Expedice českých potápěčů přispěla k objasnění potopení křižníku Zenta

Зента (Фото: Петр Ваверка)
0:00
/
0:00

Expedici českých potápěčů se podařilo objasnit záhady, které jsou spojené s potopením rakousko-uherského křižníku Zenta. Stalo se to u městečka Bar v dnešním Srbsku a Černé Hoře na počátku 1. světové války v srpnu 1914. Bitevní loď tehdy čelila při blokádě Černé Hory přesile francouzsko-anglické flotily. Na palubě bylo přes 300 námořníků, zhruba 100 z nich Češi. Loď ležela na dně nikým neobjevená 90 let. Co se tehdy událo, uslyšíte od Zdeňky Kuchyňové.

Křižník Zenta leží v hloubce 80 metrů. Na jeho palubě sloužilo velké množství Čechů, pancíř lodi se vyráběl ve vítkovických železárnách a stěžejní výzbroj - děla -v plzeňské Škodovce. Česká expedice byla úspěšná, podařilo se totiž vyvrátit hned několik historických omylů. Jak uvedl producent výpravy Karel Paul, jedním z nich byl údaj o potopení lodi.

"Vrak lodě hledali potápěči devět hodin a bylo to trochu dramatické. Nakonec se nám to podařilo. Co se týče vlastních ponorů, tak tam jsme z historických pramenů spoustu věcí vyvrátili. Tvrdilo se například, že smrtelný zásah lodi byl na levobok. My jsme zjistili, že to byl pravobok. Tvrdilo se, že vrak leží 4,5 až 5 mil od pobřeží, ale leží asi 2,5 míle od pobřeží, takže proto nám trvalo tak dlouho tu loď najít."

Kolik ponorů jste museli udělat, než jste loď našli?

"První den tam bylo všech 11 potapěčů. Každý může dělat za jeden den jeden ponor, takže se dělalo 11 ponorů a poslední tu loď našel."

Kolik dní jste na expedici byli a kolikrát jste se za tu dobu ponořili k lodi?

"Byli jsme tam 7 dní a čtyři dny byly potápěčské."

Co jste v lodi objevili, našli jste třeba nějaké pozůstatky na námořníky?

Z toho, co máte na mysli, tam nezůstalo nic. Objevili jsme, že zůstaly oba kompasy, přední i zadní. Jak už jsme říkali, Zenta má souvislost s Českou republikou v tom, že tam sloužili čeští i moravští námořníci a veškerá výzbroj byla dělaná v plzeňské škodovce. My jsme zjistili, že zlaté české ručičky udělaly děla tak dobře, že přestože příďové dělo dostalo přímý zásah, a podle historických pramenů tam nemělo být, tak my jsme zjistili, že tam obě děla jsou. Takže i přes ten přímý zásah to dělo odolalo."

Rakousko-uherská loď Zenta měla po zahájení první světové války v roce 1914 blokovat Černou Horu, aby zamezila dodávkám zbraní z Francie a Albánie do hornatého státu, který byl ve válečném konfliktu s habsburskou monarchií. Zenta se s francouzskou flotilou střetla 16. srpna 1914. Přesila byla velká, ale kapitán Pachner rozhodl, že se budou bránit do poslední chvíle a posádka ho podpořila. Loď dostala smrtelný zásah a zhruba po 6 hodinách doplavalo ke břehům jen 130 z 300 námořníků. Jak uvedl historik Boris Gol, Francouzi námořníkům nepomohli, což bylo neobvyklé.

"Na začátku války pořád mezi námořníky platila nějaká pravidla rytířskosti. Nehledě na to, že platily zákony námořního práva, kdy je skutečně povinnost kohokoliv na moři, kdo je v nouzi, zachránit. Francouzi tento svůj výpadek zdůvodnili takovou banální výmluvou. Tím, že se Zenta bránila a že se pokusila odpálit torpéda, která v tu chvíli doplavala jenom na tisíc metrů, kdežto oni byli deset kilometrů daleko. Nepomohli těm námořníkům, naopak počítali spíše s tím, že se dostanou k pobřeží. Ta loď byla hrozně zničená, paluba hořela. Tam nebyla šance, aby námořníci přežili bez zranění. Takže i ti, co se zachránili, byli v dost špatném psychickém stavu, jednak i fyzicky byli poraněni. Tam je zajímavá jedna věc, že oni se skutečně nevzdali a nebyl to jen rozmar kapitána Pachnera. Souhlasila s ním i celá posádka. On tu loď natočil ještě tak, aby mohla střílet celou boční salvou a tím ji vlastně vystavil tomu největšímu nebezpečí. Pokud plul přídí, tak byl malým cílem, jakmile se natočil, tak bylo 98 metrů lodi volných a Francouzi se mohli krásně zastřelovat a tu loď zničit."

Česká expedice pátrala také po hrobech a kapličce, jejíž existence je doložena v literatuře.

"Jedna z pozůstalých po námořnících po první světové válce nechala na vlastní náklady na místě postavit malinkou kapličku, kde měla být jména všech námořníků, kteří zahynuli. My jsme o této informaci věděli z několika pramenů a pokoušeli jsme se jednak z moře a potom z pevniny tu kapličku najít. Mělo to být v místě, kde se první námořníci zachránili. Nalezli jsme jedno jediné místo, které by bylo přístupné k tomu, aby se tam dala postavit kaplička. Zůstali tam jen malinké základy, z čehož jsme usoudili, že jsou to staré základy. Na tom místě nemohl být žádný maják, protože by tam neměl důvod. Takže jsme usoudili, že v tom rozmezí Bar a Petrovac, což byly místa, kde se ti námořníci dostali na pobřeží, tohle mohlo být jediné místo, kde by ta kaplička mohla být."

Setkali jste se tam s potomky pamětníků, kteří by na to vzpomínali?

"Ne. My jsme v úterý, kdy bylo špatné počasí, s částí expedice vyrazili do města shánět hroby, protože jsme předpokládali, že někdo mohl doplavat na pobřeží a tam zahynout vlivem vyčerpání a zranění. Proto jsme se pokusili jak v Petrovacu, tak Baru najít hroby. O pamětnících vůbec není řeč, tam si nechtějí vzpomenout ani na válku minulou. Hroby jsme nenašli žádné. V městečku Bar je výletní vila krále Nikoly I., která dnes funguje jako muzeum, ale žádnou zmínku o rakousko-uherských námořnících jsme nikde nenašli."

Památku padlých námořníků uctila expedice položením věnce v černomořském turistickém letovisku Bar. Expedice byla nesmírně obtížná už proto, že vrak Zenty leží v hloubce téměř 80 ti metrů a potopit se k němu mohou jen zkušení potápěči se speciální dýchací směsí. Jedním z nich byl Petr Stejskal.

"Byl jsem první, kdo se na vrak potopil s úkolem přivázat výstupové lano, aby ostatní měli už cestu jednodušší a byl to nádherný pocit. Ten vrak je dlouhý skoro sto metrů, vysoký okolo deseti metrů, takže máte před sebou pětipatrový dům. Vrak je v perfektně zachovalém stavu. Podařilo se mi určit příď, i když jsme potom jsme trošku podle příďového děla, které nemělo podle historie existovat, váhali, zda ta příď je skutečně příď, ale nakonec se ukázalo, že byla."

Vy jste se před expedicí trošičku obávali toho, že loď bude hodně zasíťovaná a že by to mohlo ohrožovat ponory. Jak to nakonec bylo se sítěmi kolem Zenty?

"Máme velké zkušenosti z Baltu. Tam jsou vraky totálně zasíťované, úplně obalené a je to poměrně nebezpečné. Tady to bylo výrazně lepší. Sítě tam byly, ale nebyly v takovém stavu, aby ohrožovaly jednotlivé členy výpravy."

Kolik vážila výstroj potápěčů?

"Já používám trošku modernější techniku. V rámci uzavřeného okruhu vydýchaný plyn nevydechuju do vody, ale vrací se mi zpět, takže mě stačily dvě malé třílitrové lahvičky, takže já jsem tu výstroj měl docela v pohodě. Ale výstroj kolegů vážila přes sto kilogramů."

Expedice, nad kterou převzal osobně záštitu ministr obrany Karel Kühnl, dopadla úspěšně. Díky publicitě projektu se členům expedice ozvali i potomci námořníka z křižníku Zenta, který útok přežil. Jak dodal Karel Paul, výprava budila velkou pozornost i mezi místními lidmi.

"Dokonce jsme poslední den nakládali za asistence policie. Měli jsme problémy už když jsme vjížděli do země. Jenom díky tomu, že Messer, což jsou technické plyny, má zastoupení i v Černé Hoře, tak jsme vůbec mohli expedici provést. Veškeré lahve byly přímo v přístavu, takže to helium, kyslík a tak dále se čepovaly přímo v Černé Hoře. Při představě jaké nám dělali problémy jenom když jsme vezli ty prázdné lahve a filmovou techniku, tak si myslím, že by nás tam s plnými tlakovými lahvemi nepustili."

Členové expedice také po celou dobu pilně natáčeli. A tak se diváci dočkají i filmového zpracování cesty expedice sledující příběh lodi Zenta.