Deregulace nájemného pokračuje, i když místy pomaleji

dum_ostrovni2.jpg

Prezident republiky v pondělí podepsal zákon, který zpomalí deregulaci nájemného a prodlouží tento proces o další dva roky. Norma se ale týká jen některých měst a naráží na nevůli majitelů domů, kteří hovoří o porušování svých vlastnických práv. Většina nájemníků, obávajících se o růst životních nákladů, zákon samozřejmě vítá. Většina nájemníků ale představuje jen poměrně malou část společnosti. Pokusme se teď trochu vyznat v tomto spletitém problému...

Většina lidí v České republice bydlí ve svém domku nebo alespoň bytě, ať už to platí doslovně nebo jen přibližně. Ti, kdo splácí hypotéky, totiž budou moci o své nemovitosti v pravém smyslu slova hovořit až ve chvíli úplného splacení, což bývá horizont i několika desítek let. Nájemní bydlení se týká asi 900 tisíc bytů, z nich necelého tři čtvrtě milionu podléhá regulaci. Na jaře 2006 byl po letech diskusí přijat zákon, který stanovil pravidla deregulace a složité indexy výpočtu meziročního růstu nájemného podle cenových map jednotlivých lokalit. Do konce příštího roku měla regulace postupně skončit a všude se uplatňovat tržní nájem. Novelou zákona se ale tento postup rozloží do dalších dvou let a regulace by měla skončit až v roce 2012. To však platí jen pro některé lokality, jinde se zas uplatní dosavadní pravidla.

Ředitel odboru bytové politiky ministerstva pro místní rozvoj Pavel Rakouš je zastáncem tohoto postupu. Jak se ale v průběhu našeho rozhovoru ukázalo, plně si uvědomuje i druhou stranu mince: "Zcela určitě souhlasím s tím, že jakákoli regulace nájmů, která už v podstatě trvá v České republice pomalu dvacet let, je pro vlastníky nepříjemná a je na hranici ústavnosti, s tím souhlasím. Protože pokud někomu omezuji spravedlivý výnos z jeho majetku, mělo by mu to být uhrazeno. To je dáno ústavou. Na druhou stranu si myslím, že teď to zvýšení nájmů v posledních letech už se blíží k hodnotám, po kterých vlastníci volají."

A právě nečekaně rychlý růst tržních nájmů, od kterých se odvíjí i index růstu těch regulovaných, přesvědčil většinu zákonodárců k útlumu deregulace: "Tento zákon v podstatě začal od roku 2007 poměrně rychle zvyšovat nájemné. Bohužel se tím řešila věc, která dlouhou dobu v České republice byla neřešená a to nastavení toho vzorce výpočtů, tak jak ho poslanci schválili, bylo tak prudké, že bohužel se nám poněkud vymklo z kontroly a nebylo možno sociálními dávkami dorovnávat v těch křiklavých případech, kde na to nedosáhli někteří nájemníci, dorovnávat jim nějakou životní úroveň, aby vůbec mohli v těch bytech bydlet dál. Proto se vlastně přistoupilo k té novele. Ta cílová hodnota zůstala zachována ale ta křivka nebude tak strmá, rozloží se to na další dva roky. Vybrala se jenom některá města v České republice, v podstatě se to týká Prahy, krajských měst mimo Ústí nad Labem a Ostravy a větších měst Středočeského kraje. Tam už to nájemné bylo v letošním roce na úrovni vyšší než 40 korun (na metr čtvereční), což jsme považovali za takovou hodnotu, která dá se říct do určité míry kompenzuje náklady těm vlastníkům. Samozřejmě bohužel nemůže jim vytvářet nějaký oprávněný výnos, oprávněný zisk. Takže jsme si řekli - u těchto snad si můžeme dovolit navrhnout zmírnění toho procesu deregulace."

Podle Rakouše ale nová podoba zákona v podstatě jen zmírňuje nečekaně rychlý růst regulovaného nájemného ve vybraných městech do rychlosti, předpokládané původně: "Znamená to v podstatě jen to, že se vracíme na nějakou křivku, tak jak ta původní deregulace byla v roce 2007 nastavená, tak se snažíme ji vlastně jenom narovnat do toho původního harmonogramu."

Navíc se toto ztlumení dotkne jen třetiny nájemních bytů, tedy 300 tisíc bytových jednotek: "Pokud my jsme to nastavovali, tak jsme počítali vlastně proč to děláme, které domácnosti chráníme. A matematicky to vychází z hlediska statistiky, že se jedná o řád zhruba někde mezi 20 - 40 tisíci bytů, které vlastně by byly závislé na sociálních dávkách a ještě zhruba dvou tisícovkám by ani ty sociální dávky nemusely krýt ten prudký růst nájmu. Čili je to zlomek z toho obrovského objemu nájemních bytů, čili drtivá většina těch nájemníků by unesla tu zvýšenou hladinu nájemného, tak jak ta deregulace postupovala. Souhlasím, naprosto. Dokonce jsou tam někteří velmi bohatí. Ale domnívám se, že ten problém je takový, že pokud by z těch několika málo tisíc ohrožených se byť deset-patnáct rodin dostalo do naprosto neřešitelné situace, že ani se sociálními dávkami by jim nemohl pomoct stát, tak si myslím, že prostě jsme povinni cosi učinit."

Ochrana těch sociálně nejslabších je podle Pavla Rakouše z ministerstva pro místní rozvoj dokonce natolik silným imperativem, že ospravedlňuje i případné související zvýhodnění těch, kteří to nepotřebují, a proto zde nevidí porušení rovnosti nebo dokonce neústavnost. Navíc zdůrazňuje, že byt je i v tržním prostředí trochu jiný statek, než třeba pomeranč nebo i auto. Nelze ho třeba přemístit z místa nadbytku do místa nedostatku, v současné situaci třeba z Chomutova do Prahy.

Mnohem důležitější, než rychlost deregulace, je ale podle Pavla Rakouše to, co bude následovat potom: "Daleko důležitější je novelizovat právní prostředí občanského zákoníku. A to je kardinální věc, která teď leží před Sněmovnou, to znamená vyřešit situaci, jak se bude tvořit volné, smluvní nájemné po skončení regulace. To jsme připravovali, zpracovali, vláda to projednala a doporučila Sněmovně a ještě tato Sněmovna by se měla tímto zákonem zaobírat. Dokonce na tom svém nejbližším jednání."