Cestujeme Slavná vila Tugendhat znovu ožívá

02-03-2012 14:04 | Zdeňka Kuchyňová

Po rekonstrukci byla slavnostně otevřena brněnská vila Tugendhat. V každé odborné učebnici se píše, že tato vila patří k architektonickým ikonám. Od roku 2001 je zapsána na seznam UNESCO. Vstupenky je nutné si předem rezervovat. Ale my si vilu, ve které žila rodina Tugendhatových pouhých osm let, můžeme projít už dnes.

Stáhnout: MP3

Parcelu ve čtvrti Černá pole dostala Greta Tugendhat od svého otce. Její rodný dům vlastně na pozemek vily navazuje. Když se manželé Tugendhatovi po svatbě rozhodovali, kdo jim postaví dům, volba padla na architekta Ludwiga Miese van der Rohe. Ten přijel do Brna v září 1928. Už v té době tu stály zajímavé věci, areál brněnského výstaviště, zajímavý hotel Avion.

Ludwig Miese van der RoheLudwig Miese van der Rohe "Říká se ale, že ho nejvíc oslnila poloha té parcely s nádherným výhledem na město Brno, takže se rozhodl, že zakázku přijme. Oni se s ním setkali přímo na Silvestra na konci roku 1928. Místo silvestrovské oslavy s ním strávili celý večer, on jim představil svoje plány a manželé Tugendhatovi to nadchlo natolik, že se rozhodli, že podle těchto plánů bude dům postaven,"

uvedl náš průvodce po vile Pavel Ciprián, ředitel Muzea města Brna. Stavba začala hned na jaře 1929 a na Vánoce roku 1930 se sem rodina stěhovala. Vila Tugendhat stojí ve svahu a právě toho architekt beze zbytku využil. Dům působí z ulice minimalisticky a vchází se do třetího patra. Tady jsou pokoje rodičů a dětí a odsud se sestoupí na hlavního prostoru. Právě ten dělá dům zvláštním a zajímavým. Architekt tu realizoval svoji ideu propojit obytný prostor se zahradou. Díky ocelovému skeletu dosáhl toho, že mohly být vypuštěny nosné zdi a nahradil je obrovskými okny. Unikátní je i technické podlaží. Tady vznikla na svoji dobu mimořádná vzduchotechnika a další důmyslná zařízení. A my právě vstupujeme z ulice do pokojů rodičů a dětí. První, co vás tu zarazí, jsou dveře až ke stropu.

"Architekt nechtěl, aby ta prostora byla rušená nějakou horizontálou, proto všechny dveře navrhl až do výše stropu. K tomu se pojí taková úsměvná historka, která je známa ze vzpomínek. Rodina koncept architekta přijala bez jakýchkoliv výhrad, ale v průběhu výstavby prý někdo z přátel Fritze Tugendhata řekl nějakou pochybnost o tom, zda takto konstruované dveře budou funkční a jak se budou vysazovat. On se architekta zeptal, zda by dveře nemohly být menší. Traduje se, že odpověděl: mohly, ale pak nestavím."

A tak jsou dveře do stropu a vila stojí. A s ní všechny architektonické zvláštnosti. Obrovský hlavní obytný prostor tvoří přijímací sál, knihovna, pracovna, obývák a jídelna. Místnosti jsou odděleny různými důmyslnými zástěnami, takže celý prostor vlastně nevidíte.

"Zde je slavná onyxová stěna. Materiál byl vytěžen v pohoří Atlas v Maroku. Ludwig Mies van der Rohe sám dohlížel na jeho zpracování, na jeho řez, aby ta kresba mohla být sesazena k sobě. Konec konců Mies byl synem kameníka, čili měl k tomuto materiálu velice blízko. Nábytek je zhotoven rovněž podle návrhu architekta. Zde vidíme základní typy - křeslo Barcelona. Barcelona proto, že byl tento model sedacího nábytku vytvořen pro pavilon Německa na světové výstavě v Barceloně v roce 1928. Další křeslo s područkami se jmenuje Tugendhat. Z toho je jasné, že bylo projektováno přímo pro tento dům."

Z obyváku volně projdeme do jídelny, kde je půlkruhová dělící stěna z makasarského ebenu. O ní se dlouho myslelo, že je ztracená, neboť ji Němci za války odvezli.

"To je skutečně originál, který se podařilo péčí pana doktora Ambroze opravdu vypátrat a nalézt a bylo možné ji velmi složitým způsobem znovu zrestaurovat a vrátit na místo. Pátral v archivech, získal svědectví jednoho z návštěvníků vily v době německé okupace a našel tam nějaké zmínky o tom, že tehdejší uživatel tu příčku odstraňuje. Pátral dál, až ho to přivedlo k tomu, že to bylo použito v úřadovně gestapa. Je známo, že gestapo sídlilo za okupace v Brně na právnické fakultě."

A tady slavná stěna z makasarského ebenu opravdu byla. Dnes je za ní je stůl z černé leštěné hrušky, který je možné zvětšit pomocí okruží a tak zde může sedět 8, ale i 24 lidí. Ale na nás už čeká technický unikát. Sestoupíme do technického zázemí domu, které si budou moci návštěvníci také prohlédnout. Psal se rok 1929 a už tehdy mohl být ve vile obměňován vzduch, mohl být chlazen, ohříván, zvlhčován a na to vše tu bylo důmyslné zařízení, ještě dnes funkční. Dokonce se tu dochoval i výtah na popel, který byl zrekonstruován. Je tu i ovládání oken.

"Okna jsou zhruba 3 krát 5 metrů z jednoho kusu skla. Dvě z nich se dají zapustit do podlahy. Je to ovládáno elektricky pomocí řetězového pohonu."

Technické zázemí vily je ojedinělé dnes, natož pak v roce 1929. Fritz a Greta Tugendhatovi zde se třemi dětmi žili jen osm let. Rodina uprchla před nacisty, nejdřív do Švýcarska, pak do Venezuely. Za války měl ve vile kancelář Willi Messerschmitt. Nejhorší byl pro dům přechod fronty. Němečtí obyvatelé uprchli, dům byl vyrabovaný. Pak přišel oddíl Rudé armády, jehož vojáci nevěděli v jakém jsou unikátu. Vila však byla rychle opravena. Nejdřív tu sídlila škola tance a od 50. let ústav nápravného tělocviku, připomněl osud vily Pavel Ciprián.

"Je pravda, že rodina Tugendhat se z emigrace pokoušela o restituci domu. Vleklo se to poměrně dlouho, přesáhlo to přes únorový převrat a pak už vůbec nebyl zájem tu restituci dotáhnout do konce. V roce 1950 vilu tehdejší krajský národní výbor v podstatě protiprávně zestátnil a tím vše na dlouhou dobu skončilo."

Kompletní rekonstrukce vily Tugendhat začala v roce 2010, stála 173 miliónů korun a z 85 procent na ni přispěla Evropská unie. Na obnovu vily dohlížel i mezinárodní poradní sbor architektů. Slavnostního otevření se zúčastnily i dvě dcery Tugendhatových - Daniela a Ruth. Obě se už narodily po emigraci.

"Zajisté z nejrůznějších důvodů už zde rodina nikdy nebude moci žít, ale ptám se, zda-li by se život do této vily nemohl vrátit v jiné podobně, například v podobě předčítání, v podobě setkání architeků, aby tady opravdu život tepal."

Slova své sestry Ruth potvrzuje i Daniela Hammer-Tugendhat.

Ruth Guggenheim-Tugendhat (vlevo) a Daniela Hammer-TugendhatRuth Guggenheim-Tugendhat (vlevo) a Daniela Hammer-Tugendhat "Pamatuji si, jak jsem přijela se svojí matkou na konferenci o tomto domě, která se konala v roce 1969. Bylo to velice citové, bylo to poprvé po emigraci. Mé první kroky mířily k této onyxové stěně, pohladila jsem ji, jako hladíte člověka, a řekla jsem: to jsem netušila, že tě ještě někdy uvidím. Matka pak měla přednášku, která byla docela zásadní pro rekonstrukci, protože ona byla jediným žijícím člověkem, který to stavěl. Chtěla, aby byla stavba přístupná veřejnosti a aby se v ní něco dělo."

A to chce i město Brno. Má zde vzniknout badatelna, prodejna odborné literatury. A bude to zřejmě jediná památka, kam se nebude chodit v jehlových podpatcích. Národní technické muzeum zapůjčí do garáže i automobil Tatra 30. V archivu Tatry se totiž podařilo dohledat objednávku rodiny Tugendhatových. Spokojen je i primátor Brna Roman Onderka.

"Každopádně si myslím, že každý, kdo do Brna přijede a zhlédne vilu Tugendhat, může říci: viděl jsem tu největší a nejkrásnější funkcionalistickou památku UNESCO na celém světě."

O nově zrekonstruovanou vilu Tugendhat je velký zájem, nejbližší týdny už jsou rezervované.

Linkovací služby

Doporučujeme

Související články

Více

Z archivu rubriky

Více

Aktuální relace