Ekonomika Alois Rašín se proslavil heslem "pracovat a šetřit", jeho měnová reforma byla unikátní

Alois Rašín "Na svoji ekonomickou dráhu se připravoval na právnické fakultě. Tehdejší doba byla taková, že nikde jinde než na právnických fakultách se nevyučovalo národní hospodářství, to znamená v dnešním pohledu teoretická ekonomie. Všichni význační meziváleční ekonomové byli současně právníky, což determinovalo jejich postoj k ekonomické realitě. Proto volíme i ten specifický název český národohospodář. Alois Rašín studoval u Albína Bráfa, který ho "vyučil" v rakouské subjektivně-psychologické škole. Tato škola byla liberální a kladla důraz na finance, úrok a kapitál. Všechno to se Aloisi Rašínovi velmi líbilo, tudíž nehledal žádné jiné teoretické zdroje. Nebyl to teoretik, byl to praktik, a ta rakouská škola mu právě v tomto smyslu konvenovala."

Vyvíjel Rašín nějakou aktivitu na poli ekonomiky před tím osudovým rokem 1918? Byly tu nějaké osobnosti z ekonomického světa, které znal, četl nebo se s nimi přímo přátelil?

Jaroslav Preiss "Kromě Albína Bráfa se přátelil vlastně už od svých raných politických konsekvencí, od doby takzvané Omladiny, s Jaroslavem Preissem. Ale já bych tam viděla i to rodinné zázemí. Jeho otec byl takový typicky český podnikatel, který začal z ničeho a postupně se vypracoval. To jeho krédo, které Alois Rašín měl celý život a dokonce se jím i stoprocentně řídil - "Pracovat a šetřit" - to si přinesl už ze svého rodinného zázemí. O síle jeho osobnosti svědčí i to, že když byl na 17 měsíců ve vězení v procesu s Omladinou, tak si tam čte a překládá ekonomické spisy. Když byl odsouzen ve druhém procesu k trestu smrti za vyzvědačskou činnost z období první světové války, tak o jeho velké mravní síle svědčí to, že když byla všechna odvolací martyria shozena ze stolu a trest smrti potvrzen, tak Alois Rašín si oddechl, teď mám konečně čas, abych dokončil, to co zde píšu. Psal tam knihu Národní hospodářství - můj finanční plán. Teď mám konečně čas, abych dokončil své ekonomické práce."

Alois Rašín byl jedním z takzvaných "pěti mužů října." Pomohl mu tento fakt k tomu, že se stal prvním ministrem financí?

"S ním se počítalo už když byl propuštěn z vězení po amnestii v roce 1917. Zapojil se opět do odbojové činnosti. Začal spolu s přáteli nějakým způsobem rozmýšlet, co by se mohlo dít po skončení první světové války. Rozmýšlí a koncipuje - nikoli sám, ale s dalšími - takzvaný hospodářský zákon státu. Sám se sebou počítá a jeho souputníci taktéž s postem ministra vnitra. Díky hektickým změnám nakonec na Rašína v uvozovkách zbylo místo ministra financí. Rašín to v podstatě přijal s takovým pokýváním hlavy - ano, já stejně budu dělat to, co jsme si naplánovali, stejně tady musím dát do pořádku hospodářství, něco se musí udělat s měnou. Rašín byl tak silná osobnost, že bylo jedno, jestli by byl na postu ministra vnitra nebo ministra financí- ten plán měl v hlavě."

Právě ty kroky ve funkci prvního ministra financí ho proslavily. Můžete zmínit, jaké konkrétní kroky to byly a jak důležité byly v dalším vývoji prvorepublikové ekonomiky?

"Po první světové válce jsme byli stále měnově součástí bývalého Rakouska-Uherska. Pohybovaly se tady různé měny. Nástupnické státy byly různě ekonomicky vyspělé. Čechy a potom tedy Československo bylo nejvyspělejší, takže tady byla ideologická diverze, každý chtěl vlastnit měnu, která tady v budoucnu určitě bude obíhat. Československo skoro bylo malé Švýcarsko po první světové válce. Velký problém byla hyperinflace těsně po válce. Další problém byla neexistence vlastní měny. Původně Rašín myslel, že se nějak dohodne s bývalou rakouskou-herskou centrální bankou. Z různých důvodů to nešlo. Problém byl, že nešlo okamžitě vydat vlastní bankovky, vlastní tisk měny. Vše bylo zničeno, takže Rašín přemýšlel, jak by to udělal. Nechtělo se mu nějakým diktátorským způsobem - a ono to ani v tehdejších podmínkách nešlo - si ten svůj plán prosadit. Jeho koncept měnové reformy byl z hlediska pozdějšího vnímání velmi úspěšný. Koncept byl takový, že v určitých dnech, kdy se hranice zavřou a udělají se nepropustné jak pro pohyb obyvatelstva, tak pro pohyb zboží a peněz, všichni občané přijdou na určená místa, kde předloží své rakousko-uherské bankovky a udělá se soupis dalších cenin, dalších hodnot, cenných papírů a podobně. Za ty předložené bankovky se dá ekvivalent, ale pouze ve výši 80 procent - to byl původní Rašínův návrh. Později musel ustoupit, takže 50 procent. Zbytek se okolkoval. V praxi to vypadalo tak, že jste donesl rakousko-uherskou stokorunu, byla vám vrácena padesátikoruna a na ní se nalepil kolek. Kolek bylo snazší vytisknou, než nové bankovky. Díky tomu kolku se z rakousko-uherské koruny stala koruna československá."

Dnes víme, že deflační politika a příliš silná měna nejsou také tím pravým lékem. Nebyla to částečně chyba?

"V tomto období se vůbec o deflační politice nedá mluvit. To první období, od první poloviny roku 1919, byla spíš stabilizační politika, rozhodně ne deflační. Možná, kdyby byl Rašín ještě dál ve funkci ministra financí, dovedl by to daleko dříve do té své koncepce deflační. Ale v tomto období - a proto toto období je hodnoceno jako pozitivní- mu šlo opravdu pouze o to, aby tu měnu stabilizoval."

Na Rašína byl spáchán atentát v roce 1923. Co je podle vás tím důležitým momentem mezi roky 1919 až 1923, kdy Rašín umírá?

"Byl to právě akcent na tu záměrnou deflační politiku, která byla myšlena ekonomicky velmi správně. Bohužel, Rašínovi se nepodařilo dotáhnout všechno do konce. Ze začátku tam byly negativní jevy, které to provázelo - vysoká míra nezaměstnanosti, až 400 tisíc nezaměstnaných. Jeho důraz na heslo "Pracovat a šetřit", jeho ekonomická víra, to, že jedině pevná a silná zlatá měna postaví československý stát na nohy, neústupnost v tom, že odmítal dávat legionářům a dalším státním zaměstnancům prebendy a výhody - všechna tato neústupnost ho v podstatě stála život."