Cestujeme po Česku Kuks - místo Ctností a Neřestí

František Antonín Špork Podle pověstí se v okolí těžilo zlato a staroněmecké slovo kukus znamená podíl na výnosu dolů. Odtud tedy jméno Kuks. Navíc tu vyvěraly léčivé prameny. Když panství zdědil v roce 1684 hrabě František Antonín Špork, pozval lékaře, aby prameny prozkoumali a brzy tu začal budovat svůj letní dvůr, který se měl stát lázeňským a společenským střediskem šlechty. A to se mu také povedlo. Do dnešní doby se dochoval jen hospital a kostel na druhém břehu, ke kterému vede monumentální schodiště. Svého času byl jenom jednou z částí rozsáhlého areálu, připomněl průvodce Miroslav Šamal.

"Lázně byly doplněné různými atrakcemi, které se nacházely na nábřeží Labe. Byla to koňská dráha tzv. rejdiště, dům s kulečníkem, přírodní bludiště nebo dům se střelbou na ptáky. Budova hospitalu měla komplex pouze doplňovat. A tady je vidět myšlení barokního člověka, který mimo zábavu a reprezentaci myslel i na smrt. Proto je tady hospital pro přestárlé a dokonce i rodová hrobka rodu Šporků, kteří toto místo založili."

Přáním hraběte Šporka bylo, aby měl ze své rezidence na levém břehu Labe výhled přímo do krypty na svítící věčné světlo. Hrabě patřil k nejvzdělanějším osobnostem baroka. Byl synem císařského generála a člověk plný protikladů. Říkalo se, že je velký kverulant a lakotný hospodář, přesto prý při jeho slavnostech teklo z kašen víno. Byl pověstný soudními procesy se svými sousedy jezuity. Sám byl však nábožensky snášenlivý a dával překládat duchovní literaturu. Holdoval divadlu, opeře a lovu, přitom zakládal kláštery a špitály. Liboval si v symbolice smrti. Možná i proto si udělal rodovou hrobku v kostele Nejsvětější trojice naproti lázním.

"V kostele jsou dveře, za kterými je točité schodiště vedoucí do hrobky. Hrobka rodu Šporků se nachází přímo pod kostelem na stejném osmibokém půdoryse a na dveřích je vymalován kostlivec s latinsko-německými verši. Kostlivec má na své hlavě přesýpací hodiny, které symbolizují, že smrt si pro člověka může přijít kdykoliv."

V obrazárně rodu Šporků si návštěvníci určitě všimnou obrazu ženy, která leží na smrtelné posteli v řádovém oděvu anunciátek. Tato žena byla Šporkovou manželkou.

"Nikde jinde není manželka Šporka vymalována, pouze jak leží na smrtelné posteli. Dokonce když byl na svých štramáckých cestách, tak si v Nizozemí, kde je jeho matka pochována, vyzvedl její lebku, a vystavil si ji v pražském paláci."

František Antonín Špork je v obrazárně na třech portrétech - v jednom roce, ve třech letech ve františkánském obleku a potom ve starším věku. Dotýká se medailonku loveckého řádu sv. Huberta, který založil a byl jeho mecenášem. Byl to Špork, kdo v Čechách zavedl při lovu troubení na lesní roh. V jeho službách byli nejlepší umělci své doby. Působil tu známý architekt Giovanni Battista Alliprandi, Kuks zdobí řada soch od Matyáše Bernarda Brauna.

"Rejdiště bylo lemováno 40 sochami trpaslíků, kteří měli údajně tváře Šporkových nepřátel. I v této místnosti jsou dva trpaslíci, kteří pocházejí z rejdiště, jsou opřeni o stěnu."

Unikátem je však soubor soch Ctností a Neřestí. 24 tesaných plastik vzniklo v Braunově dílně v rozmezí pouhých dvou let. Byly umístěny podél severního průčelí hospitalu.

"Tady se nacházíme v lapidáriu, kde jsou uloženy originály Ctností a Neřestí od Matyáše Bernarda Brauna. Tahle veliká prostora nesloužila jako lapidárium, ale byl to velký nemocniční sál, kde byli uloženi na postelích ti, kteří už mohli chodit, nemohli se pohybovat a pečovali o ně milosrdní bratři."

Hospital pro přestárlé vojenské veterány z okolí se Špork rozhodl založit hned poté, co začaly na druhém břehu růst lázně s rezidencí. Přes různé potíže však nebyl za jeho života zprovozněn. Lázně pak panstvo po Šporkově smrti opustilo a později přišla velká voda.

"V roce 1740 labské údolí zavalila veliká povodeň, která zničila řadu staveb a atrakcí okolo břehu a zkázu dokonal v roce 1891 požár, který zachvátil stavby včetně zámku. V roce 1901 byly všechny stavby zbořeny, kromě hostince, který existuje dodnes."

Jedinou institucí, která hraběte přežila, a to o celých 200 let, byl špitál. Po hraběti Šporkovi zůstala nadační listina, podle níž mělo být v Kuksu vydržováno sto chudých, nemocných a přestárlých mužů z okolí panství. Dozor nad správou hospitalu vedla jako poslední komtesa Kateřina. S jejím bezdětným bratrem Hubertem vymřel v roce 1953 i rod slavného pána na Kuksu.

Příspěvek jsme poprvé vysílali 30. července 2010, dnes jste jej mohli slyšet v repríze.