Historické obzory Po stopách chlebové sošky loupežníka Babinského

Foto: Ing. Ivan Ulrych Toto je příběh jedné malé figurky. Sám o sobě by takový předmět možná nestál za řeč, kdyby ovšem... Kdyby nebyl starý téměř dvě století a nezpodobňoval nejslavnějšího českého loupežníka Václava Babinského. Figurku, o které je řeč, uchovávají na zámku Kynžvart, v kabinetu kuriozit kancléře Metternicha. Klemens Wenzel von Metternich měl zálibu v opravdu zvláštních trofejích. A tak na zámku, který obýval, skončila kromě nejstarší fotografie na světě, amuletu Lorda Byrona a dýky císaře Napoleona III. také například kůže zabitého pražského vozky, který nepřežil havárii svého vozu v roce 1782.

Klemens Wenzel von Metternich Někdy po roce 1835 se mezi exponáty, kterými se kancléř nejprve vždy pochlubil ve Vídni a teprve pak je umístil do kynžvartského zámku, ocitla i chlebová soška Babinského. Ten byl totiž právě v pětatřicátém definitivně chycen a vzat do pražské vazby, načež mu nastalo pětileté čekání na soud. A v souvislostí s touto senzací se logicky vyrojila spousta historek, legend i upomínek na strašlivého lesů pána. V jednu chvíli tedy znala Babinského sošku z chleboviny celá Praha. Dosvědčuje to i fejeton, v němž o ní podává cenné svědectví Jan Neruda. Autor Písní kosmických totiž praví:

Zámek Kynžvart "Prostá venkovanka obstaravši si své koupě v Praze a chtějící své družce dopřát nějakého extra rozechvění, zavedla ji pak na Můstek před krám škrobařský. - ,Podívej se, tady sedí Babinský!' Skutečně tam seděl ve vězení ze samých balíčků škrobu zbudovaném, slepený z chleba a obtížený cetkovými řetězy."

Kdo figurku zhotovil a za jakých okolností, to se už asi přesně nedozvíme. Josef Václav Frič ve svých pamětech píše, že ji uhnětl v cele sám Babinský. Frič mimochodem také vypráví o umístění sošky na Můstku, v několika detailech se však s Nerudou rozchází. Posuďte sami:

Václav Babinský, zdroj: archiv autora "Neměl-li jsem příliš napilno, zaskočil jsem si na roh k hodináři Suchému, kdež bývalo vždy něco nového. Figurky černochů nebo Číňanů s hodinkami v břiše, stojací hodiny s houpačkami a zpívajícími ptáčky, obrazy s tekutou vodou a mlýnky, eskamotéři a jiné kuriosity, z nichžto zvláště mne poutal v kabinetu svém sem tam se procházející Napoleon, který zastavoval se, klada ruku na mapu u okna, a pohlížel potom do pole se svým dalekohlídkem.

Babinského soška v 70. letech, zdroj: archiv autora Jinou pastvu očím měl na Můstku jeden šmolkář, jenž ozdoboval svou výkladní skříň nejrozmanitější mosaikou, složenou ze svého modrého a bílého zboží, především pak poutal skleněnou kapličkou, v níž seděl z chleba uhnětený, živými barvami pomalovaný, na rukou i nohou těžkými řetězy spoutaný veritábl Babinský, známý tehdy lupič nalézající se na Novoměstské radnici ve vyšetřovací vazbě. Zajímavo bylo, že ta figurka byla od něho samého dle jeho podobenství věrně zhotovena, nescházela při tom ani tabatěrka mu povolená, ani kulatá čapka, jíž se pokrýval, ani tmavomodrý kapesní šátek. A když pak prolítla Prahou zpráva, že se s jakýmsi židem o útěk pokusil a že byl již ukryt v Novoměstských masných krámech, když žid, který za ním se spouštěl, počal nad strážnou budkou hlasitě křičeti, poněvadž ho provaz dřel a pálil do ruky, načež oba zase chytli a ještě tužším vězením opatřili, všechny ty nesnesitelné rány nepočítaje, co za tu svou smělosť obdrželi, tu se nahromadilo před krámem škrobařovým tolik lidí, kteří chtěli všichni toho populárního reka Babinského viděti, že nebylo lze na Můstku projíti, čehož by nižádná reklama byla lépe nedokázala."

Odlišný názor na autorství figurky má současný kastelán zámku Kynžvart, doktor Miloš Říha. Podle toho, co vyčetl z místních záznamů, byl za tvůrce této skvělé miniatury považován Babinského "kolega" z pražské vazební cely.

"V katalogu je napsáno, že sošku z chleboviny zhotovil Babinského spoluvězeň, on tam píše Johann Laska, takže nejspíš Jan Láska, který byl skutečně asi velmi šikovný a ten portrét se mu podařil."

Václav Babinský, zdroj: archiv autora Tady něco nehraje, neboť podle jiných údajů se Václav Babinský s vězněm jménem Láska - Tomášem, nikoli Janem - setkal ve vězení už roku 1832 po svém minulém zatčení u Bílé Hlíny. Při pohledu na současné fotografie notně poškozené kuriozity navíc člověka zarazí, s jakou bravurou byla udělána. Mohl vůbec Babinského spoluvězeň, či dokonce sám Babinský, vytvořit něco tak dokonalého? Každopádně fakt, že hnětení chlebových figurek patřilo za mřížemi k oblíbeným kratochvílím, potvrzuje novinový článek z roku 1930, v němž autor - mladý Jaroslav Seifert - vypráví o zálibě jednoho z nedobrovolných obyvatel kartouzské věznice:

„Svoji denní porci chleba rozdělí ve dvé dílů. Menší z nich sní. Druhý díl pečlivě po částech rozžvýká v ústech v ohavnou, slinami prosycenou kaši, kterou pak dlouho roztírá dlaní na zápěstí druhé ruky. Roztírá ji tak dlouho, až z beztvaré kaše je jemná a vláčná hmota, vhodná k modelování. Trvá to celé hodiny. Z této hmoty pak pomocí nejprimitivnějších nástrojů modeluje drobné panenky, jež vystavuje ve své cele. Nerad se s nimi loučí. Svěřuje je jen těm, které má v obzvláštní oblibě."

Miloš Říha Čekání na proces z obávaným lotrem se prodlužovalo a zájem o něj mezi Pražany zvolna upadal. I tento psychologický moment zachytil Jan Neruda ve svém fejetonu. Soška, stejně jako její skutečný předobraz, přestala být - dnes bychom řekli - "in" a toho snad využil kancléř Metternich, jenž pro sebe pozapomenutou kuriozitu mohl snadno získat. Osudy netradiční podobizny ještě relativně mladého loupežníka - podoba je zřejmě tak věrná, že prý posloužila i při zločincově identifikaci - však byly zajímavé i ve 20. století. Dejme opět slovo panu kastelánovi Miloši Říhovi:

Foto: Ing. Ivan Ulrych "Soška patří určitě mezi takové ty populární exponáty, takže byla v kabinetu kuriozit do sedmdesátých let. Největší návštěvnost na zámku byla na přelomu 60. a 70. let a sošku máme z té doby i vyfotografovanou. Z šedesátých let lze pode fotografií poznat, že ta soška ještě byla relativně kompletní a v pořádku, ale potom už pokračovala destrukce materiálu, protože chlebovina je přece jenom háklivý porézní materiál. Byla tam ulomená ručička, nalomená hlavička, takže tento exponát byl z kabinetu kuriozit stažen a byl v depozitáři. V roce 1976 byl zámek na čtvrt století uzavřen, zabalená soška se spolu s dalšími exponáty stěhovala do centrálního depozitáře a po roce 1996, 1997 jsme ji zase stěhovali zpátky. Když jsme kabinet kuriozit znovu instalovali (zámek je k roku 2000 kompletně obnoven), museli jsme už bohužel konstatovat, že je nevystavovatelná. Takže jsme ještě pořídili dokumentární fotografie, ale od té doby hledáme restaurátora a není to nic jednoduchého. Vlastně až v souvislosti s kontaktem s vámi jsme se nakonec spojili s odborníky v Národním muzeu a jsou už domluvené postupy, máme restaurátorku, dokonce i financování té akce. Takže se dá předpokládat, že možná i koncem tohoto roku nebo na přelomu 2011 / 12 bude soška opět zrestaurována, vystavovatelná a určitě se s ní veřejnosti pochlubíme."

Příspěvek jsme poprvé vysílali 21. května 2011, dnes jste jej mohli slyšet v repríze.