Cestujeme po Česku Svatý Jan pod Skalou - místo, kde žil poustevník Ivan

Dveře do Ivanovy jeskyně jsou nenápadné. Kdyby nebyly v kostele označeny, snadno by jste je přehlédli. V Ivanově době tu však žádný chrám nebyl, neboť se psal zhruba rok 850 až 900. Budoucí poustevník pocházel z knížecího rodu z jihu Evropy nebo z Pobaltí. Tady se historikové nemohou shodnout. Představte si zhruba 25ti letého mladíka, jak putuje zdejší krajinou. Tehdy ještě neexistovalo ani starobylé město Beroun, zato tu našel několik jeskyní. Jedna z nich skrývala i pramen pitné vody. Ten je tu dodnes, i když za kostelem sv. Jana Křtitele, říká průvodce Michal Šedivý.

Ivanova jeskyně "Ivan rozpoznal, že je to to pravé, co hledá, ale legenda, která se pak o jeho životě rozvíjí, říká, že krátce po příchodu se rozhodl odejít. A to z toho důvodu, že se v jeskyni nemohl soustředit, nemohl se modlit, meditovat, že ho tam doslova obtěžovali zlí duchové. Při odchodu se mu však zjevil sv. Jan Křtitel. To zjevení je trochu patrné na hlavním obrazu na oltáři, kde Jan Křtitel předává Ivanovi malý dřevěný kříž a radí mu, aby se sem vrátil a křížem očistil tu jeskyni."

Poustevník Ivan tu pak strávil čtyři desítky let. A to byl úctyhodný výkon, když si představíme jeskyni, ve které žil. Je zde totiž vlhko, zima a kapající voda ze stropu. Jeskyně se zdá na první pohled veliká, ale Ivan bydlel jen v jedné místnosti, vše ostatní vyhloubili v dalších staletích benediktíni, kteří si tu založili klášter. Sv. Ivan se během svého života setkal i s knížetem Bořivojem, naším prvním českým panovníkem.

"Bořivoj měl na nedalekém Tetíně letní sídlo a legenda popisuje událost, kdy si Bořivoj vyjel se svojí družinou na lov a postřelil laň, která měla být živitelkou sv. Ivana. Ta postřelená laň dovedla Bořivoje a celou tu družinu k jeskyni. Setkání s Ivanem bylo výjimečné především proto, že krátce před tím byl Bořivoj pokřtěn z rukou sv. Metoděje a v té pustině, co tu byla, tak bylo velmi vzácné, když se setkaly dvě osoby stejného křesťanského vyznání. Bořivoj, asi víte, že za manželku měl Ludmilu, později sv. Ludmilu, a té vyzradil, že se tu s takovým člověkem setkal. Ludmila chtěla Ivana navštívit, což se podle legendy také minimálně jednou stalo a minimálně jednou Ivan opětoval návštěvu na Tetíně, kde byla na jeho počest pořádána hostina. Údajně mu Bořivoj nabídl jakési prostory, že by mohl poustevničit tam, ale Ivan řekl, že chce dožít tady v této jeskyni, že to je jeho poslání a rozhodnutí."

A v jeskyni také dožil. Když se přiblížila Ivanova smrt, měla Ludmila zjevení a poslala za ním svého kněze. Ten nalezl umírajícího Ivana a pohřbil ho zde v jeskyni. Dodnes je tu symbolický hrob, i zlomek ostatků v malé rakvičce na podstavci uprostřed kostela.

"Ostatky zkoumal v 90. letech minulého století náš přední antropolog profesor Vlček. Ten zkoumal i ostatky všech Přemyslovců. U těchto ostatků došel k závěru, že patřily člověku, který žil tak dávno, v 9. či 10. století a žil v těžkých klimatických podmínkách. Takže pan Vlček je jeden z mála vědců, který potvrdil pravost té legendy."

Svatý Jan pod Skalou I když mluvíme o svatém Ivanu, tak svatý vlastně není. Nikdy neproběhl kanonizační proces. O ten usilovali hlavně benediktíni. A tak se Ivan jako svatý uctívá jen ve Svatém Janu pod Skalou, v ostatních záznamech se o něm hovoří pouze jako o ctném Ivanovi. Jeho setkání s knížetem Bořivojem zachycuje i obraz v kostele. I sám kostel je zajímavý. I když má od počátku stavby statické problémy a objevují se různé praskliny, stojí tu už celých 350 let. Naši předkové totiž podcenili zdejší skály. Blízko kostela je skála z vápence, ta tlačí na travertin, který zase odtlačuje kostel.

Foto: www.svatyjan.cz "Tahle stěna kostela už je o 70 centimetrů vychýlena do prostoru. V případě, že by se v příštích 20ti letech neprovedly zásahy, které se naštěstí teď na podzim provedly, tak by ta stavba byla podle statiků a geologů nenávratně zničená. Díky tomu, že se kostel zařadil do programu architektonického dědictví, tak dostal výraznou dotaci, díky které se provedlo pět horizontálních vrtů třicetimetrových, kterými se celá stavba uvázala k té hlavní vápencové stěně."

Problémy měla i klenba kostela. Původně byla kamenná, ale už 40 let po dostavbě ji museli strhnout, protože byla těžká a deformovala zdi. Proto i když se vám zdá, že se díváte na kamennou klenbu, je dřevěná a zespodu omítnutá, dodává Michal Šedivý.

"Za pozornost také stojí kříž na vrcholu hlavního oltáře. Ten totiž stával na Karlově mostě v Praze. Další kuriozitou, která není vidět, je zvon na zdejší zvonici. Ten patří mezi pět nejstarších v Čechách a v roce 2004 mu bylo 600 let od jeho ulití."

Mimochodem o svatém Ivanovi napsal svoji první tiskem vydanou báseň Karel Hynek Mácha.