Voják pěti císařů

Josef Václav Radecký z Radče sloužil pěti císařům. A většinou velmi úspěšně. Přesto nebo někdy právě proto, se o něm v českých zemích dlouhá léta příliš nemluvilo. Od narození budoucího maršála uplynulo letos 250 let a situace se pomalu mění.

Pamětní deska věnovaná Josefu Radeckému, foto: Martina SchneibergováPamětní deska věnovaná Josefu Radeckému, foto: Martina Schneibergová Jeho pražský pomník zmizel před mnoha desetiletími. Maršála Radeckého tak po léta připomínal jen po něm pojmenovaný pochod, který kdysi složil Johann Strauss starší. O Radeckém se ale začíná mluvit stále více, Prahou na jeho památku prošel průvod v dobových kostýmech a stále častěji se hovoří o tom, že by se slavný pomník měl opět vrátit na Malostranské náměstí. V Sedlčanech Radeckému odhalili pamětní desku. Proč právě tam, vysvětluje ředitel sedlčanského muzea David Hroch:

"Pozdější maršál Radecký je významný tím, že se tady nedaleko od Sedlčan narodil, v obci Třebnice. Žil tady jenom pár let, do svých deseti. Třebnice je teď součástí Sedlčan a my ji jej připomínáme jako našeho nejslavnějšího rodáka."

Napoleon a Itálie

Vojtěch Kessler, foto: archiv HÚ AV ČRVojtěch Kessler, foto: archiv HÚ AV ČR Radecký byl slavný už za svého života, měl na to koneckonců dost času, zemřel v 91 letech. Jako vojevůdce má dodnes tu nejlepší pověst, říká historik Vojtěch Kessler z Akademie věd ČR:

"Dokonce se vlastně tvrdí, že neprohrál žádnou bitvu jako vrchní velitel. Nepočítají se bitvy, kterých se účastnil jako řadový velitel, ale ve chvíli, kdy prostě velel, tak tu bitvu neprohrál. Účastnil se celkem 17 tažení, přece jen, ta jeho vojenská kariéra čítá 72 let. To je poměrně široká plocha. Bezpochyby se počítá mezi nejvýznamnější velitele rakouské armády a nejen rakouské."

Jaký byl jeho největší úspěch?

"Mezi jeho největší úspěchy patří tažení v roce 1813 proti Napoleonovi, kterého se účastnil v podstatě jako šéf generálního štábu generalissima Schwarzenberga, který velel všem spojeneckým armádám, tedy ruské, pruské a rakouské. Zejména jde o vrchol, kterým byla ta známá ´bitva národů´ u Lipska z října 1813. Tu Radecký naplánoval a neporazitelného Napoleona v ní porazil."

Pak se přesunul do Itálie?

David Hroch, foto: Martina SchneibergováDavid Hroch, foto: Martina Schneibergová "Ne hned poté, do Itálie se dostal až ve třicátých letech. Jemu bylo šedesát. Tehdy odjel do Itálie, na místo, kde se proslaví nejvíce. To bylo v roce 1948 respektive 1849, to už byl kmet a přišel jeho nejvyšší profesní vrchol. Tehdy porazil italskou revoluci."

Jak byl vnímán Radecký ve své době? On přece už jen díky tomu svému věku, kdy byl aktivní prakticky až do konce svých dní, musel být zaznamenáníhodný?

"Máte pravdu. Dnešní mluvou by se dalo říct, že to byla taková hvězda tehdejšího showbusinessu. Byl oblíbený nejen ze své pozice profesionálního vojáka, ale byl populární i jako osobnost. On sice byl Čech, jeho rodnou řečí byla čeština, ale ovládal plynně v podstatě všechny jazyky monarchie. Mohl tedy procházet táborem a bavit se se svými vojáky jejich rodným jazykem. Byl velice oblíben v armádě i ve společnosti."

Jak se z něj stal jakýsi symbol monarchie? Protože právě tak byl dlouho vnímán a když se dneska podíváte na Cimrmanovo České nebe, tak tam také figuruje jako příznivce Rakouska.

Výstava věnovaná Josefu Radeckému, foto: Martina SchneibergováVýstava věnovaná Josefu Radeckému, foto: Martina Schneibergová"Myslím, že to začíná právě v těch letech 1848/49, po těch jeho nejvýznamnějších vítězstvích v Itálii. Tehdy píše Strauss ten známý Radeckého pochod a vzniká nápad na zřízení velkolepého pomníku v době, kdy Radecký ještě žije."

Proč je ale tím symbolem právě on? Rakousku přece sloužil z českých šlechticů vlastně každý. Není ta pověst založená na tom, že i monarchie si ho vážila?

"Bezpochyby. On se sám vypracoval a mluvily za něj jeho úspěchy. Byl tak úspěšný, že nebyl důvod jej na piedestal nestavět."

K připomenutí Radeckého narození proběhlo mnoho akcí. Proč máme teď tendenci se k němu vracet?

Výstava věnovaná Josefu Radeckému, foto: Martina SchneibergováVýstava věnovaná Josefu Radeckému, foto: Martina Schneibergová "To je poměrně složitá otázka a není lehké na ni odpovědět. Možná v tom částečně hraje roli jistá vlna nostalgie po době monarchie, která se šíří společností. Možná je to také tím, že v dnešní Evropě se ozývají hlasy, že habsburská monarchie byla jakýmsi předobrazem dnešní Evropské unie a Radecký, který jí sloužil, byl tedy z dnešního pohledu Evropan."

Často se mluví o tom, že by se jeho socha mohla vrátit na Malostranské náměstí. Myslíte si, že se vrátí?

"Já si myslím, že se vrátí, že ta iniciativa bude nakonec úspěšná. Nevím, jestli se vrátí na to Malostranské náměstí nebo na jiné lokality, které jsou v návrzích, ale myslím si, že se vrátí," říká historik Vojtěch Kessler.

S Radeckým by se do Prahy vrátil nejen vojevůdce, ale také milovník dobrého jídla. Prý to byl on, kdo měl rád a také propagoval pokrm, který dnes známe jako vídeňský řízek. Recept na něj přivezl právě z Itálie.