Cestujeme Unikátní portál baziliky v Třebíči se objevil díky zatloukání obrazu

Foto: CzechTourism Bazilika v Třebíči vyrostla ve stejné době, kdy se k nebi vzepjaly první gotické katedrály ve Francii. Klenba odkazuje na jižní Francii, půdorys kopíruje vzory z jižního Německa a unikátní portál se podobá vídeňskému dómu. Právě tohle jedinečné prolínání evropských vlivů románského a gotického slohu vedlo v roce 2003 k zapsání baziliky na seznam UNESCO.

Ale jak to všechno začalo? Někdy kolem roku 1220 se opat kláštera rozhodl, že místo původní dřevěné kaple postaví největší moravský kostel. To už dnes není pravda. Jedno prvenství však chrámu patří - zůstal nejdelším, měří 70 metrů. Opravdovým skvostem bazilika je však hlavní vchod zvaná Rajská brána. Objevena byla úplnou náhodou, a to díky zámeckému kaplanovi, uvedla Pavlína Pojerová.

Rajská brána "Ten se v roce 1862 pokusil na jižní stěnu svého pokoje pověsit rozměrný obraz. Při zatloukání skoby se však sesunula část zdiva, která odkryla výklenek, kde se schovává tento vzácný románský portál. Nazývá se Porta paradise neboli Brána rajská a jeho vzácnost dokládá fakt, že bychom je našli v ČR pouze dva. Ten druhý se nachází u Tišnova a nazývá se Porta coeli nebo-li Brána nebeská. V jednotlivých pásech portálu můžeme vidět rostliny, propasti, pohoří, zvířata, vody a lidi všech národů. Nahoře uprostřed si můžete všimnout anděla, který zde má funkci ochránce, strážce baziliky. Námětem pro výzdobu portálu byl chvalozpěv tří mládenců z knihy Daniel ze Starého Zákona. Ta reliéfní výzdoba byla velmi poškozena. Opravy se jí dostalo až v roce 1930 od Vojtěcha Suchardy."

Vstupme nyní do prostor, kde byli vítáni králové. Okna v prostoru hlavní lodě mají protáhlý tvar, ale přesto víc než průhledy ke světlu připomínají střílny románského hradu. Historie baziliky je spojena se založením benediktýnského opatství moravskými přemyslovskými knížaty. Samotnou baziliku pak zřejmě stavěla huť, která dobře znala techniky z jihozápadní Francie. Je zde například unikátní rozeta a románský sloh se tu prolíná s prvky gotiky. K bohoslužbě sloužila katedrála asi dvě stě let. Ve druhé polovině 15. století byla Třebíč dobyta a rozbořena uherskými vojsky Matyáše Korvína.

"Ten vtrhl do města, neboť se zde skrýval Viktorín, syn českého krále Jiřího z Poděbrad. Vikrorín se ukrýval v těchto prostorách společně s obyvateli města. Nakonec se mu však podařilo uprchnout. Bazilika utrpěla značné poškození. Dřevěné části byly vypáleny a dokonce se zřítil strop nad hlavním prostorem, což mělo za následek pozdější špatnou statiku budovy. Hrstka mnichů se zde udržela až do roku 1525."

Když odsud byli vyhnáni poslední mniši, byl v bazilice zřízen pivovar, později i konírna, zámecká kuchyně a prádelna. Do původního stavu uvedli kostel až Valdštejnové, kteří zde zůstali až do roku 1945. Na začátku 17. století si z Prahy povolali architekta Kaňku, který se podílel i na stavbě chrámu sv. Víta. Mezi barokními sochami českých světců je i sv. Prokop, kterému je chrám zasvěcen. Je tu vyobrazen s ďáblem. Podle legendy totiž zapojil Prokop podmaněného ďábla do pluhu z kříže a ďábel pak musel vyorat čertovu brázdu dlouhou 6 kilometrů.

"Po první světové válce v roce 1920 se stává místním farářem František Doležal, který se pustil do druhé rekonstrukce. Projektu, který čítal 98 plánů, se ujal doktor Kamil Hilbert, který se také podílel na dostavbě katedrály sv. Víta v Praze a opravy probíhaly od roku 1924 do roku 1935. Co se týče materiálu, z čeho je bazilika vyrobená, je to místní těžko opracovatelná žula. Dodnes se nachází severně od Třebíče. Kámen dodávali na stavbu místní kameníci, označovali ho tzv. kamenickými značkami, kterých zde najdete na 600 od různých kameníků. Celý prostor je pak ozdoben deseti červenými biskupskými kříži. Jsou to místa, kde byla po roce 1704 bazilika znovu vysvěcena."

Když se v bazilice pozorně zadíváte, máte pocit, že se stěny ke stropu rozevírají. A máte pravdu. Je to z akustických důvodů a rozšíření u stropu je o jeden a půl metru větší než u země. Chrám je obrovský. Na délku měří 70 metrů, široký 20 a výška ke klenbě je 27 metrů. Co se však oltáře týče, je to dílo z historického hlediska téměř nové.

Pavlína Pojerová "Byl vytvořen pražskými umělci v roce 1930 pro světovou výstavu křesťanského umění v Paříži a o tři roky později byl vystavován v Římě. Z obou výstav si přivezl první místo a na žádost Kamila Hilberta byl darován právě této bazilice. Ačkoliv je bazilika zasvěcena sv. Prokopu, uprostřed oltáře je sv. Vojtěch a po levici a pravici má Cyrila a Metoděje."

Vedle chrámových lodí je malá opatská kaple. O co je menší, tím větší skvost skrývá. Jsou tu ještě původní gotické malby. Jedná se o druhé nejstarší fresky na Moravě. Malby a ornamenty kompletně pokrývají vnitřní prostor kaple. Nejzajímavější je na celé věci fakt, že podobné malby zdobily dříve celý interiér baziliky. V kapli jsou například vidět rysy obličeje sv. Benedikta a jsou tu výjevy ze života apoštola Jana.

Opatská kaple, foto: Nostrifikator, Wikimedia Commons "Ta výmalba byla překryta mnohonásobnými nátěry po roce 1468. K jejímu objevení, očištění a konzervaci došlo až v roce 1932. Fresková výzdoba patří k jedné z nejstarších freskových výzdob v České republice a je druhou nejstarší freskovou výzdobou na Moravě po rotundě sv. Kateřiny ve Znojmě."

Nejzachovalejší částí kostela je krypta. Strop tu podepírá na 50 sloupů. Jejich hlavice zdobí rostlinné ornamenty, zvířata a fantastické obličeje, každý je jiný. Z krypty prý vede i tajná chodba, která má být vyvedena v nedaleké obci Sokolí. Mnozí v Třebíči věří, že je v ní zakopán poklad, který tu měli mniši před Husity ukrýt v 15. století. Nejcennější částí pokladu má být zlatý Kristus v životní velikosti. Krypta se proslavila i ve filmech. Natáčela se zde např. i Markéta Lazarová. Zajímavá je klenba krypty.

Krypta, foto: CzechTourism "Ta je řešena pomocí výdřevy, kterou architekti nechali částečně odkrytou. Jedná se o dřevo smrku ztepilého, který už v době zpracování měl 120 až 150 let. Dřevo se narovnalo do vykopané jámy, kde se máčelo ve vápenném mléce, dokud se nedostalo do všech pórů dřeva, což mohlo trvat až 80 let. Pak se dřevo vyjmulo, nechalo se proschnout, čímž téměř zkamenělo a je jím řešena celé klenba krypty."

Jak dodala Pavlína Pojerová, když vystoupáte z krypty na světlo, můžete se projít po benediktýnské zahrádce a podívat se do studny. Je hluboká 30 metrů.