Historické obzory Vzpomínky na Svobodnou Evropu

Přemysl Sobotka Záštitu nad konferencí převzal první místopředseda Senátu Přemysl Sobotka. I on zavzpomínal, jak jeho rodina lovila známou znělku "svobodky" v éteru:

"Já jsem měl trošku smůlu, jako celá naše rodina, protože jsme bydleli v Liberci poblíž rušičky. Když se začalo vysílat, tak to byla otázka zájmu hlavně mého táty a prarodičů, kteří seděli 'napíchlí' na rádiu a hltali každou informaci, která přicházela ze svobodného světa k nám do totality. Tím se ta železná opona dala rozhlasovým vysíláním překlenout a dostali jsme nejenom pravdivé informace, ale i kulturu. My jsme se vlastně seznamovali s tím, co se děje v 'civilizovaném světě'."

"Dříve než Rádio Svobodná Evropa, vznikl Národní výbor pro Svobodnou Evropu," připoměl počátky stanice Pavel Paleček z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd. Jak uvedl, výbor měl poměrně neomezený rozpočet na financování čehokoliv, co by potlačilo komunismus v Evropě a ve světě. Byla to privátní nezisková organizace, v jejíž správní řadě sedělo 40 významných Američanů:

Pavel Paleček "Byl tam Dwight Eisenhower než se stal prezidentem, jako člen správní rady, prezidentem společnosti byl Allan Dulles před tím než se stal ředitelem CIA. A oficiálně získávali peníze prostřednictvím sbírky mezi americkými občany, ve skutečnosti ale měli k dispozici vládní prostředky, které měl původně Výboru pro Svobodnou Evropu dávat State Department, ale postupem času to byla CIA, která tyto peníze na boj proti komunismu Výboru pro Svobodnou Evropu dávala."

Jak dodal Pavel Paleček, Výbor pro Svobodnou Evropu organizoval řadu akcí:

"Financoval taky cestu kolem světa politiků, kteří utekli ze střední a východní Evropy a setkali se tváří v tvář s krutostí těch jednotlivých režimů komunistických, stalinských. Tím pádem mohli vydat svědectví o tom, co se stalo v Praze, v Budapešti, na začátku války v Pobaltských státech. A to taky dělali. Pro americkou diplomacii to bylo velmi podstatné, pokud v zemích Latinské Ameriky nebo na středním Východě o nebezpečí komunismu nemluvili američtí diplomaté, ale lidé jako byl třeba Petr Zenkl, což byl místopředseda vlády z Prahy, jehož kolegyni, poslankyni Miladu Horákovou popravili komunisté, a který mohl z první ruky vyprávět o tom, co šíleného se děje v Československu."

Prokop Tomek Dalším zajímavým projektem Výboru v letech 1951-1956 bylo rozesílání letáků, tiskovin a brožur pomocí balonů přes železnou oponu. Bylo to v začátcích vysílání, uvedl v rozhovoru pro Radio Praha Prokop Tomek z Vojenského historického ústavu:

"Balonové akce byly propojeny s vysíláním. To znamená, že texty letáků odkazovaly na vysílání, naopak ve vysílání se hovořilo o balonech. Hovořilo se o jejich vypouštění a co je jejich smyslem a obsahem. I technicky je to velice zajímavé. Používaly se gumové balony i balony s polyethylenu. Tehdy plastické hmoty byly v počátcích, takže to byla revoluční technologie. Ty balony byly plněny vodíkem a byly plněny na základnách poblíž čs. hranic v Bavorsku. Pod ně se podvěšovaly balíčky s letáky, a ty potom tam, kam se podle odhadů meteorologické situace dostanou, automaticky vypustila nějaká načasovaná zařízení a letáky se rozptýlily. Mezníkem je maďarské povstání, kdy už takovéto ofenzívní formy boje ideologického a informačního používány nebyly. Ale snaha poskytnout tištěné materiály přetrvávala i v dalších desetiletích."

Máte informace, kdo letáky našel? Jak na to lidé reagovali?

Letáky RFE (1945-1955), foto: Miroslav Kozel, Písek " To je ještě věc dalšího výzkumu. Co je zajímavé, přestože těch letáků bylo vyrobeno mnoho milionů, náklady byly obrovské, tak se jich dodnes zachovalo poměrně málo. Lidé je ničili, protože bylo mnoho případů, kdy lidem přitížilo, že tyto letáky vlastní. Jejich případné poklesky byly posuzovány, jako že jsou inspirovány ze zahraničí. Takže řada lidí si ty letáky nepochybně přečetla, ale většinou se jich zbavili, protože to byl takový kompromitující materiál. Státní moc se ty balony snažila sestřelovat, letáky sbírat, ale když porovnáme počty sebraných letáků s těmi vyslanými, tak je tam obrovský nepoměr. Je vidět, že jich zajistili třeba desetinu a zbylých 90 procent si převzali lidé. Ale velkou část mohly zničit povětrnostní vlivy, mohlo to spadnout na neobydlená místa, kde ten papír shnil."

Vy jste se zmíni o počtu, že to byl nepoměr. Ví se kolik těch balonů bylo vysláno, nebo neexistuje evidence."

"Přesně neodpovím, ale jsou to řádově desetitisíce balonů a miliony letáků. Těch kampaní bylo několik a táhly se různě dlouhá období."

Ví se, kdo je autor myšlenky?

Leták se základními údaji o stanici Svobodná Evropa, foto: Karel Vladík, Rosice "Tu čs. část řídil Jan Stránský, byl to národněsocialistický politik, poslanec Národního shromáždění před únorem 1948, který tu čs. tisk Svobodné Evropy řídil v New Yorku. A potom se na tom přímo podílel Zdeněk Suda, který dodnes žije ve vysokém věku ve Spojených státech. On přímo ty letáky psal. Ale účastnilo se toho více lidí. Trošku problém je, že z bezpečnostních důvodů ty letáky nenesou žádnou tiráž a je tam málokdy zmíněno nějaké jméno, případně pseudonym, takže to autorství je dost velkým problémem. Na těch letácích najdeme třeba i vtipy Járy Kohouta. Obsah letáků nebyl primárně politický, ale byly tam karikatury, vtipy, byly tam informace o životě dělníků ve svobodném světě, porovnávání kvality života. Byly tam informace o zahraničních uměleckých dílech, o filmech, články o tom, co se objevilo na divadelních scénách ve svobodném světě. Byla to snaha vydávat určitý časopis, který měl nahradit do určité míry tištěné médium, které v Českolovensku nemohlo vycházet."

Uvažuje se o jejich vystavení?

"Jsou rozptýleny v různých sbírkách muzeí a archivech. Já si je postupně fotografuji, skenuji. Sám nevlastním žádný originál, opravdu jsou vzácné a předpokládám, že o nich budu publikovat nějakou větší studii, která je představí i z hlediska jejich obsahu."

O vysílání Svobodné Evropy se samozřejmě zajímaly i tajné služby. Veřejnosti snad nejznámější agent byl Pavel Minařík. Československou bezpečností byla vytvořená věrohodná legenda, se kterou přišel do prostředí, v němž měl působit. Ulehčit mu měla přístup do redakce a získat důvěru nového prostředí. Nebyl však jediný, kdo v československé redakci ve Svobodné Evropě působil, dodal Jan Kalous z Ústavu pro studium totalitních režimů:

Jan Kalous "Pavel Minařík je z tohoto hlediska takový nejúspěšnější průnik Státní bezpečnosti Československa do toho zájmového prostředí. Určitě jich působilo více. Byly i případy, že se doplňovali. Třeba se kontrolovali, zda informují objektivně, a Pavek Minařík je z tohoto hlediska asi top výsledek, nicméně těch agentů tam bylo několik desítek. V československé redakci se uvádí asi 11 s tím, že zhruba 5 bylo takových těch dubleagentů, ještě s tou kontrolou z druhé strany. A co je zřejmé, skutečně šlo v tom širším spektru o koordinaci aktivit ostatních států, do kterých Svobodná Evropa vysílala."

Jak skončil Pavel Minařík na Svobodné Evropě?

Pavel Minařík "On odešel sám z vlastní vůle, protože se uvažovalo o snížení počtu zaměstnanců v čs. sekci a on se domníval, asi oprávněně, že by ho to postihlo. On tam vytvořil určitou kolekci fotografií. Byl velmi iniciativní, takže třeba navrhoval, kam by se daly umístit výbušniny, do kterých prostor, ale faktem je, že třeba ty jeho agenturní zprávy bývají takové nevyvážené. V momentě, kdy pracoval písemně, tak byl schopen ty informace dát do odpovídajícího přehledného charakteru, ale když to začal namlouvat, tak dostávali soubory informací, které pro ně byly nevyužitelné."

Jak dodal Jan Kalous, dokumentace k případu Pavla Minaříka je rozsáhlá a umožňuje tak v kontextu odhalit, co se v té době odehrálo. Kromě ideologické diverze k útokům patřily bombový atentát v únoru 1981 na přání rumunské tajné policie nebo neúspěšný pokus otrávit pracovníky rádia atropinem v roce 1959. Své vzpomínky přidali na konferenci i lidé, kteří byli dlouhá léta spojeni se Svobodnou Evropou - Olga Kopecká-Valeská nebo Pavel Pecháček. Ten pak k roli Rádia Svobodná Evropa v přelomovém roce 1989 uvedl: "Informovali jsme o všem podrobně, o dění v celé oblasti východu Evropy. A nechali jsme na lidech žijících doma, aby rozhodli, co chtějí udělat."