Olomouc – město, kde se snoubí minulost s budoucností

Olomouc kdysi bývala metropolí Moravy. Jenže na sklonku Třicetileté války ji vyplenili Švédové a všechny důležité instituce se přesunuly do Brna, které se cizím armádám ubránilo. Olomouc ztratila výsadní postavení, ale právě tím, že se stala provinčním městem, zachovala si mnoho památek a poklidnou venkovskou atmosféru. Dnes v 21. století město začíná oživovat nová generace mladých talentovaných a energických lidí.

Olomoucký orloj, foto: Vít PohankaOlomoucký orloj, foto: Vít Pohanka Olomoucký orloj se prostě nedá minout. Radnice se jím chlubí od 15. století, ale protože byl poškozený na konci druhé světové války, dočkal se opravy v duchu socialistického realismu. Z mozaiky na Vás tak přísně hledí dělník s klíčem v ruce, vědec pohlíží na zkumavku, promenují se tu sportovci a sportovkyně. Ti všichni v oblečení z padesátých let minulého století, jen roztančené zemědělkyně na sobě mají hanácké kroje. Pan Vladimír Gračka, odborník na olomouckou architektonickou historii a autor několika knih, by ho ale určitě nechtěl měnit:

„Taková byla doba, tak se to řešilo. A to, že tam jsou vyobrazení dělníci… oni byli přece vidět odjakživa, stejně jako vědci se zkumavkami. Já bych se takovému pojetí vůbec nebránil a snahy to měnit jsou takovým hrdopyšstvím. Já to beru jako součást Olomouce.“

Vladimír Gračka, foto: Aleš Spurný, ČRoVladimír Gračka, foto: Aleš Spurný, ČRo Sestupujeme s panem Gračkou do podzemí farního kostela svatého archanděla Michaela. Na olomouckém svatomichalském návrší, co by kamenem dohodil od renesanční radnice na Horním náměstí, založil ve středověku svůj klášter řád Dominikánů, ale na povrchu toho moc po něm v architektuře nezůstalo. I v podzemí ale najdete překvapivě kašny a prostory, které jsou podstatně starší než domy nad nimi.

Odborník na olomouckou historii, a tak trochu místní legenda, pan Vladimír Gračka mi názorně ukazuje, že se toho pod povrchem Olomouce prostě skrývá víc, než byste při letmé procházce mezi barokními a renesančními paláci a měšťanskými budovami na první pohled řekli. A platí to i pro duchovní život města.

Vnitřní energie Oloumouce se mění

V jedné z mnoha nových stylových kaváren jsem si dal sraz s Majkou Ošťádalovou, úspěšnou podnikatelkou ve sféře Public Relations. Původem je odsud z Olomouce, ale z pochopitelných pracovních důvodů potřebuje být také v hlavním městě, kde má hlavní klienty:

Olomoucká radnice, foto: Vít PohankaOlomoucká radnice, foto: Vít Pohanka “Nemyslela jsem, že tady budu ještě bydlet, směřovala jsem do Prahy nastálo. Ale pořád cítím nějaké spojení, které mne tady drží. Takže zůstávám dál napůl Olomoučankou. Myslím, že tak před 6 nebo 8 lety jsem poprvé zaznamenala signály, že se začíná měnit vnitřní energie tohoto města. Začaly se otevírat nové kavárny, restaurace s originální nabídkou. Celé se to najednou odráží i v kulturním životě Olomouce. Můžete navštěvovat zajímavé výstavy, koncerty a jiné akce: bleší a farmářské trhy, před Vánocemi jarmark na náměstí. Působí to tak, že si tady lidé začali nějak víc užívat života. To se mi moc líbí a jsem ráda, že tahle nová energie do města dorazila.“

Z velké části se na tom podepisují úspěchy Palackého Univerzity, která se v některých mezinárodních odborných žebříčcích stala po Praze druhou nejúspěšnější univerzitou v České republice. Svou roli hraje určitě také to, že se celkově v zemi zvedá ekonomika, klesá nezaměstnanost a lidem se daří. Přesto oživení Olomouce v posledních letech vyniká.

Olomoucký orloj tak zůstává jedinečným svědectvím o tom, jak se komunistická ideologie snažila spojit prastarou tradici se svou utopickou vizí budoucnosti, kde jsme všichni šťastní a všichni jsou si rovni. Dnes už lidé v tomhle městě nejsou tak ambiciózní, nechtějí měnit společenský řád. Přesto se Olomouci viditelně daří lákat do svých starobylých ulic mladé, talentované lidi a svým způsobem tak vytvářet vlastní budoucnost.