Čeština, jak ji neznáte Ouřada

Víme, že mezi hláskové změny, které používá obecná češtině, což je běžně dorozumívací jazyk dvou třetin českých mluvčích, patří i přehláska ú>ou. Na rozdíl od ostatních obecněčeských změn, které stále více expandují, tato postupně mizí. V Českém národním korpusu máme doloženy například tvary: oudolí, oučel, ouvoz, oučinek.

Zajímavé je slovo ouško. Původně ho měla čeština jen v podobě úško. V současném, jazyce je už jen v původně obecněčeském tvaru ouško.
-ujistili jsme ho, že umíme plavat prsa, znak i <ouško> ...
-Je k poznání dle neomylně odstálých <oušek> ...
-klacíkem míchala v kastrolu <ouškama> opřeném o dva kameny...

Chceme-li vyjádřit ironii, potom použijeme následující tvary:
-Nemám náladu na otázky nějakého <ouřady>...
- Mě mají na <ouřadech> rádi...
-Vy že jste profesoři, pedagogové? Jste <ouřadové> ...
-Jsem úředníček sešněrovaný sedmi hodinami <ouřadování> ...
-Koncem loňského roku jsem dostal <ouřední> lejstro z generální prokuratury...

V korpusu můžeme nalézt tyto tvary i v dílech bratří Čapků:
-CHROBAČKA : Já mám <ouzkost>. Aby nám ji pak někdo neukradnul.
-FANKA : Mně je z vás <ouzko>, slečinko!
Podívejme se na další kontexty slov, ve kterých se jev vyskytuje.
-prosby rodičů na ně neměly žádný <oučinek>...
-Bez loučení se rozešli a pro tak dobrý <oučel> se už nikdy nesetkali.
-Seděl tam starý vyhublý <oučtař>, lysá lebka neobyčejně hranatého tvaru.
-Standa byl klidný, <outlý>, ale když ho někdo rozhněval, pral se.
-v měkkých postelích, který jim nabídly <outlocitné> dámy v přilehlých domech...

Při tomto užití tyto tvary znění velmi příznakově. Hned víme, že se jedná o neformální hovorovost, o vyjádření expresivity nebo ironie. V neutrálním jazyce je nevyužíváme.
Ale některá slova si už, stejně jako u slova ouško, bez tohoto ou neumíme představit:
-platil česnečku, <oukrop> a bramborové placky
-Seděla jako <oukropeček>
-Teď tu seděl a stěžoval si jako nějaký <oukropek> na svou ženu.
Existence spisovného jazyka a obecné češtiny nám dává možnost bohatšího odstínění jazykových prostředků. Není tedy nevýhodou a chybností češtiny, ale naopak umožňuje její větší bohatost.

Písnička Ivana Mládka o "zapeklité češtině" předeslala o čem je projekt, který vám na tomto místě Radio Praha nabízí.

Nejedná se o kurz českého jazyka, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je to spíše povídání a zamyšlení o češtině, jejích proměnách v závislosti na společenském životě, historii a podobně. Jednotlivé kapitoly se pozastavují u různých zvláštností a zajímavostí, které v současné češtině nalézáme.

Doufáme, že se vám tato série zastavení nad českým jazykem bude líbit. Přivítáme samozřejmě vaše názory a připomínky.

Seriál připravila Věra Schmiedtová - vědecká pracovnice Českého národního korpusu. O jakou instituci se vlastně jedná a o čem v novém seriálu uslyšíte, se dozvíte z následujícího rozhovoru, který s paní Schmiedtovou natočil Jaromír Marek.....