Cestujeme po Česku Unikátní skleníky v Liberci skrývají i stromový škrtič

Foto: Archiv Botanické zahrady v Liberci Botanická zahrada v Liberci se lidem otevřela už v roce 1895, ale v té době to byla spíše zahrádka bez skleníku. Ten se tu ocitl až za první republiky a své místo v něm našly palmy a rostliny, které byly v zámeckých oranžériích a zimních zahradách. A tuto tradici zachovává i jeden ze skleníků v dnešní botanické zahradě. Jak uvedl její ředitel Miloslav Studnička, 80. léta byla spíše obdobím přešlapování, po revoluci si Liberec opět na Botanickou zahradu vzpomněl a na ministerstvu zemědělství se našly i zdroje pro přestavbu. Vznikly tu unikátní skleníky, dodal v rozhovoru pro Radio Praha Miloslav Studnička.

"I když existují po republice mladší skleníky, tak tento se považuje za největší modernu a zatím nejchytřejší patent, který existuje."

Miloslav Studnička, foto: autorka Liberecké skleníky jsou zvláštní kopule. Jak jste přišli na tento model?

"Přišli jsme na něj těžce. Já jsem pochopitelně musel říct první slovo za botaniku. Architekt potřebuje slyšet, co potřebují rostliny."

V Česku příliš mnoho botanických zahrad není a tak nebyla ani zavedená firma. Proto Miloslav Studnička shromáždil informace, co by bylo pro rostliny dobré a když to dopsal, byla to malá skripta. Nejdřív vznikla studie od jedné architektky, ke které měl však výhrady. Začal proto hledat dalšího architekta, který měl být Liberečan, aby měl k botanické zahradě vztah. Chtěl vsadit na jistotu a objevil architekta Pavla Vaněčka.

"Poprosil jsem ho jestli by nemohl lacino udělat náčrtek několika nápadů. Začal pracovat stylem, který zahradě plně vyhovoval. Nepřišel s účtem, kolik bude stát studie, ale přišel se svazečkem opravdu od ruky načrtnutých tvarů se zdůvodněním jaké to má výhody a nevýhody. Nad tím jsme se bavili a posléze i hádali."

A tak vznikl skleníkový areál ve tvaru rostlinných buněk nebo také krystalové drúzy. Tvoří ho devět různě velkých pavilonů. Architekt měl při své práci několik omezení, nesměl se moc rozšiřovat, protože zahrada má pouze dva hektary, skleníky nesměly dominovat a musel splnit vše, co rostliny potřebují.

"Tím, že ty pavilony jsou přitlačeny k sobě, tak šetří energii, jeden izoluje druhý. Lidé řeknou: to je tady jen jeden skleník? Ale zapomněli, že prošli devíti skleníky, které jsou do kruhu. Líbí se jim to. Mohou jít i do patra. Dnes je to taková moderna. Třeba botanická zahrada v Leidenu, která se specializuje na tropické rostliny jihovýchodní Asie a chce přestavovat svůj skleníkový areál, se sem jezdí vyptávat, jak to funguje."

Kolik je v Liberci v botanické zahradě rostlin?

"Dělají se inventury. Máme 8,5 tisíce rostlin, z toho 6,5 tisíce je ve sklenících. Tato zahrada vzhledem k tomu, že není plošně velká, má asi 2 hektary, tak klade důraz na kvalitu. Genetická banka je naprosto unikátní. Určitě musí být jmenován mikrocykas calocoma. Je to kubánský endemit. My máme jediný exemplář v Evropě. Tento druh vymírá v přírodě velice rychle, takže je to nesmírná rarita. Je tu Volemia nobilis, velmi zpopularizovaná pravěká rostlina objevená nedávno v Austrálii. My tady máme mnohem vzácnější Afrocarpus Manii, který se nedočkal takové popularity. Ale roste na jediném ostrově ztraceném v oceánech a je to relikt pravěkého superkontinentu Gondwany."

Jak jste k němu přišli?

"Máme dobré jméno. Tato zahrada po dlouhá léta emituje semena vzácností do světové sítě botanických zahrad. Zahrada, která poskytuje tzv. botanické špeky, si ty špeky zase může přát."

Botanická zahrada v Liberci má také historické unikáty. Například nejstarší kamélie v Evropě. A také nejstarší bonsai.

"Máme historicky doloženo, že v Evropě se pěstuje přes 200 let. To je dáno listinou, ale nevíme, jak byla stará, když byla do Evropy z Japonska importována. Můžeme se domnívat, že když to byl dar pro feudála, tak to muselo stát za to. Byla to drahá věc, alespoň stoletá."

Jak dodal Miloslav Studnička, v dnešní době zahrada dary nepřijímá, ani je nepotřebuje. Rostliny získává například výměnami, nákupy od firem, kde se rostliny množí v laboratořích. Další cestou jsou expedice. Protože jsou místní sbírky veliké, vozí si z expedic spíše fotografický a filmový materiál pro přednášky a výstavy. A také semena. Tak se sem dostal strom, jehož latex je základem žvýkačky.

Ficus benjamina se v botanické zahradě pěstuje jako tzv. stromový škrtič, foto: Forest & Kim Starr, Creative Commons 3.0 "Indiáni ve střední Americe měli zvláštní použití pro tu žvýkací gumu. Tím se odlišovaly nevěstky. Ta která žvýkala, byla k mání. Poskytuje také plody, které jsou lahodné chuti a jsou tací, kteří tvrdí, že je to nejchutnější ovoce tropů. Dovážet se nemůže, protože rychle hnije. Semínka jsem přivezl z botanické zahrady v Rio de Janeiru. Spadl takový plod přede mnou na cestu, tak jsem si to semínko vyloupl."

Kousek odsud se na stromě skrývá už vzpomínaný stromový škrtič.

"Sedí tamhle nahoře. Zdánlivě obyčejný fikus je speciální druh fikusu alias smokvoně, který skutečně v přírodě dokáže usmrtit strom. Jsme jediná botanická zahrada v republice, která ho předvádí a teď je v takovém ranném stadiu."

Co budete dělat, aby vám neusmrtil strom?

"Neusmrtí, protože to je strom betonový. Musí být z betonu z bezpečnostních důvodů, protože kdyby stromový velikán shnil, tak by to někoho mohlo zabít, takže to jsou umělé konstrukce."

Foto: Archiv Botanické zahrady v Liberci Strom by jste od pravého nerozeznali. Ve skleníku najdete i další unikáty. Třeba expozici masožravek. Miloslav Studnička totiž s masožravkami začínal a objevil i nový druh.

"Ten jsem pro světovou vědu popsal. To člověka chytne, trošku té slávičky a už jsem toto téma dělal. Napsal jsem o tom knížky, které měly úspěch. Dneska se o té jedné mluví jako o bibli, to už je relikvie z roku 1984."

Poslední masozřavku Miloslav Studnička popsal v roce 2009 a jmenuje se bublinatka růžkatá. Hned naproti pavilonu masožravek tu na vás čeká australský kontinent s ptáky a botanickými kuriozitami - třeba největší kopřivovitou rostlinou na světě. Kvete tu i obří leknín Viktorie královská a najdete tady i sukulent, který vypadá jako ze scifi filmů. Je modrý a roste v jediném údolí v Mexiku. Poklady liberecké botanické zahrady si přijde ročně prohlédnout na 100 tisíc lidí a pokud se chtějí vydat i za zajímavostmi živočišné říše, hned vedle je zoologická zahrada.