Ekonomika Jaký sociální dopad budou mít úsporná opatření?
Nová česká vláda sama sebe charakterizuje jako kabinet rozpočtové odpovědnosti. Přitom pokud jde o potřebu snižovat schodek státního rozpočtu, tu prakticky nikdo nezpochybňuje. Názory se ale liší na to, jakými cestami postupovat. Oponenti nastupující Nečasovy vlády se totiž obávají sociálních dopadů plánovaných výdajových škrtů.
Jaromír Drábek, foto: ČTK
Dva z klíčových ekonomických resortů obsadili představitelé strany
TOP 09, která ve volbách uspěla s konzervativní rétorikou. Do křesla
ministra financí opět usedne dlouholetý politický matador Miroslav
Kalousek, resort práce a sociálních věcí povede bývalý prezident
Hospodářské komory Jaromír Drábek. Oba se i spolu s premiérem,
občanským demokratem Petrem Nečasem, shodují na pravicových receptech
léčení neduhů české ekonomiky.
V tomto duchu Drábek při nástupu do úřadu jako své priority uvedl přípravu důchodové reformy, pružnější a efektivnější pracovní trh a omezení zneužívání sociálních dávek: "Pomoc státu občanům, kteří tu sociální pomoc potřebují, není dostatečně cílená, ta síť není dostatečně vyvážená v tom, že v řadě případů dochází ke zneužívání té sítě. A pokud máme být odpovědní hospodáři a máme dát do pořádku veřejné finance, tak samozřejmě musíme především se zabývat těmi, kteří tu sociální síť zneužívají, aby na ty, kteří skutečně tu pomoc potřebují, zbylo co nejvíce prostředků."
Pavel Mertlík
Pokud lze soudit z volebních výsledků, slova o adresnosti sociálních
dávek a boji proti jejich zneužívání našla u voličů dostatečný
ohlas a levice nenašla způsob, jak těmto rozumně znějícím
argumentům důvěryhodně oponovat. Nyní, když už je pozdě bycha
honit, jí na pomoc přichází člověk z finanční sféry, hlavní
ekonom Raiffeisenbank Pavel Mertlík. Byť nelze nepamatovat, že na
přelomu minulého a tohoto století byl ministrem financí v barvách
sociální demokracie. A dnes varuje před plošnými škrty sociálních
dávek:
"Máme oficiální podíl osob pod hranicí chudoby, což je 60 procent průměrného příjmu, zhruba deset procent populace. A máme velkou zvláštnost, že typicky jsou to u nás rodiny s malými dětmi, zatímco ve vyspělých zemích na Západě většinou gros té chudobou postižené populace tvoří staří lidé. U nás jich je poměrně velmi málo díky tomu rovnostářskému penzijnímu systému, který u nás máme. Na Slovensku po celé řadě reforem, které provedla bývalá, druhá Dzurindova vláda, a vláda pana Fica mezitím s tím neudělala vůbec nic, se ty nůžky rozevřely a těch lidí pod hranicí chudoby oficiálně je tam kolem dvaceti procent, v relativním vyjádření dvojnásobek populace, nežli u nás.
A pokud reformy půjdou tím směrem, jak o nich jednotlivě hovořili jednotliví kandidáti na ministerské posty, a je třeba také říci, že každý týden jsou ta čísla trochu jiná, takže ona je otázka, co bude doopravdy, nicméně kdyby to šlo tím slovenským směrem, tak prostě během těch čtyřech let budeme u těch dvaceti procent chudých."
A zatímco škrty sociálních dávek mohou ohrozit nižší příjmové
skupiny obyvatel, státu nemusí tato adresnost přinést vůbec nic,
tvrdí Mertlík. Podle něj je v řadě případů rozumnější plošná
dávka, než takzvaně testovaná, protože s jejím cílením jsou spojena
obrovská administrativní náklady. Podle Pavla Mertlíka je navíc
určitá míra sociálních výdajů nutná nejen pro elementární
přežití určitých skupin obyvatel, ale také pro budoucnost:
"Počet dětí, narozených na statisticky průměrnou ženu, je u nás nějakých 1,4 – což znamená reálné vymírání českého národa. Možná se tomu nedá zabránit, většina demografů se to domnívá, nicméně zároveň většina demografů říká, že nějaká jemná, rozumně volená propopulační politika určitě může pomoci tohle číslo aspoň trošičku zlepšit. A to si myslím, že je jeden z velkých problémů, které tahle země bude muset řešit. Populační politiku, politiku vzdělání, vědy, výzkumu a podobně, což jsou hluboce podfinancované obory v porovnání se zahraničím.
Na rozdíl od toho máme spoustu oborů, třeba bytová politika je u nás přefinancovaná. Můžeme se bavit o detailech, jestli je podpora stavebního spoření to pravé ořechové, každopádně podíl výdajů na politiku bydlení, když si ji vezmeme jako příklad, se u nás blíží třem procentům hrubého domácího produktu, to je unikátně vysoké číslo v evropském měřítku. Naopak výdaje na vědu a výzkum zhruba 0,4 procenta HDP, jedno z nejnižších v Evropě. A bezesporu tohle je věc, kde se bude odehrávat v budoucnosti bitva konkurenceschopnosti naší země s ostatními a to už v této dekádě. Ta propopulační politika, to je přesně stejná věc. Čím méně se jí budeme věnovat, tím více budeme muset v budoucnosti řešit problémy penzijního systému, to je naprosto jednoznačná úměra."
Jan Mládek
Ekonomický expert ČSSD Jan Mládek by mimochodem jako propopulační
opatření navrhoval ponechat takzvané porodné, tedy příspěvek po
narození dítěte, právě tam, kde ho chce nová vláda zrušit, tedy u druhého a třetího dítěte, byť dodal, že to není oficiální postoj
sociální demokracie, jen jeho názor:
"Já osobně, pokud bych si mohl vybrat, tak já bych viděl porodné pro druhé a třetí dítě. A to z velmi jednoduchého důvodu. Protože jedno dítě, to mají často i lidé, kteří jinak se k těm dětem nestaví moc pozitivně, to mají takzvaně pro radost. Dvě děti, to už je prostá reprodukce a třetí už je dítě 'pro stát', jak se dřív říkávalo. Takže preferovat druhé a třetí dítě."
Přesto si Jan Mládek umí představit, že by nějaké úsporné opatření Nečasovy vlády v sociální oblasti uvítal:
"Podpora na děti jde dvěma kanály. Jednak když platíte daň z příjmu, tak si něco na dítě odečítáte, a jednak dostáváte
přídavky na děti. Já si dovedu představit, že to obojí jde pouze
jedním kanálem, to znamená skrze daň z příjmu. Znamená to
samozřejmě pečlivě to ošetřit pro ty lidi, kteří nemají příjmy
nebo nemají dostatečné příjmy, aby mohli dostávat negativní daň,
ale v principu to již existuje, a tam by mohlo dojít k úspoře na těch
administrativních nákladech bez toho, aniž by se snížila reálná
podpora rodin s dětmi, respektive by ta úspora na těch
administrativních nákladech mohla být transferovaná těm rodinám, s dětmi. Protože dělat to dvěma kanály mi nepřipadá efektivní."
S jakou odezvou se tyto názory setkají ve vládě, je otevřenou
otázkou. Blížící se komunální a senátní volby totiž v kombinaci s průzkumy veřejného mínění mohou otupit odhodlání některých stran
k reformám, což politologové často tipují u Věcí veřejných. Ale
třeba ministr zdravotnictví Leoš Heger, jehož do vlády vyslala TOP 09,
už několikrát zdůraznil, že k sociálním otázkám není hluchý.
Právě na jeho žádost například bude koalice každý rok vyhodnocovat
sociální dopady regulačních poplatků na jednotlivé skupiny obyvatel.





