Jan Nepomucký – světec i úředník

Stojí jako svatý Jan na mostě, říká staré české úsloví. A právě Svatý na mostě se jmenuje výstava, která byla nedávno zahájena v Muzeu Karlova mostu. Jejím hlavním a jediným hrdinou je Jan z Pomuku, pozdější svatý Jan Nepomucký, patron všech možných povolání souvisejících s vodou, mučedník zpovědního tajemství i symbol české protireformace. Jan z Pomuku byl ale za svého života především úředníkem.

Když vypočítává Zdeněk Svěrák v Elektrickém valčíku, kdo byl přítomen slavnému zavedení elektrického proudu do obce, nechybí v řadě vážených osob ani "svatý Jan z kamene vytesán." Jan Nepomucký není v textu jistě jen tak náhodou. Jeho socha s typickými pěti hvězdičkami okolo hlavy sleduje život v nejedné vesnici. A shlíží do vod řek takřka po celém světě. Jan je prý totiž zdaleka nejznámějším Čechem. Jeho sochy najdeme také v Rakousku, Bavorsku, Latinské Americe i Tichomoří, Nepomukův kult, který šířili především jezuité, se rozvíjí velmi záhy, říká Jan Royt z Katolické teologické fakulty UK, brzy se Jan také objevuje v kruhu českých zemských patronů.

Jan Royt, foto: autorkaJan Royt, foto: autorka "Ten kult pak má takové největší rozvinutí okolo beatifikace a kanonizace. Beatifikace proběhla roku 1721, v Praze byly při té příležitosti postaveny mohutné slavobrány a přitom byl také ohledán hrob Jana Nepomuckého a v tom hrobě byla nalezena měkká hmota, která byla prohlášena za jazyk. Roku 1729 po dalších vyšetřováních, ten kanonizační proces byl velmi složitý, byl Jan kanonizován. Teprve po té beatifikaci se objevuje kolem hlavy Jana těch pět hvězd, které symbolizují buď pět ran Kristových nebo poukaz na latinské slovo tacui - mlčel."

Pět hvězd bývá ještě zdůrazněno prstem na ústech. Jan byl totiž podle legend zpovědníkem královny Žofie, manželky Václava IV. A ačkoli jej král mučil, aby prozradil zpovědní tajemství, Jan vydržel.

Jeden z atributů svatého Jana je proto jazyk. A jazyk je pro svatojánský kult stěžejní. Takhle ho připomíná Karel Havlíček Borovský.

Svatý Jene z Nepomuku,
drž nad námi svoji ruku,
ať nám bůh dá, co dal Tobě
a náš jazyk neshnil v hrobě.

Onou měkkou tkání, kterou zmiňoval profesor Royt a která byla nalezena při exhumaci mrtvoly, měl být podle legend právě zázračně zachovaný jazyk. Ve dvacátém století zkoumal ostatky Jana Nepomuckého antropolog Emanuel Vlček, ohledně jazyka došel k tomuto závěru: "Relikvie je nesporně organického původu. S největší pravděpodobností je tvořena dekomponovanou suchou mozkovou tkání. Nebyly zjištěny žádné zbytky odpovídající svalové tkáni."

Na legendě o Janu Nepomuckém však objev, že nejde o světcův jazyk, ale o mozek, zřejmě nic nezmění. Svatý Jan Nepomucký si žije svým životem bez ohledu na svůj historický předobraz. Historik Vít Vlnas připomíná:

Vít VlnasVít Vlnas "Ono těch Janů Nepomuckých je vlastně víc, je to Jan Nepomucký, ten velký barokní světec, kterého si vytváří 17. a potom 18. století k obrazu ideálního mučedníka, ideálního světce barokního katolicismu. A pak je samozřejmě historický předobraz, který ovšem s touto legendární postavou souvisí pouze rámcově, to je Jan z Pomuka, někdejší generální vikář pražského arcibiskupa Jana z Jenštejna. Člověk který, podle sporých zpráv, které máme o jeho životě, byl skutečně loajálním úředníkem arcibiskupa a zahynul nikoli zřejmě pro zpovědní tajemství, jak říká legenda, ale proto, že potvrdil kladrubského opata proti vůli krále Václava IV. Z toho se pak vyvinuly určité historické události, jichž se stal Johánek z Pomuka nevinnou a nechtěnou obětí."

Jan byl mučen a nakonec svržen z Karlova mostu do Vltavy. Jeho tělo řeka vydala až o mnoho dní později. Pohřben byl původně v klášteře cyriaků. Později byly jeho ostatky přeneseny do katedrály svatého Víta.

Motiv Janovy smrti se podle historika Vlnase stal jedním z nástrojů zápasu mezi vysokým českým klérem a králem Václavem IV.

Plastika o Janově smrti na Karlově mostěPlastika o Janově smrti na Karlově mostě "První velkou zprávu o Johánkově smrti píše právě Jan z Jenštejna jako stížnost papeži do Říma. Je zřejmé, že také okolnosti Johánkovy smrti a místo jeho sekundárního pohřbení v katedrále svatého Víta, to všechno hrálo v tomto kontextu určitou roli. Nicméně ta legenda o zpovědním tajemství se vynořuje až podstatně později, až ve druhé polovině 15. století a její geneze není dodnes uspokojivě vysvětlena."

Jan Nepomucký je typickým barokním světcem, říká Vít Vlnas.

"Samozřejmě, že baroko přejímá celé to spektrum starších českých světců v čele se svatým Václavem, ty, kteří byli ctěni už ve středověku. Baroko si je určitým způsobem transformuje a aktualizuje. Přicházejí, můžeme říci, noví světci jako je svatý Ivan, kteří ovšem nakonec musejí ustoupit té velké hvězdě českého vrcholného baroka, kterou je svatý Jan Nepomucký. Jeho kult má hluboké základy, doklady kultu známe už z 15. a 16. století z doby před Bílou horou, není pravda, že by byl Jan Nepomucký uměle vytvořen až po Bílé hře např. jezuity, jak se někdy soudilo. Ta legenda je opravu starší a její základy jsou hlubší. Nicméně je to skutečně baroko a snaha českých katolických patriotických kruhů o blahořečení a svatořečení Jana Nepomuckého, které stojí u zrodu té konečné podoby barokní legendy."

Kult Jana Nepomuckého pronikl do nejvyšších vrstev společnosti, inspirovali se jím přední umělci a našel také velkou odezvu v lidovém prostředí. To potvrzuje i Jan Royt.

"Máme třeba řadu drobných plastik, máme obrázky na skle, grafiky, Jan se objevuje i v malovaných modlitebních knížkách. I téměř každá malá ves měla sochu svatého Jana Nepomuckého. Tady vidíme, že to bylo vzájemné ovlivňování toho velkého a toho lidového umění."

A jsme opět u toho, čím Historické obzory začínaly. Podobu svatého Jana Nepomuckého najdeme nejen ve známých katedrálách, mostech či galeriích, ale i v mnoha malých kostelících a kaplích a Nepomukova socha stojí snad za každou druhou českou vsí či moravskou dědinou dodnes.