Ekonomika

Minulý týden jsme hovořili o trampotách, jimž jsou v posledních měsících vystaveni čeští zemědělci. Napřed tu byly loňské povodně, pak nepříznivý průběh zimy a nakonec do toho přišel největší dubnový zvrat počasí za uplynulých 40 let. Podle představitelů Zemědělského svazu České republiky je v důsledku toho finanční situace většiny farmářů natolik kritická, že bez vydatné státní pomoci by mohly vstoupit do Evropské unie jen trosky českého zemědělství a i tam budou v prvních letech jen živořit.

Minulý týden jsme hovořili o trampotách, jimž jsou v posledních měsících vystaveni čeští zemědělci. Napřed tu byly loňské povodně, pak nepříznivý průběh zimy a nakonec do toho přišel největší dubnový zvrat počasí za uplynulých 40 let. Podle představitelů Zemědělského svazu České republiky je v důsledku toho finanční situace většiny farmářů natolik kritická, že bez vydatné státní pomoci by mohly vstoupit do Evropské unie jen trosky českého zemědělství a i tam budou v prvních letech jen živořit. Zemědělci také mohutně protestovali proti podmínkám, které pro vstup do unie vyjednala česká vláda. Kritizovali zejména výši dotací, jakou mají pobírat a která je znevýhodňuje oproti farmářům z dosavadních členských zemí. Dnes ale ponechme katastrofické scénáře stranou. Agrární sektor je různorodý. A jsou v něm obory, popřípadě skupiny, které pohlížejí na blízkou budoucnost dokonce s lehkým optimismem. Jsou to například rolníci hospodařící v režimu ekologického zemědělství. Ani tito rolníci nebudou po vstupu do unie dostávat tolik tzv. přímých plateb, jako jejich kolegové na Západě. Otevře se jim však možnost čerpat jiné peníze. Třeba z unijních programů zaměřených na správné ustájení hospodářských zvířat, na zpracování produkce přímo na statku, na podporu marketingu biopotravin apod. Z krachů prý ekozemědělci obavu nemají. Jiří Urban ze Svazu Probio ale při pohledu na celé české zemědělství vyslovuje dokonce jednu "kacířskou" myšlenku.

"Já si myslím, že kdyby dostalo české zemědělství přímé platby v plné výši, jako jejich kolegové v Evropské unii, že by to ani nebylo dobře, protože by se vlastně zakonzervovala současné struktura zemědělství. Možná to bude znít nepopulárně, ale určité strukturální změny naše zemědělství potřebuje, zejména pokud jde o jeho ekologizaci."

Podle Urbana samozřejmě ekologizace zemědělství neznamená, že by se všichni farmáři měli zaměřit na přísně kontrolovanou ekologickou produkci, která je oprávněna nést značku Bio. I v budoucnu bude v Evropě dominovat tzv. konvenční zemědělství. A právě v něm musejí západoevropští zemědělci očekávat silný tlak na změny. Proto si Jiří Urban myslí, že je lepší, když si čeští zemědělci nebudou zvykat na něco, co se stejně bude muset v příštích letech v unii odbourávat.

"Západoevropské zemědělství používá daleko více pesticidů a umělých hnojiv, než současné české konvenční zemědělství. Dalo by se tedy říci, že u nás problém s ekologizací není tak velký. Jenže české zemědělství je teď málo intenzivní z toho důvodu, že nemá peníze na intenzifikační faktory. Jakmile by ty peníze byly k dispozici, tak určitě by se poškozování životního prostředí zvětšilo."

Brusel například předpokládá, že všechny zemědělské podniky, které pobírají dotace vyšší než 15 tisíc euro ročně se budou muset podrobovat ekologickým auditům. Ty mají mimo jiné zjišťovat, zda nedochází ke znečišťování podzemních vod či k nevhodnému způsobu obdělávání půdy.


Ze vstupu do Evropské unie nemají obavy ani čeští ovocnáři. Jak říká předseda Ovocnářské unie České republiky Jaroslav Muška, ovocnářství se otevřelo unii už v roce 1992, zatímco ze strany unie platí stále různá omezení pro český vývoz.

"Otevřelo se absolutně, bez jakéhokoli omezení. Na druhé straně naši pěstitelé mají výrazná omezení při dovozu do unie. Přesto se tam dováží višně, třešně, rybíz. Co se týká jablek, v podstatě jsme je vyvážet nemohli, protože tomu bránila celní opatření v podobě minimální vstupní ceny. Ty ceny byly tak vysoké, že šlo o ochranářské opatření."

Pěstitelé ale přežili i doby, kdy český trh byl dovezený jablky přímo zaplaven. Na svém přežití ale museli ovocnáři řádně zapracovat.

"Změnil se sortiment. Ten je teď přibližně stejný jako v zemích Evropské unie. Vystavěly se a rekonstruovaly nové sklady, které umožňují udržet kvalitu ovoce až do jarních měsíců. Sady se výrazně obnovily, přestárlé zmizely. Přizpůsobili jsme se balení tak, jak to požadují trhy. Obava panuje trochu ze světové globalizace, kdy se může stát, že supermarket, ovládaný z jiné země, si vozí do Česka jen zboží z mateřské země. Vše je ale o cenách, čili já věřím, že to naše ovoce bude pořád konkurenceschopné."

Čeští ovocnáři se v uplynulých deseti letech kvůli plné liberalizaci dovozu do Česka v konkurenčním boji patřičně otužili. Nyní se těší na to, že po vstupu země do Evropské unie padnou všechny dovozní bariéry také na druhé straně a očekávají proto vyšší zisky.