Historické obzory Bakusův průvod v Milevsku kdysi tvořilo i „Žižkovo vojsko“

Historie masopustních maškar je dlouhá, masopustní tradice se liší také podle regionů. V Milevsku a nejen tam už kdysi pochovávali Bakuse.

"Máme dokumenty někdy až z poloviny 19. století, existovaly tady dvě formy toho Bakuse. Bakus to je tedy onen bůh vína, tedy Bakchus. Existovaly tady dvě formy průvodu, v němž ten Bakus chodil po městě. byl to pouliční Bakus a žebravý Bakus. Ten žebravý Bakus byl takový průvod, který chodil s Bakusem v čele po hostincích a snažil se a snažil se na tom něco vyzískat, nějakou kořalku nebo dobrotu. Ten druhý průvod, ten pouliční Bakus se věnoval pouze obveselení veřejnosti a zábavě. Ono to mělo ustálenou formu. Víme, že třeba v roce 1864 se ten průvod skládal z Bakuse ,dva další pomocníci tahali káru, na které jel, byl tam vykonovatel, pomocník, dva hoši, čtyři hrobaři, Bakusova žena s dítětem na ruce, která se pak stala vdovou, protože Bakus byl pohřben, čtyři smuteční zpěváci a na konci průvodu šla taková zajímavá figura, která se uvádí jako Potrhlý, měl jít vlastně s křížkem po funuse, on ten průvod uzavíral. Tyto postavy šly podle ustáleného zvyku po městě, sehrávaly jednotlivé scénky a nakonec měl být Bakus pohřben, tak se vlastně loučili s tím masopustem.

Bakuse nepohřbili samozřejmě doslova, hodili ho do vykopané díry ve sněhu, zasypali ho, do úst mu strčili trychtýř a lili do něj pivo. Lili jej do něj tak dlouho, až už dotyčný nemohl polykat, to pivo mu teklo z úst ven, v tu chvíli oni přestali a ten sněhový hrob zaházeli až po okraj. I když ten představitel toho Bakusa měl na sobě kostým dostatečně vycpaný, hrachovinou a různými starými hadry, aby měl ty správné rozměry, tak přece jenom se občas stávalo, že v tom sněhovém hrobě občas nastydnul. V roce 1862 nebo 1863 ten představitel Bakusa dokonce nastydnul tak, že dostal zápal plic a zemřel. Potom pak byl nějakou dobu ten maškarní průvod s Bakusem byl v nemilosti vrchnosti začal se zase provozovat až o něco později."

Jak ten Bakus vypadal? Co třeba měl na sobě?

"Obrázky nebo fotografie z té nejstarší doby se nedochovaly, víme, že nosíval nějakou papírovou masku širokoústého, veselého, rozesmátého člověka. Byl vycpán, měl tedy rozměry nějakého pivního sudu. Nevíme, jak vypadal přesně, ale protože se ten průvod nesl v takovém žertovném duchu, tak i on měl na sobě něco pestrého. Každopádně nebylo to nic smutného, přestože ten průvod končil symbolickým pohřbem."

Popularita maškar byla velká, do průvodu se mohli zapojit jen milevští občané a o každé masce, která se chtěla zúčastnit, hlasovalo speciální maškarní komité. Dostat se do průvodu tedy nebylo jednoduché a byla to pocta. Maškarní průvody se rozrůstaly, brzy nezůstalo jen u původního Bakuse a dnes už se počítají na desítky:

"To jádro bylo vlastně dáno, ale zhruba od roku 1870 měl každý ten maškarní průvod určitý ráz. Takové to jádro průvodu s Bakusem tam zůstalo, ale každý ten průvod byl zaměřen stylově a námětově na něco jiného. Víme, že třeba v roce 1882 byl námětem průvodu Žižkův tah z boje, k tomu původnímu průvodu se přidala spousta figur převlečených za Žižkovo vojsko, někdy v roce 1885 byl námětem ženský boj čili Šárka na motivy slavné pověsti. Dalším byl v roce 1890 bylo vytlačení indiánů z Ameriky, potom třeba cikánská svatba. Těch námětů byla spousta a takové to skromné jádro, které jsem tady na začátku citoval, což bylo něco kolem 20 lidí, tak se postupně rozrůstalo a dneska je to jádro pohlceno tím průvodem a převládají tady ty náměty civilní, to znamená ne ten vlastní etnografický pohřeb Bakuse, ale je tady ten každoroční námět, který by pak ten průvod měl dodržet."

Dramatické události minulého století zasáhly i milevské maškary.

"Samozřejmě, že ty mnohdy tragické dějiny 20. století maškarám nepřály, protože nejrůznější autokratické režimy si nepřejí, aby byl někdo karikován a zesměšňován. První světová válka maškary na dlouhou dobu ukončila a ještě dlouho po ní maškary nechodily. V roce 1924 byl učiněn takový nesmělý pokus, ale protože účastníci průvodu v jedné ze zpodobňovaných figur použili postavu zdejšího okresního hejtmana, tak jej zdejší četnictvo zastavilo, průvod byl rozpuštěn a dotyční byli potrestáni pokutou. K tomu obnovení došlo až někdy kolem roku 1933 a poslední průvod před II. světovou válkou se konal v únoru 1939. Potom to II. světová válka pochopitelně přerušila a až v roce 1946 se maškary konaly znovu. Nekonaly se pak v letech 1954 a 1956 a potom v roce 1963. teprve v roce 1969 se to začalo nějakým způsobem znovu probouzet k životu. Ty staré kostýmy, oděvy a masky byly ale tehdy už dávno zlikvidovány a podepsal se na nich i zub času. Maškarní sdružení pak nakoupilo vyřazené kostýmy z Národního divadla a z těch je tedy většina ještě dnes k dispozici, i když se stejně jako papírové masky doplňují. Takže maškary opět ožívají."

Foto: Milena Štráfeldová

Nestárnoucí klasika, sitcom sitcomů...podobných hodnocení fanoušků najdeme na webu Česko - Slovenská filmová databáze nespočet. Všechny patří seriálu Taková normální rodinka. S babičkou posedlou detektivkami, maminkou zpívající árie nebo do novin věčně začteným Péťou se diváci mohli poprvé setkat před 40 lety.

Dvě výročí se tento týden týkala korunovaných hlav. Před 495 lety zemřel v Budíně český a také (a možná především) uherský král Vladislav Jagellonský, pro kterého mají české dějiny nepříliš lichotivou přezdívku Král Dobře.

Před 270 lety se Marii Terezii narodil prvorozený syn, který později nastoupil na trůn jako Josef II.