Od vrat Karlštejna po závět prezidenta Masaryka

Zlacená  mříž studny zámku v Jindřichově Hradci, foto: Zdeňka Kuchyňová

600 nejcennějších památek z šedesáti českých hradů a zámků se poprvé sešlo na jednom místě, na Pražském hradě. Výstava Hrady a zámky objevované a opěvované nabízí tisíc let české historie. Najdete tu originály mistra Theodorika, Kosmovu kroniku, relikviář svatého Maura, křišťálové žezlo Albrechta z Valdštejna, Máchův deník či Plečnikovo křeslo.

Vrata z hradu Karlštejna,  foto: Miroslav Krupička
Výstavu symbolicky otevírají vrata z hradu Karlštejna. Když Josef Mocker Karlštejn přestavoval, původní vrata vyměnil.

"A zavěsil je ke stěně jako exponát. Visí tam 150 let. My jsme nechali vrata restaurovat. Zjišťovali jsme i stáří dřeva, ze kterého jsou vyrobeny. Je to skutečně po roce 1350. To znamená, že jsou to vrata, kterými procházel císař Karel IV. Váží víc než tunu a jejich transfer byla jedna z nejsložitějších logistických akcí během výstavy," uvedl kurátor Petr Pavelec.

Zlacená  mříž studny zámku v Jindřichově Hradci,  foto: Zdeňka Kuchyňová
Výstavu, která potrvá do 15. března, doprovází i audio průvodci. Ze sluchátek zní komentář, hudba, básně nebo ukázky z knih. Výstava je koncipována jako otevřená kniha. A vzácné knihy tu opravdu jsou, například Kosmova kronika, v níž se poprvé objevuje praotec Čech.

"V těch úvodních pasážích se objevuje i známá věštba kněžny Libuše, kdy říká: vidím hrad, jehož sláva se dotkne nebe, vyrostou z něj dvě zlaté olivy, z nichž jedna se jmenuje Václav, více slávy a druhá Vojtěch, tedy voje útěcha. Prolog výstavy tedy říká, že hrad je místem slávy a útěchy. To bylo řečeno před téměř tisíci lety. Kosmas mimo jiné tudy chodil do práce. Byl kanovníkem u sv. Víta."

Rytířská zbroj z Konopiště,  foto: Zdeňka Kuchyňová
V prvních týdnech výstavy je přestaven starý tisk Kosmovy kroniky z hradu Křivoklát. Po svátcích pak nastane na několik dnů jedinečná šance vidět nejstarší zachovanou verzi Kosmovy kroniky, Budyšínský rukopis ze 13. století.

Středověk tu prezentují královské a šlechtické hrady, například jsou tu dlaždice z královské kaple hradu Zvíkova, na kterých reálně klečel Přemysl Otakar II., když na Zvíkově pobýval. Renesanci a změnu myšlení dokládá zlacená a pestře zbarvená mříž studny zámku v Jindřichově hradci, která vznikla jako svatební dar. Je tu i jezdecká výzbroj ze zámku Konopiště. V Evropě podobný komplet neexistuje. I řada obrazů.

Busta sv. Vojtěcha,   foto: Zdeňka Kuchyňová
"Obrazy jako je Zahradní hostina Hohenemsů, to je prostě život v renesančních rezidencích jako na filmovém plátně. Zahrada zámku, zámecká rezidence, aristokracie u stolu, oděvy, způsob stolování. To je jeden velký film o tom, co tato proměna životního stylu znamenala."

K zamyšlení uprostřed výstavy pak vyzývají posvátná místa na hradech a zámcích.

Relikviář sv. Maura,  foto: Martina Schneibergová
"Centrum tvoří Kaple svatého Kříže na hradě Karlštejn. Jsou tu originály mistra Theodorika. Po stranách pak dobře známý a mimořádně cenný relikviář sv. Maura a relikviářové busty sv. Václava a sv. Vojtěcha darované kdysi pražskému kostelu českým králem Ludvíkem Jagellonským."

V 19. století se zámecké areály proměňovaly na centra hospodářských velkostatků. Hrady se stávaly i cíly putování, na výstavě proto najdete například cestovní deník Karla Hynka Máchy.

Moderní život 20. století v kulisách hradů pak reprezentuje automobil Benz knížete Karla V. Schwarzenberga.

Automobil knížete Karla V. Schwarzenberga,  foto: Zdeňka Kuchyňová
"Ten reálně na zámku Orlík parkoval. A z audio průvodce zní Haškův Dobrý voják Švejk. Je tam pasáž, kdy Švejk nocuje u starého ovčáka ve Schwarzenbergském ovčíně a starý ovčák říká, že dřív knížepán jezdil kočárem, ale že ten mladý knížepán smrdí benzínem. Myslí se tím tento automobil Benz, protože Karel V. s ním jezdil a bylo to tehdy takové velké zjevení."

Na výstavě se poprvé podařilo propojit automobil, portrét Karla V. jeho uniformu a osobní věci, se kterými v automobilu cestoval. Závěr oné pomyslné knihy českých dějin pak patří kopii závěti prezidenta Masaryka, kde píše o proměně hradu aristokratického v hrad demokratický.