Historické obzory Když měl “prezident Osvoboditel” narozeniny…

14-03-2010 08:00 | Martina Bílá

Minulý týden si Česko připomínalo 160. výročí narození Tomáše Garrigua Masaryka. A slavilo se různě: proběhly pietní akty, v Lánech byla odhalena prezidentova socha, do Hodonína dorazil parní vlak...Oslavám prezidentových narozenin se budou věnovat i Historické obzory. O tom, jak si je kdysi připomínala veřejnost i Masarykova rodina, bude vyprávět historička Dagmar Hájková z Masarykova ústavu AV.

Stáhnout: MP3

Ještě než se v historických obzorech přeneseme k velkolepým veřejným oslavám, podíváme se k Masarykům domů. Naše první krátká zastávka bude v Hodoníně, kde se v roce 1850 budoucí první československý prezident narodil, jak bývalo zvykem, dostal jméno podle světce, jehož svátek na den narození připadal - tedy Tomáš.

Oslavy 87. narozenin T. G. Masaryka v Lánech; Zleva: Hana Benešová, T. G. Masaryk, Edvard Beneš, Alice Masaryková a Jan Masaryk, foto: ČTKOslavy 87. narozenin T. G. Masaryka v Lánech; Zleva: Hana Benešová, T. G. Masaryk, Edvard Beneš, Alice Masaryková a Jan Masaryk, foto: ČTK Hodonín je na svého slavného rodáka patřičně hrdý. Když do města v roce 1947 zavítal Edvard Beneš, řeč se točila především kolem jeho předchůdce.

"Přeji Hodonínu, aby se stal opravdovou kolébkou Masarykových zásad a jasným příkladem nám všem. Buďte zde, drazí spoluobčané, hodně spokojeni a buďte zde všichni zdrávi."

Přesuneme se teď o několik desetiletí, do doby, kdy je oslavenec už Tomášem Garriguem Masarykem a má vlastní rodinu. Dagmar Hájková se snažila vypátrat, jak se u Masaryků doma narozeniny slavily.

"Pátrání bylo úspěšné, protože jsem se mohla chytit jednoho dopisu z padesátých let, ve kterém Olga Revilliodová-Masaryková vzpomínala na oslavy doma, které byly velmi prosté, jednoduché, intimní. Vyznačovaly se tím, že dali tatínkovi šest červených růží, protože Masaryk měl nejraději podle tohoto dopisu červené růže. Proč šest? Bylo to za každého člena rodiny - maminka a pět dětí. Samozřejmě si všichni řeknou, že byly jen čtyři děti, ale Masarykovi měli dohromady pět dětí, přičemž Eleonor, která se narodila v roce 1890, zemřela. Takže Masaryk každý rok v rodině dostával šest růží k narozeninám. Slavilo se, gratulovalo. Děti někdy napsaly taková přáníčka. Zachovalo se jedno od Jana Masaryka, v němž přeje tatínkovi všechno nejlepší, aby ještě dlouhá léta živ a vesel byl. Takže se slavilo velmi jednoduše, nemyslím, že by se tam nějak oslavovalo alkoholem nebo se vyvářelo a pekly dorty, ale že se ta rodina sešla a připomněli si tuhle událost."

Žákyně dívčí školy v Praze na Smíchově uspořádaly v březnu 1937 na počest 87. narozenin T. G. Masaryka sbírku potravin, školních pomůcek a hraček pro žactvo německé školy v nejdeckém okrese v obci Sauersack, foto: ČTKŽákyně dívčí školy v Praze na Smíchově uspořádaly v březnu 1937 na počest 87. narozenin T. G. Masaryka sbírku potravin, školních pomůcek a hraček pro žactvo německé školy v nejdeckém okrese v obci Sauersack, foto: ČTK Masarykovy narozeniny byly veřejně připomínány už před první světovou válkou. K jeho šedesátým narozeninám v roce 1910 vyšly novinové články, sborník i pohlednice, oslavy proběhly na Žofíně a v Národním domě na Vinohradech.

"Samozřejmě velká změna nastává po vzniku republiky. Ty oslavy jsou úplně celostátní a stává se z nich další svátek republiky, tedy nejen 28. říjen ale i 7. březen. Dokonce byly počátkem dvacátých let snahy, aby 7. březen byl uzákoněn jako státní svátek. Masaryk to odmítl, a tak se 7. březen stal památným dnem až zákonem z roku 1946."

Na narozeniny “prezidenta Osvoboditele” vycházely oslavné články v tisku, občané se scházeli na veřejných shromážděních, byla prý zvýšená poptávka po filmech s vlasteneckou tematikou i po slavnostních řečnících. Oslavy probíhaly také ve školách, děti často přednášely básničky, které bývaly jejich osobními výtvory. Jednu takovou najdeme dodnes i na internetových stránkách Základní a mateřské školy v Adamově. Prezidentovi byla poslána v roce 1935.

„My, žáci obecné a měšťanské školy v Adamově, které jste propůjčil své slavné jméno, jako svému tatíčkovi, přejeme Vám v den Vašich narozenin jménem všech: Buďte nám ještě dlouho zachován, ¨ veďte nás dále, učte nás stále, jste námi všemi vřele milován."

V tento den nebylo ale všechno takhle ´báječné´, protože se občas ukazovaly známky nesouhlasu s Československou republikou, byla pošpiněna vlajka, počmáraný portrét T.G.M nebo katolický kněz ve Starém Jičíně vyjádřil svůj nesouhlas...Tyto protesty ale nikdy nenabyly žádných masových rozměrů tak, jako samozřejmě ty oficiální oslavy."

U příležitosti 80. narozenin T. G. Masaryka se konalo ve staré sněmovně zasedání vlády a Národního shromáždění, na němž byl přijat zákon s prohlášením "Tomáš Garrigue Masaryk se zasloužil o stát", foto: ČTKU příležitosti 80. narozenin T. G. Masaryka se konalo ve staré sněmovně zasedání vlády a Národního shromáždění, na němž byl přijat zákon s prohlášením "Tomáš Garrigue Masaryk se zasloužil o stát", foto: ČTK Ty největší proběhly v roce 1930, tedy na Masarykovy osmdesátiny.

"Tady se projevila spontaneita, protože lidi začali posílat Masarykovi dárky. Přicházely odevšad a byly nejrůznější - upečené dorty, vyřezávané valašky...prostě všechno. Nakonec se z těchto darů udělala výstava ve Vladislavském sále, několik týdnů se na to lidé chodili dívat. Z mnohých těchto darů se potom stal základ muzea, které ale bylo naprosto zničeno a povyházeno v padesátých letech, takže se z toho moc nezachovalo. Masaryk se v té době stal námětem pro nejrůznější pamětní věci, takže byl vymalován na talířích, vajíčkách, hrnečkách. V té době bylo také po celé republice odhaleno velké množství jeho soch a některé budovy, ulice nebo mosty se pojmenovávaly jeho jménem."

Jaký vztah měl k oslavám svých narozenin sám Masaryk? Nijak výrazně jim neholdoval, podle Dagmar Hájkové je spíše bral jako formující prvek nového státu.

"Nejsem si jistá, že by tomu Masaryk sám přikládal nějaký extrémní osobní význam, ale uvědomoval si nezbytnost té své účasti. V roce 1929 si posteskl v jednom soukromém dopise, že i když je mu špatně, má horečku, polehává, tak musí jít na ty audience a vojenské večeře, že to musí podstoupit, protože je to nutné."

Velké oslavy prezidentových narozenin nebudily právě nadšení ani u všech jeho příznivců, už za první republiky se volalo po tom, aby se spíše vydávaly a četly jeho spisy a přes ně lidé Masaryka lépe poznali.

Linkovací služby

Doporučujeme

Související články

Více

Z archivu rubriky

Více

Aktuální relace