Cestujeme po Česku Historie a pověsti Strakonic

Strakonice, na rozdíl od mnoha českých měst, nebyly založeny jako město královské, ale poddanské. Původně zde stály čtyři samostatné vesničky, které se postupně rozrůstaly až se spojily v jedno město. Historie města je úzce spojena se strakonickým hradem, který byl postaven na soutoku dvou řek - zlatonosné Otavy a Volyňky ve 13. století. Na jeho vzniku se podílel šlechtický rod Bavorů, kteří k nám přišli pravděpodobně z olomouckého biskupství. Strakonický hradA právě za Bavora II., kterému se také přezdívalo Bavor Veliký, prožil hrad a přilehlé městečko největší rozkvět. Jak uvedla ředitelka muzea Ivana Říhová, navíc se tento rod těšil velké přízni krále Přemysla Otakara II., kterého Bavor II. doprovázel na výpravách.

"Byl současně nejvyšším královským maršálkem a to byla po králi hned nejdůležitější funkce v zemi. Strakonice se díky osobě Bavora II. skutečně hřály na výsluní. Bavoři tu byli do roku 1402, kdy v podstatě poslední z potomků Bavorů mizí snad v řadách potulných rytířů nebo nějakého nájemného žoldnéřského vojska a tu část, kterou dosud bavoři vlastnili, odkupují Maltézští rytíři a stávají se jedinými vlastníky Strakonického hradu."

Strakonický hrad, věž Rumpál Dokonce zde v dobách husitských bouří v Praze sídlil i hlavní převor řádu. Maltézští rytíři hrad vlastnili až do roku 1925. Jako památka na Bavory jim zde zůstala velkorysá přestavba hradu. Například už zmiňovaný Bavor II. zde vystavěl dvě nové věže, z nichž se do dnešních dnů zachovala pouze jedna. Jmenuje se Rumpál, měří třicet metrů, vede na ni 96 schodů a slouží jako rozhledna. Věž má v půdorysu kapkovitý tvar, aby lépe odrážela střely v případě, že by se pokusilo nějaké vojsko hrad dobýt. A hrad bohužel dobyt byl, nikoliv však za husitských válek, ale byl vydrancován ve třicetileté válce. Tehdy stavovští vojáci město i hrad zpustošili. Mezi obrazy, které poničili byl i obraz Panny Marie.

"Zohavili ho tím způsobem, že Panně Marii vypíchali oči. O pár měsíců později v roce 1620, když městem procházelo vojsko císařské, ten obraz získali od jednoho z měšťanů, který ho ukryl. Tento obraz pak nesl karmelitánský mnich před císařským vojskem v bitvě na Bílé hoře 8. listopadu 1620. Říká se, že to byl právě tento obraz, který způsobil, vítězství císařských vojsk a pořážku českých stavů."

Později byl originál obrazu odvezen do Říma, při jednom z požárů však byl zničen. V Čechách se dochovalo mnoho kopií a jedna z nich je i ve strakonickém kostele sv. Prokopa. Podruhé město poničili ve třicetileté válce Švédi. Říká se, že hrad však nebyl dobyt vojenskou silou."

Strakonická podskalí, busta F.L. Čelakovského "Ale zradou mlynářského chasníka tady na hradě, který údajně otevřel tu nejmenší branku na hradě a tudy sem to vojsko vpustil. Dodneška se ta branka, která vede na řeku skutečně jmenuje Švédská."

S mnoha maltézskými velkopřevory jsou spjaty významné okamžiky, které poznamenaly život Strakonic. Dá se říci, že například Jan ze Švamberka založil textilní tradici města. Ze jeho působení tu vznikl první řemeslný cech - a to krejčovský. Později zde vznikl cech soukenický, a roku 1716 cech punčochářů. Ti se počátkem 19. století překvapivě přesunuli k výrobě fezů. Malé jihočeské městečko tak začalo vyrábět pokrývky hlavy, které se nosí v zemích islámu. Jak se sem fezy dostaly, o tom existuje několik teorií. V 19. století totiž začalo punčochářské řemeslo upadat.

"Strakoničtí punčocháři najednou stáli před problémem, co budou vyrábět. Naše archivní dokumenty vyprávějí o tom, že právě kolem roku 1805 navštívil Strakonice jistý linecký obchodník jménem Roza a přivezl sebou maketku toho fezu a ptal se místních punčochářů, zda je tady nějaký šikovný mistr, který by mu to dokázal vyrobit. Oni doporučili dva - mistra Petráše a mistra Fialku a tím se vlastně ty fezy do Strakonic údajně dostaly."

Strakonice A vyrábějí se zde dodnes. Stakonice se proslavily i výrobou motocyklů a piva. Zdejší pivo s pozoruhodným názvem Nektar, má tradici ještě delší, než textilní výroba. Město totiž získalo právo vařit pivo už ve 14. století. A jako každé historické město, i Strakonice jsou opředeny řadou zajímavých pověstí a báchorek. Jedna z nich vypráví o hradní paní, která byla sice krásná, ale marnivá. Jednou ji napadlo, že si nechá upéct střevíčky z chleba. Neuposlechla varování, že tak bude šlapat po božím daru.

"Nechala si střevíčky upéct, a poprvé si v nich vyšla do hradního kostela. Před hlavním olářem se země propadla a ona se propadla do podzemí. Ta pověst má několik verzí. Ona prý se proměnila v kachničku, podzemními chodbami vyplavala na nedalekém rybníku Blaťáku a tam se skrývala v rákosí a lkala nad svým osudem. Vysvobozena měla být z tohoto prokletí teprve tehdy, až na hradbách strakonického hradu vyroste strom, jeřáb a to tak silný, že z jeho kmene se dá vytesat kolébka pro novorozeně."

Jak dodala ředitelka muzea Ivana Říhová, zřejmě se tak v průběhu staletí stalo, neboť po hradě nyní žádná mystická bytost nebloudí. A pokud se návštěvníci chtějí vydat z hradu do okolí Strakonic, mohou navštívit například strakonické podskalí. Tato místa velice miloval zdejší rodák František Ladislav Čelakovský. Na jedné ze strání najdou turisté i jeho bustu. Zde prý nejradši sedával a psal svoje básně. Dalším významným strakonickým rodákem je Josef Skupa, tvůrce nejznámnějších českých loutek Spejbla a Hurvínka.