České "nej" František Šmahel má ve sbírce přes tisíc kamer, promítaček a fotoaparátů

26-03-2011 08:00 | Zdeňka Kuchyňová

Život s filmem spojil František Šmahel z Ústí nad Labem. Nejdřív natáčel amatérské snímky, pak pracoval pro televizi jako kameraman. S manželkou provozuje poslední klasické kino v Ústí nad Labem a celý život sbírá filmy, kamery, promítačky a fotoaparáty. Ve své sbírce jich má přes tisíc.

Stáhnout: MP3

František Šmahel, foto: ISIFA/ VLP/ Karel PechFrantišek Šmahel, foto: ISIFA/ VLP/ Karel Pech Některé věci ze sbírky Františka Šmahela jsou opravdové unikáty. Nejstarším kouskům je více než sto let. Je mezi nimi také stoletý film, možná ho natočil František Křižík. O věci z jeho sbírky mají velký zájem Japonci. Ve sbírce Františka Šmahela jsou kromě promítaček a kamer také fotoaparáty z celého světa. Jak prozradil v rozhovoru pro Radio Praha, fotit začal už ve škole. Učitelé i rodina měli pro jeho koníček velké pochopení. A pak přišla láska k filmům.

"Jednou jsem šel za tátou do práce, jezdil u Dopravních podniků v Ústí nad Labem, a nesl jsem mu oběd. Když jsem se vracel, tak u kostela byly popelnice a koukaly z nich filmy. Šestnácti milimetrové, jak jsem později zjistil. To mě zajímalo, protože jsem tam viděl stovky obrázků. Tak jsem to z popelnice všechno vyndal a doma jsem si to hodiny prohlížel a říkal: maminko tohle já chci. Řekla mi, že až bude Ježíšek, tak si mám napsat o kameru. Tak jsem si napsal, táta mě vzal do Fotokina a řekl: pane Havrda, chci pro syna kameru. Pan Havrda přinesl kameru, ale malinkou, osmičku. Já jsem říkal: tati, já mám ten film širší, šestnáct milimetrů. Jenže ta kamera stála tenkrát 2.500 korun, to byly dva platy. Tak jsem to obrečel, ale přece jenom nějak maminka zapůsobila, nakonec si táta vzal půjčku a kameru jsem na Vánoce dostal. Točil jsem tramvaje a staré baráky v Ústí, které se pak zbouraly. Já díky svému archivu mám zajímavé záběry Ústí nad Labem. A s tím přišlo i sbírání přístrojů."

Kolik už jich máte?

"Tisícovka jich tu určitě bude. Pro mě je to velký koníček, který vystavuji i pro jiné lidi, hlavně pro děti. Ty sem chodí do kina a ptají se, kde máme to DVD. Já jim říkám: děti vidíte tohle? A ukazuju promítačku, cívku, ten film jim dám do ruky a řeknu: tohle vám dneska budu promítat. Vidíte tam ty obrázky? Oni to neznají."

Jaké máte největší vzácnosti a kde se vám je podařilo sehnat?

"Když fotografujete, tak se dostanete všude. Já jsem dělal i kameramana v České televizi. Díky této profesi poznáte tisíce lidí. Když vědí, že je to můj koníček, tak když něco najdou, dostanou nebo zdědí, tak řeknou: komu bych to dal? Nevyhodím to, zavolám Fandovi. A takto se mi sbírka začala rozšiřovat."

Jaký máte nejstarší kus?

"Nejstarší projektor je z roku 1900, ještě na ruční pohon na kliku. Venku je clona, která přerušuje světelný tok. To je tak 110 let."

V Ústí nad Labem provozujete poslední klasické kino. Jak to s ním v dnešní době vypadá a co se tam promítá?

"My jsme program s mojí ženou Libuškou postavili na tom, co tu nejvíc chybí. To je filmový klub. Hrajeme tu české filmy, ruské, francouzské, taky polské."

Pamatujete taky na děti?

"Těm se věnujeme asi nejvíc. Sejde se nám tu třeba školka, je tu čtyřicet nebo šedesát dětí. Zahrajeme pro ně třeba krásného Karla Čapka, Mikeše od Josefa Lady. Promítneme jim 5 nebo 6 pohádek. Nakonec je vždycky Krteček. To musí být, děti tleskají a chtějí to. Takhle rodinu spolu se školkou kulturně podporujeme, oni by to jinak už neviděli."

Budoucnost klasických kin však není podle Františka Šmahela moc růžová, vytlačují je velké multiplexy s několika sály. A bez dotace zřejmě zanikne v Ústí i tohle poslední klasické kino.

Linkovací služby

Doporučujeme

Související články

Více

Z archivu rubriky

Více

Aktuální relace