Spolužačky Zatloukalová s Přibylovou jako lekce z jazyka českého

V dalším díle našeho pravidelného cyklu Čeština, jak ji neznáte, navazuje naše spolupracovnice z Belgie Michaela Swinkels - Nováková na svůj předchozí pořad - o významu sloves být a bít:

Jak už jsme si řekli minule, sloveso „býti" má kromě své gramatické funkce (jako sloveso pomocné a sponové) mnoho významů, vzhledem ke svým předponám a předložkám s ním spojeným. Zůstaňme u jeho podoby fonetické, to znamená, že se vyslovuje stejně, ale píše rozdílně, v tomto případě buď měkké nebo tvrdé „i".

Dovolte mi malou osobní odbočku o významu slov. Měla jsem na obecné škole dvě spolužačky, jedna se jmenovala Zatloukalová a druhá Přibylová. Spojovala jsem si jejich jména významově, čili „zatloukat" znamenalo něco podobného jako „přibít", čili třeba hřebík do zdi. Takže mi připadaly svými jmény jako dvě příbuzné, jejichž předkové ke svému jménu přišli tím, že se zabývali stejnou činností.

Předtím, než jsme ve škole probírali vyňatá slova, jsem znala jen význam slovesa „přibít" s měkkým „i", například že se dědeček praštil kladívkem do palce, když přibíjel hřebík do zdi a chystal pověsit obraz. Číst jsem už uměla, ale sloveso „přibýt" s tvrdým „y" nebylo v dětských časopisech příliš frekventované. A tak jsem se Kamilky Přibylové zeptala, proč se její jméno píše tak divně. Podívala se na mě taky divně a řekla, no přece jsme někam „přibyli", né? A hned bylo po souvislostech se Zatloukalovou... (Později jsem pochopila, že sloveso „zatloukat" také nemusí mít vždy něco společného s kladívkem...)

Vraťme se však k modifikujícím předponám u sloves „býti" a „bíti". Slovesa nabýt (majetku), nebo někomu nabít (natlouci), ubýt (na váze), nebo někoho ubít (zbavit života), zbýt (se naděje) nebo zbít (fyzicky) a mnoho dalších, jako přebýt/přebít, vybýt/vybít, odbýt/odbít jsou graficky srozumitelná, ale foneticky jen v kontextu sdělení.

Zmiňme zde ještě sloveso „zabít". To je homonymum, slovo souzvučné, které má stejnou podobu zvukovou i grafickou jako slovo jiného významu a původu, čili „zabít" v souvislosti s tím hřebíkem do zdi - nebo usmrcením, kdy se píše stejně. Ačkoliv, když už jsme u toho hřebíku... ale nepouštějme se na tenký led hororů.


"Čeština, jak ji neznáte" není kurzem českého jazyka, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je to spíše povídání a zamyšlení o češtině, jejích proměnách v závislosti na společenském životě, historii a podobně. Jednotlivé kapitoly se pozastavují u různých zvláštností a zajímavostí, které v současné češtině nalézáme.

Doufáme, že se vám tato série zastavení nad českým jazykem bude líbit. Přivítáme samozřejmě vaše názory a připomínky.