Cestujeme Na malých vesnicích můžete najít pověsti, skřítky i solnou jeskyni

07-09-2012 13:50 | Zdeňka Kuchyňová

I na malé vesnici se dá vybudovat zajímavá turistická atrakce. Ve stodole v Bukové se mohou ukrývat Staré pověsti české. Ve vesničce Pičín na turisty číhají pohádkoví skřítci a Svaté Pole vám kromě pověsti o svém vzniku nabídne třeba solnou jeskyni. Více uslyšíte od Zdeňky Kuchyňové, která se vydala na cestu po středních Čechách.

Stáhnout: MP3

Čechova stodola, foto: autorkaČechova stodola, foto: autorka První zastávkou je vesnička Buková u Příbramě. Název získala zřejmě podle tvrze, které tu dřív stála. Jedna byla z kamene, druhá ze dřeva. Zřejmě to byl buk a tak vznikla i Buková. Patří k nejstarším místům staroslovanského osídlení Příbramska v době pohanské. Stodolu v Bukové to přímo předurčilo k tomu, aby v ní našla místo expozice starých pověstí.

"Naše Čechova stodola vypráví o starých pověstech českých. Dříve, když se někdo naučil psát, tak zapsal vše, co slyšel z vyprávění. A co neslyšel, tak to si domyslel. Takže tomuto vyprávění věřte o trošku více, než je napsáno v pohádkách. Staré pověsti české sepsal Alois Jirásek, který čerpal z kronik, z Kosmovy kroniky, Dalimilovy, Pulkavovy a nebo Hájkovy kroniky. Pověsti dělíme na tři části a to na staré pověsti české, pověsti doby křesťanské a starobylá proroctví. Naše výstava začíná pověstí o praotci Čechovi,"

Praotec Čech, foto: autorkaPraotec Čech, foto: autorka začala své vyprávění Pavla Snopková. Čechova stodola se otevřela 9. srpna 2011 a za rok tu přivítali na 200 školních autobusů. Expozice je určená hlavně dětem a kdo správně při prohlídce odpoví na zvídavé otázky, dostane dukát. Děti si mohou vyzkoušet umlít obilí, mimochodem, je to pěkná dřina, nebo si zahrát na hledače pokladů a vydolovaný poklad si ponechat. Dá se tu posedět u kachlových kamen, opéct buřty v zahradě, podívat se na živá zvířata a bylinkovou zahrádku. Poučnou i zábavnou formou tu provází sama kněžna Libuše a vypráví zajímavé pověsti:

"Kněžna Libuše také ráda a často trávila čas pod vyšehradskou skálou a jednou na tomto místě měla vidění, že až zemi bude nejhůře, až požáry začnou pohlcovat hrady, stavby, dědiny, až bratr začne ničit bratra, tak se má vynořit tato zlatá kolébka, kterou Libuše ukládá po svém synovi do tůně. Má se vynořit tehdy, až se narodí panovník, který bude pro české země spásou. V této kolébce prý lehával král Karel IV. Poté se opět kolébka snesla do tůně a čeká a čeká, jestli se někdo takový narodí."

Kněžna Libuše, foto: autorkaKněžna Libuše, foto: autorka Bivoj, kněžna Libuše, Přemysl oráč ti všichni se dívají na návštěvníky z velkých barevných obrazů. Jejich autorkou je Miroslava Šolcová. A jak prozradila Helena Petáková, dozvěděla se o ní úplnou náhodou:

"Já už jsem věděla, že chci dělat staré pověsti, ale pořád jsem hledala formu výstavy, jak na to. Úplně náhodou jsem šla do Příbrami do cukrárny, která je krásně vymalovaná. A říkám si: kdyby tak ty staré pověsti mohli být vymalované takhle výpravně. A tam jsem se zeptala paní, co mě obsluhovala, odkud je ta malířka. Dostala jsem na ní kontakt, domluvily jsme se a spolupracujeme dosud."

O Vánocích se Čechova stodola přemění v nebe, peklo a betlémy. Libuši vystřídá Mikuláš, o Velikonocích tu provází husopaska a vypráví o probouzení přírody.

Pohádková země, foto: autorkaPohádková země, foto: autorka Kousek od Bukové je vesnička Pičín. Lidí tu žije asi pětistovka, ale skřítků nepočítaně. Přijíždíme k nenápadným vratům jednoho z domů. Hned za nimi na vás čeká dům i zahrada plná strašidýlek, víl a skřítků. Je tu Pohádková země spisovatelky a ilustrátorky Vítězslavy Klimtové. Skřítci se tu ani nedají spočítat a někteří lidé se v nich i poznávají, uvedla v jednom z rozhovorů pro Český rozhlas.

"Nedávno se pán procházel Pohádkovou zemí a říkal: jé, tady jsem. A on to byl hejkal bahnomil. Pán byl sebekritický."

Na postavičkách se podílí i výtvarník a hudebník Pavel Půta:

"Jsou od pěti centimetrů, až po nadživotní velikosti. Nejsem loutkář, ale generální ředitel skřítčích oděvních závodů."

Oba výtvarníky svedla dohromady v roce 1994 herečka Helena Růžičková. Tehdy s ní Vítězslava Klimtová podepisovala knihu Koupání zakázáno.

Pohádková země, foto: autorkaPohádková země, foto: autorka "Já jsem to ilustrovala a Helenka to napsala. Ještě ji mám někde schovanou a tenkrát se tam Pavel přichomýtl. Máme mezi sebou nádherný vztah, já mu říkám brácho. A za celou tu dobu se nám nikdy nepodařilo se pohádat. Pracujeme společně. Já ty věci vymodeluji. A pak je mi líto času je oblékat. Dneska už je ani nemusím navrhovat. Pavel, protože je hudební skladatel a textař, tak má umělecké cítění. Naučil se i nádherně šít. Když je umělec, tak to umí udělat živé."

Vítězslava Klimtová o skřítcích píše i lexikony, po hradech, zámcích a muzeích pořádá putovní výstavy. Svět je krásný a lidé jsou dobří, to je motto Pohádkové země. Zahrada tu žije svým životem, mluví tu i stromy. Domov tu našel Vodník přehradní, v čarodějné chýši se míchá lektvar, přiletěl sem i drak a pořádně na nás zařval a nejnovějším přírostkem je luční kobylka.

Závěr výletu můžete po návštěvě Bukové a Pičína strávit třeba ve Svatém Poli. Také v této malé vesničce žije asi 400 obyvatel a ze staré tvrze tu vyrostlo welness centrum, kde nás přivítal fyzioterapeut Petr Kozohorský.

"Svaté Pole je historická vesnička, jedna z nejstarších vesnic ve Středočeském kraji. Máme tu chrám sv. Alžběty. Nedávno jsme s kolegou studovali, jak je tam starý zvon. Zvon pro tento chrám byl odlitý v roce 1581."

Petr Kozohorský, foto: autorkaPetr Kozohorský, foto: autorka Svaté Pole je pro vesnici zvláštní jméno. Kde se vzalo? Stal se tedy snad nějaký zázrak?

"Jsou dvě varianty. Ta méně pravděpodobná je, že tady byla studánka, ze které se napila nějaká slepá dívka a pak začala vidět. Pan farář řekl, že okolo studánky to bude pole svaté, později Svaté Pole. Druhá pravděpodobnější varianta se uvádí i v odborné literatuře, a říká, že přijel rytíř ze svaté země, měl měšec a v něm zem z Jeruzaléma. Přijel na vrch, kde teď stojí chrám, rozhodil tam zem a řekl: tady to bude pole svaté."

Několik staletí pamatuje i tvrz, ve které dnes wellness centrum je. Jak prozradil Petr Kozohorský, původně tu začínali v roce 2006 ve starobylých sklepích se solnou jeskyní.

"Tato budova, to je nejstarší tvrz na okrese Příbram. Do této podoby je to přestavěné v 17. století a patřilo to k dobříšskému zámku. A můj prapraděda to koupil v roce 1921 od Mannsfelda. Hospodařil tady a my jsme pak od hospodářství úplně utekli. Ale zpět k jeskyni. Tahle tvrz je do půlky podsklepená a je tam unikátní vlhkost. Je tam vlhkost k 80 procentům přírodní cestou. Jsou to kamenné staré sklepy. Troufám si říct, že v Česku není jiná solná jeskyně, která by byla v takto hlubokých sklepích a měli tam takhle vysokou vlhkost. Je tam 25 tun soli. Sůl z Himalájí, Pákistánu, ta je červená, 260 miliónů let stará. Ta sůl obsahuje 84 prvků a v lidském těle je také 84 prvků. Jenom pro vaši zajímavost, lidi za měsíc či dva vydýchají 30 litrů. Co se spočítalo, třeba Státní zdravotní ústav, tak ty kameny samozřejmě ubývají, ale zmenšují se za deset let zhruba o 1,2 milimetrů."

Když jste po relaxaci odpočatí, můžete se vydat na procházku třeba k rybníku Pařezitý. Jeho jméno je zřejmě odvozené podle lokality, jedná se o vykácenou část lesa. Podle pověsti však na tomto místě hajný zastřelil svého oblíbeného jelena. Pak seděl na pařezu a plakal. Voda pařez zaplavila a tak prý vznikl Pařezitý rybník.

Linkovací služby

Doporučujeme

Související články

Více

Z archivu rubriky

Více

Aktuální relace