Falešného vrchního u Dvou koček nenajdete, ale můžete si tu vypít Kočku

Dáte si Světlou nebo Tmavou Kočku? Když vám tuhle otázku položí vrchní, nemusíte se bát, že budete jíst mňoukající zvířátko. Jste totiž v pivnici U Dvou koček, a jmenuje se tak pivo ze zdejšího minipivovaru. Kočka na vás kouká i z pípy, a mezi zdejšími stoly se proháněl Josef Abrhám coby falešný vrchní ve filmu Vrchní, prchni!

U dvou koček, foto: Ondřej TomšůU dvou koček, foto: Ondřej Tomšů Jak dům ke svému jménu přišel, se ptáme vedoucího provozovny Romana Pohanky.

"Název tohoto domu ze 13. století se změnil kolem roku 1920. Vznikl název U Dvou koček, ale nikdo nezjistil proč. Jestli se tu chovaly, nebo je měla majitelka domu. Najednou se tu začalo říkat U Dvou koček. Když potom vznikla restaurace, tak se ten název použil, a vznikl z toho tradiční symbol. Už v 60. a 70. letech to byla vyhlášená plzeňská restaurace. A zůstalo to tradiční dodnes. Spisovatel, který nedávno vydal knihu o naší restauraci, zjistil, že tu v roce 1910 byla prodejna vína. Pan Dragičevič, Chorvat, který prodával vína po Praze, tu měl pobočku. Zemřel před válkou. Pak převzali prodejnu vína jeho synovci. Na pamětní desce, která je tady na sloupu, máme zdokumentováno, že provedli velkou rekonstrukci v roce 1941, a byla tu vinárna Brač."

Spisovatelem, který pivnici U Dvou koček zařadil do knihy Kde pijí múzy, je Lukáš Berný. Mimo jiné zjistil, že vinárnu svého času vedl jakýsi pan Fischer. Rád naléval, ale když si někdo objednal druhou a třetí skleničku, tak koukal, jestli na to má tak říkajíc kondičku. Když viděl, že host začíná být moc rozjařený, už mu víc nenalil. Také se tu podle knížky stal hrozný mord. Parta lupičů tu zabila kuchaře, kterému usekla ruce.

Kočka se tu vaří od roku 2010

Dřív vás v hospůdce vítal i harmonikář, ale to je minulost.

U dvou koček, foto: Ondřej TomšůU dvou koček, foto: Ondřej Tomšů"Byla dlouholetá tradice, že jsme měli harmonikáře, který tady víkendy a večery hrával. Bohužel jsme s tím od začátku tohoto roku skončili. Neuměli jsme si s tím poradit ohledně nového systému elektronické evidence tržeb. Když jsem harmonikáře požádal, aby si to vzali na sebe, tak to nikdo z nich nechtěl. Nechat tu hrát člověka, platit za to autorskému svazu, pak harmonikáři, a ještě odvádět daně. Bylo to komplikované. Pár restaurací to zachovalo, harmoniku si lidé stále najdou, ale my jsme s tím bohužel skončili."

Jak dodal Roman Pohanka, tradice dobrého piva tu však neskončila. Vznikl tu i minipivovar.

"Využili jsme názvu U Dvou koček, takže máme Světlou Kočku a Tmavou Kočku. Tím jsme se trošku odlišili od tradičních plzeňských restaurací, které zůstaly. Minipivovar jsme postavili v únoru 2010, a od května 2010 vaříme. Když jsme začínali, tak bylo přes sto minipivovarů, v dnešní době už jich je přes tři sta. Stoupl zájem o tradici, která v Praze byla. Každý druhý dům měl pivovarnické právo, a vařilo se pivo. Češi jsou známí tím, že mají pivo rádi. Vznikla tu tzv. Pivní tour. Sami hledají nové hospody, sběratelé pivních tácků si vytvářejí webové stránky a tak dále."

Na falešného vrchní se tu dodnes vzpomíná

Dodnes tu lidi vzpomínají na slavný film Vrchní prchni. Právě tady chodil mezi stoly Josef Abrhám, a coby falešný vrchní zde zinkasoval první pětistovku.

Roman Pohanka, foto: Ondřej TomšůRoman Pohanka, foto: Ondřej Tomšů "Nedávno bylo výročí filmu Vrchní prchni. Lidi se chodí stále ptát. Film, který se neustále opakuje, znají. Stále držíme stejný vzhled restaurace. Existuje i parta nadšenců, kteří jezdí velorexy jako v tom filmu, a byli tu zaparkovaní. Stává se, že někdo přijede z venkova na návštěvu do Prahy, staví se tu na pivo a říká: tady běhal ten váš falešný vrchní. Nebo používají hlášky: já vám to jdu zkasírovat. Stává se to."

Jak dodal Roman Pohanka, některé tradiční restaurace ztrácejí svého ducha. Přes poledne sem chodí Češi, večer převážně cizinci.

"Konkrétně japonským turistům se neskutečně líbí, že tu potkají vrchního, který tu pracuje 20 let. Několikrát si ho i fotili. Bohužel ta tradice se trošku změnila. Je to spíš orientované na tu cizinu. Myslím si, že jsme jedni z mála, jako jsou třeba U Pinkasů či U Medvídků, kteří tu tradici drží, že se tam i Češi zastaví. Jinak to centrum vypadá, že už tu Pražáci nebydlí. To je bohužel smutné."

V domě U Dvou koček najdete i další zajímavost. Už sto let je pod jeho střechou výtvarný ateliér, magická místnost, ve které kdysi pracoval krajinář Otakar Nejedlý. I dnes je tam zajímavý umělec, Jan Brabenec, český výtvarník žijící ve Vídni.