Historické obzory Členové rozvětvené rodiny hudebního skladatele Antonína Dvořáka vzpomínají na slavného předka

V dnešní rubrice nebudeme připomínat důležité životní mezníky ani tvorbu vyjimečného českého skladatele Antonína Dvořáka. Nabídneme vám dva pohledy, spíše dvě vzpomínání, která byla natočena v rozdílných stoletích se členy skladatelovy rozvětvené rodiny - se zetěm a s jedním z pravnuků. Rozhlasové nahrávky oddělují desítky let, přednost má samozřejmě ta starší.....

Antonín Dvořák "Nemám-li úcty k práci a úsilí jiných, nemohu mít též úcty k práci vlastní. Nu mládí někdy chybuje, temperament někde přestřeluje, protože nitro není ještě vyrovnáno. I já se zpovídám, že jsem odsuzoval, když mi bylo patnáct let. Představte si, že mi tenkrát nebyli Bach a Mozart ani dost málo blízcí. A Dvořáka jsem zle kritizoval - snad jen proto, že jsem od něj téměř ničeho neznal."

Tak v rozhlasové nahrávce Radiožurnálu z roku 1934 vzpomínal český skladatel a houslista Josef Suk /1874 -1935/ na otce své ženy - Antonína Dvořáka. Nezapomněl k tomu dodat, že každý má nárok nato, aby se mu něco líbilo více či méně. Ve svém vyprávění Suk ale dále poznamenal, že se později ve svých názorech na dílo Antonína Dvořáka přece jen umoudřil.

"Příklad mravnosti a umělecké skromnosti jest můj učitel Antonín Dvořák. Když mu řekla jednou jeho choť v mé přítomnosti, že někdo o něm napsal nelaskavou kritiku, řekl: Ale Anna, to tak musí být. Kdyby lidé měli jen mě rádi, co by zbylo na ty druhé. Hudebníkova mravnost je v tom, že zná dílo předchůdců a že na to dílo nenadává. Může se pak i státi, že člověk těchto věcí neznalý, hubuje na něco, co už zde bylo a na co jest ve vlastní tvořivosti pyšný."

Rok před svou smrtí a třicet let po smrti Antonína Dvořáka, tak vyjádřil Josef Suk úctu i obdiv ke svému tchánovi. V té době bylo už 5 let Dvořákovo pravnukovi - dalšímu Josefu Sukovi. Nikdo ještě tehdy netušil, že v rodině vyrůstá další velký hudební talent. Debutoval v roce 1954 v Praze recitálem, který u kritiky vyvolal velikou senzaci. Dnes je znám jako houslista světového jména, také jako komorní hráč, zakladatel Sukova tria a spolupracovník mnohých komorních ansámblů. Pravidelně hostuje u České filharmonie, s níž vystupoval v celé Evropě, USA, Austrálii a Japonsku. Je uměleckým vedoucím Sukova komorního orchestru a iniciátorem mnohých hudebních akcí. Josef Suk pořídil nesčetně nahrávek pro známé gramofonové společnosti, z nichž celá řada získala mezinárodní ocenění.

Tolik o slavném pravnukovi Antonína Dvořáka. My jsme ale v úvodu zmínili, že ve Vysoké na Příbramsku žije a pracuje další skladatelův pravnuk, o kterém asi málokdo z našich posluchačů ví. Jmenuje se Petr Dvořák a provází už šest let místním muzeem, které bylo založeno na počest jeho pradědy..

"Moje rodina pochází od předposledního dítěte Antonína Dvořáka - od Otakara. On byl vlastně druhý toho jména v rodině, protože mému pradědečkovi se narodil Otakar jako první dítě, ale bylo to jedno z dětí, které zemřely velice brzy v dětském věku. A pak vlastně to jméno Otakar bylo ještě podruhé - a ten už se dožil požehnaného věku - to byl můj dědeček Otakar. Tak z té větve po Otakarovi jsem."

Památník Antonína Dvořáka ve Vysoké na Příbramsku Podle Petra Dvořáka dnes ještě žijí dva vnuci a 15 pravnuků Antonína Dvořáka. Jak připomněl, všichni se většinou setkávají při výročích úmrtí či narození svého slavného předka...

"Takovou zajímavostí je, že před rokem sem přijel jeden z potomků po Anně Dvořákové, který léta žil ve Švýcarsku a vlastně až teď se tady objevil. Toho jsme - tedy jako většina rodiny - dlouho neviděli. Já ho vlastně ani neznal. Ale s většinou rodiny se dost často vidíme."

Přestože má Antonín Dvořák řadu potomků, hudební nadání - velký talent zdědil z rodiny málokdo....

"Samozřejmě vynikající talent je mistr Josef Suk - vynikající houslista. Ale jinak žádný výrazný talent se neobjevuje. Samozřejmě v rodině někdo občas hraje na nějaký hudební nástroj. Jinak se členové rodiny věnují něčemu jinému, vlastně vždy něčemu jinému."

Přesto ale jeden pokus o uvedení díla Antonína Dvořáka byl....

"Ten byl samozřejmě v době, když žil pradědeček: Tak Dvořákova manželka Anna byla také velice hudebně talentovaná, ale ten svůj život vlastně věnovala rodině, protože se jim narodilo devět dětí, první trři sice zemřely, ale i tak se starali o šest dětí potom. Takže obětovala život rodině. Vystupovala ale několikrát v dílech svého manžela. Takže tenkrát ty pokusy byly, ale později ne."

Dvořákův památník ve Vysoké se nachází v bývalém novorenesančním zámečku, jehož původním majitelem byl skladatelův švagr Václav Kounic. V blízkosti zámečku je jezírko, které Dvořáka inspirovalo k napsání jeho nejslavnější opery Rusalka. Ročně sem přijde 6-8 tisíc lidí. Většinou se jedná o české návštěvníky, velký počet ale přijíždí i ze zahraničí. A jak reagují na to, že je muzeem provází Dvořákův pravnuk?

"Jsou velice překvapeni a řekl bych, že je to pro ně také určité spestření té prohlídky. A zase je to trošku různé i podle národností. Velice zajímaví jsou v tomto Japonci, kteří se rádi fotí a většinou požadují i fotografii se mnou, takže jsem na to trošku zvyklý. Naučil jsem se i japonsky poděkovat, tak to je také velice potěší."

Jak Petr Dvořák ještě zmínil, v roce 1993 se část rodiny Dvořáků vypravila také do Ameriky....

"Tam se připomínalo 100 let od pobytu Antonína Dvořáka ve Spillwille v Iowě, kde strávil prázdniny. Vlastně tam našel obdobu Vysoké. Tam jsme měli možnost strávit téměř měsíc v této vesničce a samozřejmě i na dalších místech, kde Antonín Dvořák byl. Tři dny jsme byli v Chicagu, kde byl při světové výstavě v roce 1893 a byly to jako nádherné zážitky."

Potomci Antonína Dvořáka se za mořem sešli také s krajany, ale o tom už v zítřejší krajanské rubrice, kterou připravuje Milena Štráfeldová.