Od smrti nejznámějšího českého loupežníka Babinského uplyne 126 let

Václav Babinský, olejomalba neznámého autora z 19.století (Muzeum města Brna)
0:00
/
0:00

Nejznámější český loupežník Václav Babinský je stále živou legendou. Prvního srpna uplyne od jeho smrti už 126 let. Na sklonku života se téměř jako čtyřiaosmdesátiletý poctivě živil jako zahradník v ženském klášteře v Praze-Řepích. Pohřben je tam na dnes už neužívaném vězeňském hřbitově. K pomníku mu tam lidé dosud nosí květiny a zapalují u něj svíčky, třebaže hrob už čas srovnal se zemí. Více už Zdeňka Kuchyňová.

Před lety prý byla u pomníku Babinského ještě měděná tabulka, z níž bylo možné vyčíst něco o jeho životě. Kdosi ji prý ale ukradl, říkají místní lidé, kteří ochotně ukazují zájemcům jeho hrob. Legendu z Babinského udělala až lidová tradice, zvláště kramářské písně, dávno potom co skončil s loupežnickou živností.

Podle všeho byl Babinský jen tuctovým zločincem. Kolem roku 1830 dal dohromady loupeživou bandu a přepadával pocestné. Zatkl ho v lednu 1832 rychtář v obci Kuří Vody, když se mu prokázal falešným pasem. Navíc jeho milence vypadly dvě nabité bambitky. Při zatýkání prý Babinský kousl rychtáře do prstu a zranil dva biřice. Po čtyřech měsících vazby uprchl. Později přepadl v Horní Kamenici pláteníka, kterého ubodal nožem, oloupil a pak utekl do polské Lodže. Dopaden byl na podzim 1835, když přišel navštívit své příbuzné na Litoměřicko. Všeobecně se v procesu očekával trest smrti, ale svědci ho většinou nepoznali, uvedla Miroslava Menšíková z brněnského hradu Špilberk.

Věznice na Špilberku
"Existuje publikace Karla Novotného z roku 1922, která se jmenuje Babinský. On tam uvádí, že známý historik Václav Vladivoj Tomek, který byl současně právníkem a jako mladičký byl u toho procesu, vzpomínal na to, že řada soudců do poslední chvíle nevěřila ve vinu Babinského a byla proti trestu. Takže on byl velice mazaný a proto nedostal trest smrti, ale dvacet let na Špilberku."

Na Špilberk přišel roku 1841 a také tady měl štěstí. Zdejší věznice se totiž později zrušila a začalo stěhování vězňů. Babinský byl přepraven vlakem do věznice v Kartouzích u Jičína. Tehdy to byla nová moderní věznice, která slouží dodnes a je známá jako Valdice. Ve vězení se Babinský choval vzorně, dokonce vězňům předčítal modlitby při nedělní mši. Stal se také ošetřovatelem nemocných vězňů a při tom poslouchal jejich příběhy. Vypráví se, že ze Špilberku uprchl, ale to podle Miroslavy Menšíkové není pravda. Kniha špilberských vězňů zmiňuje jen jeho předchozí útěky a podává i jeho charakteristiku, že je tělesně zdráv, ale jinak velmi nebezpečný člověk.

"Je velmi zchytralý a podnikavý. Dvakrát se pokusil o útěk vylámáním způsobem životu nebezpečným z velké výšky a jiné naváděl. To je citace z té kmenové knihy špilberských vězňů. Ale nebyl to útěk ze Špilberku. To už si tady utvořili takovou krásnou legendu průvodci a různé publikace, protože Babinský byl velmi populární." Když byl Babinský v pětašedesáti propuštěn, snažil se zůstat ve službách věznice, což se mu nepovedlo. Na doporučení kongregace milosrdných sester však byl umístěn do kláštera v Řepích u Prahy, kde pracoval jako zahradník. Prý se hrozně rozčiloval, když mu něco ukradli a nadával, jak je svět špatný. Přestavenou kláštera byla svého času hraběnka s řádovým jménem sestra Charitas. Podařilo se najít její paměti, kde její příbuzná popisovala, že byla u tety v klášteře a tam se k ní přišoural stařeček, který si stěžoval, že mu někdo ukradl jahody a to měl být právě Babinský. Ten si brzy získal důvěru jeptišek. Údajně se prý podíval na zdejší mříže a řekl, že by je přeřezal každý břídil. Jeptišky je pak na jeho radu nahradily těžkými dubovými okenicemi.

"Ony prý ho posílaly na vyřizování různých záležitostí do Prahy. Měl oblíbené hospůdky a tam prý za pivo vyprávěl svoje historky. A když mu došly, tak si kupoval různé kramářské písně, přečetl si je a pak to vyprávěl jako svoje zážitky."

Kdo ví, které zážitky jsou tedy pravdivé, které vypůjčené a které jenom fantazie. Babinský se také prý docela rád nechal na stará kolena fotografovat a dochovaly se dvě fotografie. Na Špilberku je pak obraz namalovaný podle jedné z nich na plechu a Babinský tu vypadá jako úctyhodný kmet.