České "nej" Bronzový duchcovský poklad
V rubrice České nej se vydáme za velkým bronzovým pokladem. Ten byl nalezen v roce 1882 v Obřím prameni na duchcovském panství nedaleko Teplic.
Bronzové spony z duchcovského pokladu
Takzvaný duchcovský poklad byl nalezen náhodně při průzkumu Obřího
pramene, který přestal tryskat, stejně jako ostatní teplické prameny,
po nehodě na dole Döllinger. Horníci se tam prokopali k propojené síti
termálních pramenů a horká voda celý důl zatopila. Tehdy to přineslo
konečný důkaz, že teplické prameny a Obří pramen u Duchcova jsou
navzájem propojené. A právě při průzkumu Obřího pramene byl nalezen
kotlík, ve kterém bylo kolem 4000 keltských šperků ze čtvrtého
století před naším letopočtem.
"Byly tam prsteny, náramky a hlavně spony. Duchcovská spona je v odborné literatuře pojem. Má zvláštní tvarování, velmi kvalitní, až umělecké zpracování oblouku spony,"
uvedla Věra Bartošková, která je autorkou nové knihy o velkém bronzovém pokladu. A nejen o něm, ale také o místních léčivých pramenech. Teď jsou šperky součástí expozic Národního muzea v Praze a několika dalších muzeí Evropy. Podle Věry Bartoškové se dlouhou dobu spekulovalo o tom, kde se v pramenu poklad vzal.
"Převládal názor, že šlo o obchodníka, který tam při nebezpečí vhodil nějaké zboží Skutečně se však jednalo o velký rituální obřad, který probíhal u toho Obřího pramene, protože šperky byly obnošené. To znamená, že je sundávali při tom rituálním obřadu. Kotlík, ve kterém byl poklad uložen a vhozen do vřídla, byl ještě o sto let starší a byl opravovaný. To znamená, že tady šlo skutečně o nějaký rituální obřad, o naklonění bohů nebo nějaká žádost o jejich podporu."
Není zvláštní, že byl poklad právě v pramenech?
"To souvisí s keltskou mytologií, kdy uctívali velkou mateřskou bohyni právě u pramene studánek, zřídel. Ještě větší posvátnost projevovali u teplých pramenů."
A právě Obří pramen měl sedm vývěrů - tři teplé a čtyři
studené. Kolem se prý tehdy rozprostíral dubový háj, který také
hrál významnou roli v keltské víře. Věra Bartošková tvrdí, že
Keltové už v té době věděli o léčivosti místních pramenů a uctívali je. V knize to dokazuje kombinací starých mýtů a doložených
skutečností.






