Žlutice na Karlovarsku

V následující rubrice se vypravíme na Karlovarsko a společně se Zdeňkou Kuchyňovou zamíříme do Žlutic. Dnes si budeme povídat o historii tohoto kdysi husitského města.

O Žluticích se hovoří jako o městu husitských tradic, bohaté historie a kulturních památek. Leží v údolí říčky Střely a v sousedství vrchu s názvem Vladař, na kterém byla svedena husitská bitva. Jak uvedl žlutický starosta Jaroslav Vojta, městečko, kde nikdy nebyl příliš rozvinutý průmysl, se teď potýká s nezaměstnaností kolem 13 procent. Velkým problémem je i nedostatek peněz na opravu památek.

Žlutice - pohled z kopce Nevděk, foto: AHZ, CC BY-SA 3.0 UnportedŽlutice - pohled z kopce Nevděk, foto: AHZ, CC BY-SA 3.0 Unported "Žlutice jsou velmi staré město. Máme tady historické sklepy - dvou až třípatrové. A bohužel se nám dost často stane, že se někde něco propadne, protože ani netušíme, že tam nějaký dům stál a teď se tam zřítí sklep. Takže to je docela ožehavá věc. My bychom potřebovali na památky ročně odhadem tak pět miliónů korun a dostáváme od státu 300 tisíc. Na sanaci toho podzemí, které je podle mě velmi zajímavé, zvláštní a historicky cenné, tam by to chtělo desítky miliónů korun."

Žlutice jsou velmi staré město. První zmínka je už z roku 1186. Jak uvedl dlouholetý pracovník místního muzea, historik Jaroslav Vosecký, tehdy mezi českým knížetem Bedřichem a Kladrubským klášterem na plzeňsku došlo ke směně několika desítek vesnic a mezi nimi se objevily také Žlutice.

"Založení města dáváme do konce 13. století. Proč město právě tady? Tady vedla zajímavá obchodní cesta. Solní cesta z Německa, z Chebska do Prahy no a tak na té cestě páni z Oseka a Riesenburka založili město Žlutice."

Radnice, foto: Mejdlowiki, CC BY-SA 3.0 UnportedRadnice, foto: Mejdlowiki, CC BY-SA 3.0 Unported V období Karla IV. už měly Žlutice městskou správu, vydávaly listiny a vedly městské knihy. V období husitských válek stály na straně husitů. A právě na nedalekém vrchu Vladaři se odehrála bitva. Jak uvedl Jaroslav Vosecký, tehdy si husité prorazili z vrcholu Vladaře cestu nepřátelským vojskem. A právě v tomto období držel Žlutice hejtman husitských vojsk Jakoubek z Vřesové.

"To byl nižší šlechtic, původem z Moravy, patrně od Kyjova a ten se tady zapsal jako muž, který v roce 1426 dobyl Žlutice a krátkou dobu je držel. Byl to voják, tak tady nám obnovil hrad Nevděk, zpevnil obrněnou tvrz Mazanec, opevnil městský hrad, přímo v centru města a později se stal ještě hejtmanem žateckým a litoměřickým a ten jeho rod se pak rozrostl na tři větve. Ta žlutická větev tady byla skoro sto let, než Žlutice přešly do panství pánů z Plavna."

Největšího rozkvětu dosáhly Žlutice v období renesance, kdy zde vzniklo naprosto unikátní dílo 16. století - tzv. Žlutický kancionál, což byl česky psaný náboženský zpěvník. Kniha má kolem tisíce stran, z nichž několik desítek je ilustrováno. Zpěvník vznikl v dílně Jana Táborského z Klokotské hory, noty maloval Vavřinec Bílý a iluminace jsou dílem Fabiána Puléře. Dílo začalo vznikat v roce 1558 a po osmi letech bylo dokončeno.

Kostel sv. Mikuláše ve Verušicích (Žlutice), foto: AHZ, CC BY-SA 3.0 UnportedKostel sv. Mikuláše ve Verušicích (Žlutice), foto: AHZ, CC BY-SA 3.0 Unported "Žlutický kancionál měl bohatou historii. Tak asi sto let byl skutečně užíván jako zpěvník. Tady přímo ve Žluticích. Pak ale přišla třicetiletá válka, rekatolizace a poněvadž tyto kancionály zpravidla měly ilustraci upálení mistra Jana Husa a ve Žlutickém kancionálu tento výjev chybí, tak se dá zcela právem předpokládat, že zmizela tato ilustrace a dalších 40 stránek. Ale přes toto všechno kancionál nezmizel a čeští vědci ho v 19. století objevili jako významné dílo. Dvakrát zmizel a dvakrát byl nalezen. V roce 1919 žlutičtí Němci ukryli kancionál před českými úřady. Nalezen byl, když české úřady zaručily, že kancionál nebude ze Žlutic odvezen. Podruhé zmizel v roce 1938, kdy Žlutice patřily do záboru Sudet. Správce zdejšího vězení pan Karásek kancionál odvezl a ten putoval přes Plzeň do Prahy a za protektorátu se sem vrátil."

Žlutický kancionál, foto: oficiální stránky Žlutický kancionál - Muzejní spolek ŽlutickaŽlutický kancionál, foto: oficiální stránky Žlutický kancionál - Muzejní spolek Žluticka Shodou okolností však Žlutický kancionál nenajdete ve Žluticích. Tady je pouze faksimile. Originál je v Památníku národního písemnictví v Praze. Kancionál stál ve své době tolik peněz, že by se za ně pořídil velký dům. Již svými rozměry 63 na 46 centimetrů byl impozantní. Šlo o to, aby všichni zpěváci na velké noty a texty dobře viděli. Ke Žluticím nepatří jen zajímavé památky, ale i legendy a to hned tři.

"Jedna hovoří o tom, jak Nevděk ke svému jménu přišel. Nevděk to je hrad v dolní části Žlutic. Asi to vzniklo tak, jak to legenda líčí, že paní na hradu - paní Agáta - nebyla spokojena s rozhodnutím Karla IV, že zboural její hrad, hrad Riesenburk , a že je to vlastně "nevděk", za ty její předchozí služby českému království. Pak je tu legendární povídání o žlutickém podzemí. Ale jestli v některých těch podzemních chodbách a sklepích je skutečně otištěna ruka nějakého ďábla s nevěrnou kovářkou, jak říká legenda, těžko říct. A pak tam bylo povídání o dvanácti zakopaných zlatých soškách apoštolů. O Velikonocích 1422 sem přitáhli pražští husité a ledacos tady sebrali. Možná, že před nimi někdo ukryl i těch 12 zlatých sošek apoštolů."

Sloup nejsvětější trojiceSloup nejsvětější trojice Zlaté sošky však nikdo nenašel. Určitě však každého, kdo do Žlutic přijede, zaujme místní náměstí, které leží ve svahu. A má i svoji dominantu - 15 vysoký Sloup nejsvětější trojice, mimochodem jeden z nejkrásnějších památníků v Čechách. Vznikl roku 1704 a je od místního kamenosochaře Osvalda Josefa Wendy. Ale o památkách a současnosti města Žlutic si povíme zase příště.