Cestujeme Čeští turisté objevovali Slovensko už v 19. století

15-02-2013 10:00 | Zdeňka Kuchyňová

Čeští turisté objevovali Slovensko už v 19. století, kdy vznikaly první turistické spolky. Klub československých turistů na Slovensku vybudoval řadu chat, turistické značení a na svoji dobu velmi moderní turistická centra. Mezi turisty byla také řada zajímavých osobností. A spolupráce turistů trvá dodnes.

Stáhnout: MP3

Turistické spolky byly zpočátku roztroušené. Psal se roku 1862, když vznikl ve Vídni Alpský rakouský spolek. Turisté se brzy shromáždili i kolem spolku v Karlových Varech nebo slovenské Sítné. Vývoj šel dál a začaly vznikat velké spolky. Klub českých turistů vznikl v roce 1888 a jeho členové začali objevovat krásy turistiky. Pak přišla první světová válka, uvedl čestný předseda Klubu českých turistů Jan Havelka.

"A po ní nastal rušný děj. Vedení Klubu českých turistů se na svém zasedání usneslo, že se změní na Klub československých turistů. Udělali to spíše manifestačně, z radosti nad vznikem Československé republiky, aniž by se toho Slováci vůbec zúčastnili. Takže druhým úkolem bylo kontaktovat Slováky a zjistit, jak to tam bude vypadat."

Čeští turisté zjistili, že na Slovensku mezitím vznikl Tatranský spolek turistický v Liptovském Mikuláši. Navázali s ním spolupráci a současně založili svůj první odbor v Bratislavě. Během dvou let do Klubu vstoupil i Tatranský spolek. A tím od roku 1921 začala organizovaná turistika v Československu. Mezi turisty byla řada zajímavých osobnosti.

Jiří Guth JarkovskýJiří Guth Jarkovský "Hlavní osobnost byl doktor Guth Jarkovský, který byl tou dobou předsedou Klubu českých turistů. To byl velký znalec Slovenska, který tam už jezdil před první světovou válkou. Druhou osobností, kterou ale v roce 1920 ještě nikdo neznal, byl kapitán Jaroslav Jonák. Jako voják československé armády působil v Košicích. Protože to byl turista, tak ho zajímalo okolí. Jelikož z Košic není daleko do Vysokých Tater, tak se do nich zamiloval. Začal tam organizovat, kdo bude značit cesty a jak se to bude dělat. Sám řídil i značil Tatranskou magistrálu, dodnes existující."

V Popradu byl pak založen další odbor Klubu československých turistů a ústředí začalo přispívat financemi i radami. Jaroslav Jonák se však nezasloužil jen o zpřístupňování Tater.

"Ale zejména o zpřístupňování Slovenského ráje a Slovenského krasu. Do toho spadá zpřístupnění jeskyně Domica a vybudování na svůj čas velmi moderního zařízení návštěvního domu v Domici. Bylo tam muzeum a informační středisko. Předběhlo to cestovní ruch o čtvrt století. Něco podobného udělal Klub československých turistů na Štrbském plese, kde postavil budovu. V ní bylo zřízeno informační středisko Vysokých Tater, které fungovalo až do rozpadu Klubu československých turistů v roce 1938."

Klub českých turistů budoval nejenom značení, ale i chaty. Znáte nějaká čísla?

Štefánikova chata pod Ďumbierem, foto: Marcin Szala / Creative Commons 3.0 UnportedŠtefánikova chata pod Ďumbierem, foto: Marcin Szala / Creative Commons 3.0 Unported "Karpatský tatranský spolek vybudoval osm chat ve Vysokých Tatrách. Určitě všechny nepřežily. Slovo chata mělo jiný význam na konci 19. století a jiný v 30. letech 20. století. V chatě z 19. století by dnešní turista těžko spal. Horolezec ano, ale turista těžko. Zvlášť se zníním o jedné chatě. Tu vybudoval Sitnia klub, jehož předseda se jmenoval Téry. Vznikla tak Čechům a samozřejmě Slovákům dobře známá Téryho chata ve Vysokých Tatrách. A teď řeknu poslední číslo. V roce 1938, než se kluby rozdělily, díky rozdělení republiky, tak bylo na Slovensku 54 chat."

Jan Havelka většinu míst zná, snažil se dojít i tam, kde už dnes žádná chata není. Připomenul, že turistické chaty byly velmi důležité. Například v roce 1928, když klub slavil 40. výročí /jeho historie se totiž počítá od roku 1888/, tak byly otevřeny hned tři chaty.

"Jedna z nich velmi slavně, neboť to byla nejvýše položená nová chata Klubu československých turistů a sice Štefánikova chata pod Ďumbierem. Správně by se měla jmenovat 'pod vrcholem Ďumbieru', protože stojí téměř na něm."

Jan HavelkaJan Havelka Oba kluby turistů, český i slovenský, pracovaly i za druhé světové války. Klub českých turistů vzal pod svá křídla například mládež ze skautů a zrušeného Sokola i řadu sportovců. Tehdy se v turistických oddílech hrál třeba basketbal, volejbal, fotbal a další sporty. Klub chytře využíval i prostředky od protektorátní vlády na to, aby školil vedoucí v zásadách původního klubu. Válku přežil i Klub slovenských turistů, který se přejmenoval na Klub slovenských turistov a lyžiarov. V roce 1947 se oba kluby dohodli na svém zastřešení a znovu založily Klub československých turistů.

"Prvním předsedou tohoto Klubu československých turistů byl zvolen onen zmíněný tehdy kapitán, později generál Janák."

Vy jste se při našem rozhovoru zmínil o jeho roli za války, kdy Klub českých turistů pomáhal při přechodech hranic. Jak to tehdy bylo?

"V roce 1938 a 1939 chtělo hodně Čechů emigrovat, zejména letci, vojáci a tak dále. Z první republiky existovala dohoda mezi Československem a Polskem, že členové československého turistického klubu a členové polského PTT mohou přecházet vzájemně hranice až do hloubky 50 kilometrů, aniž by měli pas nebo nějaké jiné úřední oprávnění. Toho využil Klub českých turistů, speciálně generál Janák, který měl ten kraj dobře prošlápnutý. Vydávali nové legitimace s falešnými čísly. Dávali je těmto lidem a ti mohli beztrestně přejít hranice. Mohli je kontrolovat, ale nemohli je zadržet. Na to pak Němci přišli, Janáka zatkli a vypadalo to s ním hodně zle. Přičiněním několika lidí se ho podařilo dostat do blázince. Díky tomu přežil. Při pražském povstání se odsud dostal a bojoval v něm. Pak se vrátil do Klubu československých turistů."

Slovenské Tatry, foto: Archiv Radia PrahaSlovenské Tatry, foto: Archiv Radia Praha Jak vypadá spolupráce českých a slovenských turistů dnes?

"Vypadá velmi dobře. Ukazuje se, že jestli někdo nemá potíže s překročením hranic, ať už fyzickým nebo duševním, tak jsou to turisté obecně. Ale mezi českými a slovenskými existuje tradice dávnější spolupráce a podobné řeči. V naší generaci jsme nepociťovali vůbec žádný rozdíl. Nejmladší generace, kterou oba kluby mají, by měla přidat v tom, aby se více potkávali. Některé odlišnosti, které nám nedělaly potíže, jako třeba ťava a ošípané, tomu už nerozumí a tím pádem narážejí na nějaké nepochopení. Ale kluby spolupracují, naši členové mají slevy na slovenských chatách a Slováci slevy u nás. Pořádáme letní a zimní turistické srazy, na kterých je vždycky velká skupina Čechů na slovenských a velká skupina Slováků na českých."

Turisté dál vyráží na výlety. Letos to už bude 125 let. Tohle výročí minulý týden oslavili společně se slovenskými turisty na zimním srazu v Jilemnici. Čeští turisté by rádi oslovili střední generaci, která chybí. Na druhou stranu, o mládež se bát nemusí. Lidí do 26 let je v klubu 30 procent.

Linkovací služby

Doporučujeme

Související články

Více

Z archivu rubriky

Více

Aktuální relace