Čeština, jak ji neznáte Přechodník je mrtev. Ať žije přechodník!
Všichni o něm mluví, málokdo si s ním ale ví rady. Řeč je o přechodníku. V dnešním díle cyklu Čeština, jak ji neznáte se mu věnuje Tereza Filinová
Co chvíli ho pohřbíváme, ale on stále přežívá. Přitom se nedá říct, že by strádal. Dohadujeme se o tom, jestli ho zařazovat do učebnic. Spekulujeme nad tím, že není třeba ovládat všechny jeho tvary. Pokud pak, nedej bože, použijeme chybný tvar, nevyhneme se soucitným pohledům. U přechodníku totiž platí, že o něm všichni mluví, ale málokdo si s ním ví rady.
Je to jistě i tím, že přechodníky nezaslechneme běžně na ulici.
Typické jsou spíše pro psané texty, které mohou být hutnější a čtenář má více času je pochopit. Pisatel tak může déle
přemýšlet o tom, jestli chce neurčitým slovesným tvarem vyjádřit
současnost nebo předčasnost a pochopitelně si může dobře rozmyslet,
jaký tvar použije. Věty jako Přišedši domů, připravovala večeři
nebo Pes se ke mně rozeběhl, vrtě radostně ocasem by nás na papíře z rovnováhy snad příliš nevyvedly, rozhodně bychom ale řekli Když
přišla domů, připravovala večeři a Pes se ke mně rozeběhl a radostně vrtěl ocasem a na přechodník bychom přitom ani nevzdechli.
Z tvarů jako věda, vědouc, vědouce, řka, řkouc, řkouce nebo
zavolav, zavolavši, zavolavše na nás možná dýchne knižnost a archaičnost, a tak je nepřejdeme bez povšimnutí. Více než jejich
primární funkci, tedy zkrácení a zhutnění textu, přitom vnímáme
neobvyklost těchto tvarů. Ta může v daném kontextu působit
povýšeně intelektuálsky nebo komicky, a to i když se trefíme do
správného tvaru. Naproti tomu naprosto přirozeně vnímáme a používáme ustrnulé přechodníky jako vstávaje, lehaje, chtě nechtě,
počínaje/počínajíc, nevyjímaje/nevyjímajíc, soudě/soudíc,
nemluvě/nemluvíc, nehledě/nehledíc na nebo vyjma, které už
přestáváme považovat za tvary sloves a používáme je spíše jako
příslovce nebo předložky. U těchto ustálených výrazů už
nepřihlížíme k tomu, o jaký rod jde, jejich tvar se nemění a neuděláme v nich tedy chybu.
Přechodník s námi tedy žije dál, i když mu mnozí předpovídali zánik už ve 20. letech 20. století. Na internetu lze narazit například na stránky Klubu za renesanci přechodníků v jazyce českém nebo České hnutí za legalizaci přechodníku. Už tedy zbývá jen přechodníky více užívat, co třeba začít u esemesek?
"Čeština, jak ji neznáte" není kurzem českého jazyka, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je to spíše povídání a zamyšlení o češtině, jejích proměnách v závislosti na společenském životě, historii a podobně. Jednotlivé kapitoly se pozastavují u různých zvláštností a zajímavostí, které v současné češtině nalézáme.
Doufáme, že se vám tato série zastavení nad českým jazykem bude líbit. Přivítáme samozřejmě vaše názory a připomínky.





