Cestujeme Jaroměřice nad Rokytnou
Autor: Zdeňka Kuchyňová
Dnes navštívíme malé moravské městečko Jaroměřice nad Rokytnou. Ve své
historii se dvakrát stalo významným centrem celého kraje i národa. Poprvé to
bylo na začátku 18. století, kdy za Jana Adama Questenberka, budovatele
překrásného barokního zámku a kostela, zněly hudbou a zpěvem. Podruhé na
začátku 20. století, kdy na nově postavenou školu přišel učitel Václav
Jebavý, ve světě již známý básník Otokar Březina. Brzy nato se staly
Jaroměřice Mekkou, kam putovali básníci a umělci. My se dnes vypravíme po
stopách hraběte Jana Adama a zamíříme na Jaroměřický zámek, ze kterého
vybudoval své trvalé sídlo. Jak uvedla průvodkyně Eva Cafourková, známý byl
zejména zájem hraběte o hudbu.
Jaroměřice nad Rokytnou
Interiér Jaroměřického zámku
Na zámku najdeme i takové kuriozity, jako byla cestovní čutora, která je
dvouplášťová a je jakousi kombinací termosky a ledničky - záleželo jen na
přání panovníka. Má obsah asi šest litrů, i když vypadá na dvacet. Při
pohledu na čutoru mě napadlo, že bych nechtěla být sloužícím, která ji musel
nosit. V pokojích a to zejména pánských, najdeme i krásně vyřezávané truhly
a šperkovnice.
K zámku patří samozřejmě i zahrada, která zabírá plochu 10 hektarů a původně
byla vyzdobena dvaceti sochami antických božstev. Dnes jich v parku stojí
pouze 11. V blízkosti zahrady se nachází místnost, která nese tajemný název
Salla terrena.
Jak dodala průvodkyně Eva Cafourková, hrabě Jan Adam Questenberk nešetřil,
ani když Marie Terezie vedla války o udržení rakouského dědictví a hudba mu
vyplňovala poslední chvíle života. Jeho žena poté kapelu rozpustila a uzavřela tak nejskvělejší období Jaroměřic. Tuto tradici dnes připomínají
hudební slavnosti pořádané v historických prostorách zámeckého areálu.






