Tři zlaté olympijské medaile Emila Zátopka

Před půl stoletím vládla měsíci červenci jediná sportovní událost. Olympijské hry v Helsinkách. Náš atlet Emil Zátopek tu dosáhl něčeho, co nikdo před ním a ani nikdo po něm. Během jediného týdne vyhrál tři nejdelší olympijské běhy a tím se nesmazatelně zapsal do dějin světového sportu. Ostatně, byl za to vyhlášen nejlepším sportovcem světa roku 1952.

Zavzpomínejme teď společně. Rozhlasové archivy to umožňují. A vezmeme to hezky popořádku.

A pak přišel 24. červenec. Podle programu her měl finálový běh na 5 kilometrů, určitě nejočekávanější běžecký závod, probíhat ve stejném čase jako finále oštěpu žen. Dana Zátopková svou disciplinu vyhrála hned prvním pokusem 50 metrů a 47 centimetrů. Byl to nejen nový československý, ale i olympijský rekord. S Emilem se potkala až při vyhlašování vítězů. On byl také zlatý. Rozhlasové svědectví to dokládá.

Do třetice triumfoval už jasný miláček bariér 27.července. Vůbec poprvé v životě se postavil na startovní čáru marathonu. Reportáž z průběhu celého závodu zprostředkovali zase Bohuš Ujček a Vítězslav Mokroš. Legendární Laufer, ptáte se? Byl sice už čtvrtý rok členem KSČ, ale od chvíle zamítnutí žádosti o vystěhovalecká víza do Kanady pro celou rodinu a vykonstruovaného případu kolem nevydání víz reportérům a zatčení hokejových mistrů světa před šampionátem v Londýně, mohl nadále jen do zemí lidově-demokratického zřízení. A tam Finsko nepatřilo. To jen vysvětlující odbočení. Pojďme zpátky k marathonu a k Zátopkovi.

Finsko, země Nurmiho a dalších skvělých vytrvalců byla svědkem dodnes nezopakovaných triumfů našeho běžce. Zátopek byl jasnou hvězdou první velikosti. Na celé planetě. A náš závěr? Snad úryvek ze závěrečného dne při vyhlašování vítězů běhu marathonského.

Autoři: Zdeněk Valenta , Vladimír Zápotocký
spustit audio