se řekne Archeologický ústav Akademie věd ČR, je to pro většinu lidí především místo, kde sídlí archeologové, pokud zrovna neodkrývají neolitická pohřebiště, nezkoumají obilné jámy, všelijaké střepy nebo základy prastarých budov. Pro české milovníky detektivek je ale archeologický ústav i místem vyšetřování vraždy a sami archeologové často hrdiny knih Václava Erbena.

"Já jsem ještě zažil, když jsem studoval a byli jsme na nějaké exkurzi v Bylanech, tam to dodnes vypadá stejně jako v tom filmu, a tehdy ještě žil pes Antiochos, byl už strašně starej...", vzpomínal při našem rozhovoru pro příští Historické obzory archeolog Jan Frolík na jednoho z hrdinů Erbenových knih, "zlého psa" Antiocha patřícího doktoru Soudkovi vedoucímu výzkumu v Bylanech, literární "Bylavsi". Některé ze série detektivek Václava Erbena se odehrávají přímo v archeologickém prostředí - Poklad Byzantského kupce, Vražda pro zlatého muže nebo Denár v dívčí dlani.

Hlavním hrdinou Erbenových knih je svérázný vyšetřovatel Michal Exner, který pokládá drzé dotazy, i v horku nosí elegantní obleky, mne si ruce na způsob semitského obchodníka, jezdí v historické mercedesce, drby sbírá, ale nerozšiřuje, má úspěchy u žen a přes nekonvenční metody vždy vyřeší každý případ. I další postavy by se ale jen těžko mohly nazvat vedlejšími. Kromě archeologů jsou to třeba důstojníci Beránek s Vlčkem, kteří mu neustále kazí dovolenou.

Archeologický ústav se stal rejdištěm vraha i o mnoho let po vydání knih Václava Erbena. Barbora Hrůzová, autorka detektivky Pravá láska v ústavu pracuje a Erbenovy detektivky ji inspirovaly k tomu, že na své pracoviště umístila i děj jedné ze svých knih.

"Znala jsem je předtím a měla jsem je moc ráda, velice mě to bavilo a viděla jsem ty jeho knihy i zfilmované. Moc se mi to líbilo a říkala jsem si, že by bylo docela fajn, kdyby vlastně v tom někdo pokračoval, kdyby se napsala nějaká kniha, která by se odehrávala v současnosti, přece jen ty Erbenovy knihy byly z let šedesátých."

V Pravé lásce padne také zmínka o Michalu Exnerovi.

"Nehybova trpělivost byla bezmezná. Dokázal se dokonce na paní Janáčkovou tak hezky usmívat, že roztála a koketně na něj pomrkávala. ´Vy mi někoho velice připomínáte,´ zadumala se. ´Á už vím, kapitána Exnera! To byl taky takový fešák jako vy. Kdysi jsme spolu měli...něco do činění.´"

Jak už bylo naznačeno, Václav Erben měnil ve svým knihách skutečným osobám i místům jména. Nicméně tak, aby byla k poznání. Ze starého slavníkovského sídla Libice se stal Libín, z východočeského Opočna Opolná apod. Jak tento problém řešila Barbora Hrůzová?

"Jedna moje osoba je spíše takový kompilát tří archeologů dohromady, protože jsem si zase úplně netroufala všechny ty živé archeology tam popsat, aby se všichni poznali."

Dávala jste jim tu knížku před nebo po vydání přečíst?

"Já jsem se s tím přiznala teprve až ta knížka vyšla a věnovala jsem úplně první výtisk svému šéfovi, aniž jsem tušila, co z toho pojde. On se tam poznal a nebyl z toho zrovna nadšený. Dneska už mi to odpustil, ale ten první týden se na mě docela dost zlobil."

Barbora Hrůzová není archeoložka, nicméně v její knize nechybí zajímavé reálie skutečné archeologické práce, které s odborníky konzultovala.

"Faktické chyby tam, pokud vím, nejsou. Rukopis jsem dávala přečíst jedné archeoložce, bohužel už dneska bývalé, která mi byla vzorem pro hlavní hrdinku a ona tvrdila, že tam faktické chyby nejsou. Já sama jsem se před lety účastnila výzkumů. Musím říct, že vždycky, když jsem potřebovala se na něco zeptat, tak kterýkoli archeolog tady z ústavu mi velice ochotně poskytl informace, aniž by ovšem tušil, k čemu je potřebuju."

Kromě psaní má Barbora Hrůzová ještě jiné koníčky, hraje závodně scrabble a chová potkany. Nevím, jaké byly soukromé zájmy Václava Erbena, mezi ty profesní patřila také historie - třeba osudy českého krále Jiříka z Poděbrad. Snad se k nim v Knihovničce ještě budeme mít možnost někdy vrátit. Michal Exner by dodal, že to ví jen Bůh a možná i svatý Václav.