Česko se chystá na velký byznys

Karolína Šůlová, foto: Autor

Česká průmyslová lobby na jedné straně a ekologové na straně druhé mají pohotovost. Od příštího roku by se mělo v Evropské unii začít obchodovat s emisemi tzv. skleníkových plynů, které podle odborníků způsobují oteplování Země a jejichž koncentraci v ovzduší se snaží snížit Kjótský protokol z roku 1997. Ze škodlivých emisí se stává zajímavý byznys, který by mohl do České republiky přinést třeba 20 miliard korun. Více už se dozvíte v ekonomické rubrice, kterou připravil Zdeněk Vališ.

Karolína Šůlová,  foto: Autor
Princip obchodování se škodlivými emisemi je jednoduchý. Každý podnik, který vypouští do ovzduší velké množství oxidu uhličitého, dostane na začátku tříletého cyklu určitý počet povolenek. Jedna povolenka představuje jednu tunu emisí. Když vypustí do ovzduší méně škodlivin, bude moci přebytečné povolenky prodat jinému podniku, který se nevešel do přiděleného limitu. A to v rámci celé Evropské unie. Pokud ale podnik vypustí více oxidu a budou mu k tomu chybět povolenky, zaplatí pěkně mastnou pokutu. Je zřejmé, že u tohoto nového druhu byznysu bude záležet především na nastavení výchozích podmínek. Jak řekl Radiu Praha Vojtěch Kotecký z Hnutí Duha, v případě Česka dochází k zajímavému paradoxu.

"Česká republika patří mezi nejhorší znečišťovatele na světě. V posledním srovnání jsme byli v přepočtu na jednoho obyvatele nejhorším znečišťovatelem mezi novými zeměmi rozšířené Evropské unie. Přitom paradoxně díky tomu, že začátkem devadesátých let došlo kvůli zastavení různých těžkých výrob k razantnímu poklesu znečištění, kdy se znečištění snížilo z extrémně vysokého na relativně hodně vysoké, plní Česká republika bez problémů Kjótský protokol. Ten byl totiž vypočítán v poměru k emisím v roce 1990. Ocitli jsme se tak v situaci, kdy na jedné straně patříme k největším světovým znečišťovatelům, na druhé straně plníme Kjótský protokol, což se nedaří dokonce některým zemím, které vypouští přepočteno na obyvatele podstatně méně emisí."

Ministerstvo životního prostředí, které vypracovalo pro vládu tzv. Národní alokační plán, navrhuje dát českému průmyslu v příštích třech letech obchodovatelné povolenky na vypuštění téměř 92 miliónu tun emisí ročně. To odpovídá zhruba současné produkci oxidu uhličitého u velkých českých podniků. Požadavek průmyslu ale vychází z Kjótského protokolu, podle kterého by Česko splnilo své závazky i případě, že by emise v příštích letech stouply na 110 miliónů tun. Vzniklý rozdíl by pak české podniky chtěly v rámci Evropy výhodně prodávat. Podle mluvčí ministerstva životního prostředí Karolíny Šůlové počet povolenek pro konkrétní podniky zatím nebyl stanoven.

Karolína Šůlová,  foto: Autor
"Podniky mají samozřejmě zájem na tom, aby počet povolenek byl co nejvyšší. Poté, co ministerstvo začátkem června zveřejnilo svůj návrh Národního alokačního plánu, začaly k němu podniky posílat své připomínky. To je samozřejmě naprosto legitimní. Stejně tak posílají své připomínky ekologické organizace. V tuto chvíli ale ještě není zveřejněn seznam na úrovni jednotlivých podniků. To znamená, že jednotlivé podniky mohou sice odhadnout, kolik asi těch povolenek dostanou, ale to číslo ještě není přesně stanoveno. Tím se samozřejmě ty tahanice o počet povolenek pro konkrétní podnik odsunuly do budoucna."

V Česku se podle evropské směrnice musí povinně zapojit do tohoto systému 350 největších znečišťovatelů. V celé Evropské unii se to bude týkat 15 tisíc podniků. Česká vláda, která bude o počtu povolenek pro konkrétní podniky jednat příští měsíc, by samozřejmě mohla vyslyšet požadavky průmyslu a vydat pro celý stát povolenky na 110 miliónů tun emisí. Karolína Šůlová nicméně upozorňuje, že konečné rozhodnutí o počtu povolenek nakonec vydá Evropská komise v Bruselu.

"Směrnice o obchodování poměrně striktně stanovuje mechanismy, jakými je možno povolenky přidělovat. V případě, že se přidělí více povolenek, než jsou očekávané rozvojové potřeby podniků, podložené skutečně seriózními prognózami, tak to bude Evropská komise považovat za nedovolenou státní pomoc, dotaci, a takový plán komise neschválí."

Nikdo ale dnes neví, jak se nakonec Evropská komise zachová. Karolína Šůlová přesto odmítá námitku, že když české podniky dostanou méně povolenek, než by mohly mít, mohou být de facto diskriminovány vůči zahraniční konkurenci.

"Návrh ministerstva životního prostředí vychází z prognóz vývoje českého průmyslu v následujících letech. Navíc i množství povolenek, které ministerstvo životního prostředí navrhuje, je o něco vyšší, než je současná produkce. My se proto nedomníváme, že by tím mohly být podniky omezeny."

Neobstojí prý ani námitka, že systém je nespravedlivý vůči těm podnikům, které do snižování emisí investovaly v uplynulých letech dobrovolně. Pro takové podniky jsou připraveny speciální bonusové povolenky.

"Bonusové alokace tvoří zhruba šest a půl procenta. Evropská směrnice tento mechanismus umožňuje. Je to vyčleněná rezerva pro podniky, které v minulosti udělaly něco dobrovolně, aniž by k tomu byly nuceny třeba zákonem, a teď by byly na té startovní čáře svým způsobem trochu znevýhodněny. Ty podniky už emise v minulosti samy snížily, chovaly se odpovědně."

Každopádně, až se systém od ledna příštího roku rozběhne, Česko by celkově mělo na obchodu s emisemi vydělat. Zatím ale není jasné, kolik by to mělo být.

"Ta čísla se velmi liší, protože záleží na tom, kolik povolenek se v celé Evropě pustí do oběhu. V současné době to není jasné. Odhady se pohybují od 20 miliard korun pro Českou republiku až po číslo podstatně vyšší nebo podstatně menší."

Ekologické organizace ale zdůrazňují, že celý chystaný systém obchodování s emisemi by měl sloužit především k tomu, aby nutil podniky snižovat emise. Proto jim i roční limit 92 miliónů tun emisí, který navrhuje ministerstvo životního prostředí, připadá příliš vysoký. To potvrzuje i Vojtěch Kotecký z Hnutí Duha.

"My navrhujeme, aby se ta povolená hranice snížila zhruba na 85 miliónů tun. Byl by tam tedy mírný, zhruba čtyřprocentní pokles, ale přece jen by šlo o snížení znečištění."