Historické obzory Audiodrama Rozeznění Lidice 2012 přibližuje život obce před jejím vypálením, pamětníci ho ale teď odmítají

Režisér Thomas Zielinski a Barborka Šrámková, představitelka lidické dívky Dáši Veselé. /holčička/ "Vocuď je krásně vidět náš kostel. Na jaře mu sebrali zvony, tak bimbá jen někdy umíráček. Ale hodiny jdou."
/žena/ Ahoj!
/holčička/ "Dobrý den."
/žena/ Proč tady sedíš na zemi?
/holčička/ "Já se jen tak dívám na Lidice."
/žena/ Co na nich vidíš, prosím tě. Vždyť je to zapadákov. Já bych tak chtěla pryč!
/holčička/ "Mně se tu líbí. Tady z kopečka je vidět daleko. Na rybník, na Včelu, a je vidět náš dům. Ten je úplně první. Když se dlouho dívám, vidím asi maminku. Věší prádlo. Vypadá to, jako by u toho tancovala. Ráda si to prohlížím, abych si to všechno dobře zapamatovala, až budu velká."
/žena/ Ty brebto! - Hlavně tady nelez na tu kostelní zeď.
/holčička/ "Já tam nelezu."
/žena/ Však já vím, že to někdy s dětmi děláte. Je nějaká špatná a boří se.
/holčička/ "Kam nesete tu kytku?"
/žena/ Jdu si popovídat s babičkou.
/holčička/ "Moje babička bydlí u nás. Kde bydlí vaše babička?
/žena/ Nikde. Na hřbitově.
/holčička/ "Ona umřela? Tak jak si s ní budete povídat?"
/žena/ Nevím. Hele, dívej na hodiny! Už je osm. Přijdeš pozdě.
/holčička/ "Tak jo, to já letim. Děkuju..."

Podobné scény, přibližující každodenní život v Lidicích, by si už 9. června měli poslechnout návštěvníci Památníku. Jsou součástí audiodramatu, které uměleckými prostředky zpracovalo vzpomínky pamětníků předválečných Lidic. Jeho spoluatorka Lenka Faltýnková ze sdružení Sonosféra vysvětluje, co ji k této myšlence přivedlo:

"Já pocházím z Kladenska, takže to téma Lidice mne samozřejmě od dětství provází. My jsme s manželem zjistili, že lidičtí pamětníci vlastně vůbec nejsou komplexně zachyceni, takže jsme postupně začali jezdit do Lidic a natáčet jednotlivé příběhy. A vyprávění pamětníků bylo tak barvité, bylo v něm tolik detailů, tolik příběhů, že člověk najednou začal chápat, že tam opravdu ta vesnice stála. Že to bylo nejen 503 obyvatel, přičemž dneska má člověk pocit, že to jsou jenom čísla. A najednou tam byly příběhy. Byly tam osudy těch rodin. Člověk začínal tušit třeba i konflikty, sousedské spory. Naopak zase ale viděl velkou podobnost jejich životů s těmi našimi."

Jak Lenka Faltýnková říká, s mikrofonem se vydali skutečně za všemi pamětníky, kteří s nimi byli ochotni sdílet své vzpomínky na Lidice:

"A to nás inspirovalo k našemu vlastnímu uměleckému ztvárnění. My jsme vymysleli interaktivní audiodrama, což je zvuková mapa Lidic, kdy se procházíte zaniklou vesnicí a slyšíte jednotlivé hlasy z domů nebo jak si na cestě povídají lidé. Začali jsme to promýšlet, oslovili jsme autorku Terezu Semotamovou, aby ty postavy napsala. Ona vytvořila textovou část a tak, jak je ten scénář napsaný, je to samozřejmě umělecká fabulace. Není v žádném případě možné přesně zrekonstruovat, co si ti lidé říkali, ale vlastně ani jejich osudy ve chvíli, kdy se ten děj odehrává. To, co na těch místech uslyšíte, jsou výjevy z denního života. Někde je to novinový článek z té doby. Někde je to rozhovor babičky s vnučkou třeba o tom, že kolem projede auto. V Lidicích byly tehdy dvě auta. Jinde je to třeba scéna tatínka, který se synkem natírá plot, a kluka to vůbec nebaví. Nebo pana faráře navštíví jeho budoucí nástupce a on mu ukazuje obec Lidice."

Pamětníci se vraceli před den, kdy Lidice zanikly a kdy také zahynulo mnoho jejich blízkých.

Hořící Lidice "Vyprávění o starých Lidicích pro ně přeci jenom nové bylo, protože většinou se jich všichni ptají na ten osudný den 9. června nebo na tu noc na desátého a pozdější události. Když jsme se ptali na staré Lidice, byli někdy překvapeni. Někdy byli rádi, že mohli vzpomínat. Byli překvapeni, že si třeba vzpomněli na něco, co celá léta nevytáhli. A pak si třeba navzájem mezi sebou ověřovali, jestli si to opravdu pamatují správně. A někteří mluvili poprvé. Některé jsme museli přemlouvat. To je případ paní Kubíkové z Kanady. Kvůli tomu, že s maminkou v r. 1949 emigrovala, se o ni režim a novináři z Čech nikdy nezajímali. Režim se naopak snažil tuto lidickou ženu a její dítě utajit. Spisy o panu Kubíkovi, který pracoval v ČTK, měly být zničeny. Náhodou se podařilo je najít, a právě díky tomuto projektu se ty materiály podařilo i zveřejnit. A díky jim vyšla najevo i spousta zajímavých informací."

Dnes ale pamětníci s realizací audiodramatu Rozeznění na pietním území v Lidicích nesouhlasí. Občané Lidic měli výhrady už k tomu, že občanské sdružení Sonosféra přijalo sponzorský dar od Sudetoněmecké kanceláře v Praze. Podle nich se sudetští Němci, kteří se na tragédii Lidic přímo podíleli, za ni nikdy neomluvili. Sonosféra proto dar vrátila. Nyní občané žádají zastavení celého projektu. Svým zpracováním podle nich neodpovídá pietnímu charakteru místa, vadí jim i to, že osoby, které v něm vystupují, nejsou zachyceny autenticky. Pro Radio Praha to potvrdila starostka obce Veronika Kellerová:

"V té fázi, v jaké je, a ve formě, v jaké je, si lidičtí občané nepřejí, aby projekt Rozeznění byl na pietním území."

Co konkrétně mají proti tomuto projektu?

"Nelíbí se jim fabulizované texty. Nepřináší to nic k historii Lidic. Obávají se naopak, že pietní místo bude texty zneváženo. Většinou sem jezdí studenti a žáci, a když to budou poslouchat, můžou se tomu i smát. A my si myslíme, že to na pietní místo nepatří. Náš dojem je, že audiodrama by mělo zaznít v rozhlase nebo v televizi, ale na pietní místo, kde by se měl dodržovat klid, určitá pieta a rozjímání, v tomto smyslu určitě ne."

Jak se k tomu staví samotný Památník, na jehož území by audiodrama mělo probíhat?

"My jsme všichni zajedno. Tady není absolutně žádný rozpor. Byla jsem v Památníku přítomna jednání pana ředitele s manželi Faltýnkovými, kteří jsou autory toho projektu, a ten je také žádal, aby brali na zřetel připomínky přeživších."

Pietní území Lidic Lenka Faltýnková řekla, že se jedná pouze o nedorozumění a že se všechno změní, až si budete moci poslechnout celé audiodrama. Vidíte to také tak, nebo už je ta situace natolik sporná a vyhrocená, že k nějaké větší změně nemůže dojít?

"Každopádně my si k tomu stolu chceme sednout. To určitě. Ale se zněním, jak bylo předloženo, prostě nemůžeme souhlasit."

Znamená to, že odmítnete celé audiodrama, nebude se tam smět 9. června premiérovat? Mnoho času už nezbývá...

"Nezbývá. Právě proto bychom se s nimi chtěli znovu sejít a domluvit se. Vždyť není důležité, aby to zaznělo v předvečer lidické tragédie. Projekt Rozeznění zaznít může, ale musí být dopracován tak, aby to vyhovovalo i Lidicím."

Autoři ze sdružení Sonosféra věří, že se Rozeznění Lidic nakonec uskuteční. Vedle české vznikla i německá jazyková verze, která by měla každodenní život v Lidicích před jejich vypálením přiblížit i německým návštěvníkům.