Mikulov

Mikulov, foto: Barbora Kmentová

Dnes budeme opět cestovat a to na jižní Moravu. Naším cílem bude Mikulov, město na úpatí bílých skal Pavlovských vrchů, starých 30 miliónů let. Podíváme se do hrobky Ditrichštejnů, na zámek i na poutní místo Svatý Kopeček.

Zdejší kraj patří k nejstarším osídleným oblastem střední Evropy. Svůj domov tu našli už lovci mamutů a zanechali tu po sobě poselství v podobě unikátního nálezu - světoznámé Věstonické venuše. A v tomto kraji leží i město Mikulov. Když sem přijede návštěvník, nemohou mu uniknout tři hlavní dominanty - a to Kozí vršek s gotickou obrannou věží, poutní místo Svatý Kopeček a zámek. Po tři sta let na něm sídlil rod Lichnštejnů a od roku 1675 až do konce druhé světové války pak Ditrichštejnové. Zámek se stal sídlem olomouckého biskupa kardinála Františka Ditrichštejna a Mikulov byl tehdy faktickým hlavním městem Moravy. Prodělal několik přestaveb, byl vypleněn husity, ale jak řekl Bohumír Smola, ředitel muzea, největší katastrofa ho čekala na konci druhé světové války.

"22. dubna byl zámek do základů vypálen. Po druhé světové válce nastal problém, co s těmi ruinami dělat. Naštěstí byl zámek v 50. letech vystavěn znova, do podoby tak jak byl před válkou."

Mikulov | Foto: Barbora Němcová,  Radio Prague International
Přesto zámek, ve kterém dnes sídlí muzeum, vypadá, jako by tu stál už odnepaměti. O příčinách požáru existují dvě verze. Jedna z nich říká, že zámek zapálili Němci, protože tu měli štáb i archiv. A velké množství uměleckých děl dovezených z východní Evropy. Fronta postupovala rychle a nebylo možné nic odvézt, proto byl archiv zapálen. Druhá varianta praví, že požár vznikl od granátu sovětské armády. Ať tak či onak, dnes se tu opět tyčí krásná dominanta města. Zámek v minulosti sehrával i důležitou roli při diplomatických jednáních - například zde úřadovala Marie Terezie a byl tu i Napoleon. Ještě dnes jezdí na zámek dcera posledních majitelů - paní Mercedes Ditrichštejn. Je jí přes 70 let, žije v Argentině, vodí sem svoji rodinu a vypráví jim o historii svého rodu. Na zámku se také pravidelně scházejí výtvarníci.

"Každoročně zde probíhá sympozium výtvarníků, kteří se zde sejdou a vytvářejí svá díla, která my tady na zámku vystavujeme. Pochlubím se tím, že údajně po Praze jsme druhá největší sbírka soudobého umění. "

Jeden z exponátů představuje i paní Perchtu z Rožmberka, onu známou Bílou paní, která prožila svůj strastiplný život právě na mikulovském zámku.

Zámek Mikulov,  foto: CzechTourism
"Byla provdána za Jana z Lichnštejna. Jak praví pověst i jak je doloženo jejími dopisy otci a později bratrům, si samozřejmě na život v Mikulově stěžovala, protože se svým manželem nebyla šťastná a zejména tady s ním moc nebyla. Byla odkázána na libovůli své hašteřivé tchýně. Takže na Bílou paní máme úplně stejný nárok, jako Český Krumlov."

Mimochodem, dopisy, které psala paní Perchta otci a bratrům, jsou brány jako základ ženské literární tvorby této doby. Svému manželovi pak neodpustila ani na smrtelné posteli, když ji o to žádal. Proto musí podle legendy bloudit jako Bílá paní.

Na zdejším zámku mají i jednu raritu - nejstarší a největší sud ve střední Evropě, který byl naplněn vínem.

"Tento sud byl sestrojen přímo zde v roce 1643 na objednávku majitele panství Maxmiliána z Ditrichštejnů, který se za svého života snažil, byť to měl velice těžké, protože to bylo v době třicetileté války, pozvednout hospodářskou úroveň a samozřejmě jedním z hlavních příjmů bylo vinohradnictví a vinařství. Byl to desátkový sud, do kterého oddaní poddaní nosili desátý díl úrody hroznů. Bohužel sloužil pouhých třicet let. Protože potom přišla velká neúroda hroznů a sud se rozeschl."

Sud má obsah tisíc deset hektolitů, váží kolem 26 tun a největší průměr je pět metrů. Pokud by jste ho náhodou chtěli vypít, museli by jste začít jako novorozeně, pít denně tři litry vína denně a dožít se devadesáti let. Od té doby, co sud vyschl slouží na zámku jako dekorace. Přesto Ditrichštejni přišli na způsob, jak ho využít.

"Vypráví se, že jedna z kněžen rodu Ditrichštejnů. která byla dámou velkého světa a malý Mikulov jí nevyhovoval, neustále tlačila na manžela, aby se odstěhovali do nedaleké Vídně ke dvoru. On aby alespoň částečně vyhověl jejím libůstkám, sezval velkou společnost a po večeři je zavedl sem do sklepa. Když kněžna vstoupila na čtvrtý schod odspodu, tento zavrzal a ozvala se hudba, i když zde nebylo nikoho vidět. Ale jeden všetečný host to odhalil, protože obešel sud a vzadu našel bubeníka. Zbylých čtrnáct členů kapely bylo nacpáno v tomto sudu. Pověst dále praví, že paní kněžnu to natolik dojalo, že už se z Mikulova nechtěla stěhovat. Druhá verze praví, že se zamilovala do bubeníka a to byl ten důvod, proč tu chtěla zůstat."

Dietrichštejnská hrobka,  foto: Paveln4,  CC BY-SA 3.0 Unported
A v Mikulově ještě zůstáneme i my a vydáme se k další zajímavosti města - k Ditrichštejnské hrobce. Původně na jejím místě nechal kardinál František Ditrichštejn založit Loretu - napodobeninu Svaté chýše v italském Loretu. Nad ní pak postavil kostel a klenotnici. Tu plnili věřící dary pro již tehdy legendami opředenou černou madonu. Dary přinášeli i ti, kteří chtěli uniknout světské spravedlnosti, neboť kostel měl právo azylu. Kostel však zasáhl ničivý požár, při kterém lehlo popelem dalších 350 mikulovských domů. Při požáru tehdy odvezli z klenotnice 6 vozů zlatých a stříbrných předmětů. Poté zůstal kostel 90 let v rozvalinách a ruiny měly být prodány jako stavební materiál. Naštěstí k tomu nedošlo a v polovině 19. století zde byla postavena Ditrichštejnská hrobka.

Černá madona je dnes v kostele sv. Václava a konají se s ní pravidelné poutě na místo, které se tyčí nad městem a nazývá se Svatý Kopeček. Poté, co v roce 1622 řádila v Mikulově morová epidemie, rozhodl se kardinál Ditrichštejn vyjádřit bohu vděčnost za její překonání. Nechal na kopci, který se původně nazýval Tanzberg postavit kapli sv. Šebestiána. Jak uvedl historik Václav Hortvík, později tu nechal pro poutníky postavit ještě cestu lemovanou kapličkami.

Svatý Kopeček s kapličkami,  foto: Kirk,  CC BY-SA 3.0 Unported
"Jsou to taková jednotlivá zastavení, ale není to křížová cesta, jak si lidé mylně myslí. Obřad křížové cesty vznikl až daleko později."

Jedná se o pašijové výjevy, z nichž první je scéna Loučení Krista s Marií. Vedle kaple stojí zvonice, na níž je zvon vážící 4300 kilogramů. Na jeho rozhoupání je třeba síly čtyř mužů. Také kostel na Svatém kopečku provázely požáry a znovu vstával z popela. Také věřící sem chodí na poutě s černou Madonou jako před staletími.

Mikulov,  foto: Barbora Kmentová
Ale to není všechno - v Mikulově byla také velká židovská čtvrť, kterou tvořilo na 300 domů natěsnaných v úzkých uličkách. Ve druhé polovině 16. století tu působil i legendární tvůrce Golema rabbi Löw. Pro turisty je tu připravena židovská stezka a pokud už budou zmoženi historií, mohou se vydat po stezce vinařské, neboť Mikulov je také kraj skvělého vína.

10
48.806750200000
16.638368300000
default
48.806750200000
16.638368300000