Jak budeme na dítě mluvit? V případě bilingvních rodin by se měli rodiče rozhodnout ještě před narozením potomka

Učit dítě česky, i když žije v zemi, kde se mluví jinak? Co mu to přinese a má to vůbec smysl? Toto dilema řeší všichni rodiče z dvojjazyčných manželství a k bilingvismu se stavějí různě. Pokud ale dojdou k tomu, že chtějí, aby dítě umělo jejich mateřský jazyk, je to často první krok k založení české školy v zahraničí. Je jich už okolo stovky a pět z nich vzniklo a funguje v Itálii. Česky se děti učí ve Florencii, Miláně, Římě, Bologni a Neapoli a jejich učitelky se pravidelně scházejí.

Bruschetta, foto: Popo le Chien, CC0 1.0Bruschetta, foto: Popo le Chien, CC0 1.0 "To je bruschetta, opečený chléb, s rajčaty a česnekem, a to jsou rýžové koule, asi s olivami, ale to poznáme, až je rozkrojíme," vyznat se v jídlech, které leží na stole, mi pomáhají paní učitelky z českých škol v Itálii. Na jihu se už dávno zabydlely, přesto si vzpomínají, co je při příchodu nejvíce překvapilo. Skoro u všech zaznělo jedno slovo: přezouvání.

"Mé první faux pas spočívalo v tom, že jsem přišla do rodiny a zula jsem se, což Italové nedělají. Ale musím říct, že spousta Češek doma tento praktický zvyk zavádí a docela s úspěchem," směje se Soňa Alfieri z Milána, která na setkání přijela i s kolegyní Janou Schwarzovou.

V Česku se říká "italská domácnost". Platí to, že Italové jsou výbušnější než Češi?

SA:"To je možná trošičku český pohled. Italové mají ve zvyku hodně gestikulovat. Když jsem se vdávala, tak na svatbě mezi sebou hovořila moje tchýně se svou sestrou. Všichni mi říkali: ony se hádají! Ne, opravdu spolu jen normálně mluvily. Je ale pravda, že Italové určitě mluví vyšším hlasem a hlasitěji."

A co vaše děti mají více italskou nebo českou výchovu?

Jana Schwarzová, foto: Martina BíláJana Schwarzová, foto: Martina Bílá JS: "Myslím si, že i tím, že Milano se blíží střední Evropě a je to tam trošku jiné, než o čem by mohly hovořit kolegyně z jihu, tak myslím, že i výchova je trochu umírněnější. A u nás to není taková italská domácnost a italská výchova, jakou bych si byla někdy představovala. Žádné děti pobíhající do noci venku nebo v restauraci odbíhající od stolu, tedy stereotyp, který si možná někdo vybaví. My jsme se řídili spíše tou možná přísnější výchovou, ale oba a v souladu."

S přezouváním souhlasí i Zdenka Skorunková z Florencie, ale zmiňuje i jiné rozdíly.

"Já jsem tady přes 25 let, takže první věc, která mě překvapila, byla, že jsem v šest hodin večer dostala čerstvý chleba. Dneska už je to v Česku běžné, ale já jsem vycházela z úplně jiné reality, než je ta současná. Velmi na mě zapůsobila kultura stolování."

Čechů v Itálii žije podle údajů ministerstva zahraničních věcí okolo 4000. A většinu prý tvoří ženy, jejich děti pak často chodí do českých škol.

"99 procent dětí, které učíme, pochází ze smíšených rodin, kdy maminky jsou Češky a tatínkové Italové. Můžeme asi říct, že česká emigrace do Itálie je převážně tvořena ženami, které se sem vdaly."

Čeština v Benátkách

Výjimkou, která potvrzuje pravidlo, je Ludmila Machátová.

Setkání učitelů českých škol v Itálii, foto: Martina BíláSetkání učitelů českých škol v Itálii, foto: Martina Bílá "Ještě jsem se sem nevdala. Přišla jsem sem pracovně před šesti lety s tím, že sem jdu na rok jako lektorka do Benátek. No a už jsem tady šest let".

Jako lektorka čeho?

„Jako lektorka českého jazyka na univerzitě Ca'Foscari a už šest let pendluji mezi Prahou a Benátkami".

Chcete tedy říct, že se v Benátkách na univerzitě učí čeština.

„Nejen v Benátkách, v Itálii se učí čeština na univerzitě v Padově, v Udine, v Římě a v Neapoli".

Jak jste si zvykla na stravu?

Na jídlo si zvykám obecně dobře, protože ráda jím, takže s tím nemám problém v jakékoliv zemi".

Benátky, foto: Jan Rosenauer, archiv ČRoBenátky, foto: Jan Rosenauer, archiv ČRo Češi si pod italskou kuchyní představí těstoviny. Vy jste ale říkala, že v Benátkách je to trochu jinak. Co je typické pro Benátky?

„Jednotná italská kuchyně, jak si to představují turisté, neexistuje. Každý region a mnohdy každé město tím, že mělo jiný historický vývoj, tak má i jinou kuchyni. Záleží také na tom, jestli je město v horách, u moře atd. Co se týče Benátek: tam se jedí hlavně ryby, další specialitou jsou pak játra a taky se tam hodně popíjí".

To ale i tady...

„Ale v Benátkách víc. Tam se začíná ráno".

Klíčová podpora rodiny

Tak, jako Češky ovlivnila Itálie, i ony svou novou rodinu a sousedy seznamují s českými zvyky. A tak se leckde nejen přezouvá, ale také zpívá, slaví Vánoce a samozřejmě alespoň trochu vaří. Podpora rodiny je totiž pro výuku češtiny klíčová, potvrzují Soňa Alfieri a Jana Schulzová.

SA: "Musím říct, že kdyby nebylo mého manžela, tak česká škola v Miláně asi neexistuje, protože je mi opravdu velikou podporou. Tu práci všude po světě v naprosté většině případů dělají dobrovolníci, kteří to dělají s plným nasazením a často na úkor rodiny. Je pravda, že ne všichni partneři to chápou, ale právě i v tom spočívá moje práce, která se nezaměřuje jen na samotné děti, ale i na tatínky a italskou část rodin.

Ilustrační foto: archiv ČRo - Radia PrahaIlustrační foto: archiv ČRo - Radia Praha Jaké jsou argumenty těch, kteří nechtějí, aby se jejich děti učily tu druhou řeč?

"Nejčastěji slyšíme, že bilingvismus škodí, že dítě bude mít v hlavě zmatek, jazyky si bude plést, ve škole hůř prospívat."

A není to pravda?

"Není to absolutně pravda. Říkám vždycky, že je to právě naopak. Mozek se tak trénuje, že potom i výuka ostatních předmětů a dalšího jazyka je bezproblémová a rychlejší."

Jak bral váš manžel vaše rozhodnutí, že se děti budou učit česky?

JS:"U nás bylo jasné, že výchova půjde oběma směry a nebude převažovat jeden nebo druhý jazyk. Každý mluvíme na děti svým mateřským jazykem a já i manžel chceme, aby děti mluvily oběma jazyky."

A jeho rodina?

"Jeho rodina také. My v italské části máme cizinců hodně. Já tu podporu mám a oceňuji všechny ty italské tatínky. Nejde totiž jen o několik hodin, které stráví děti ve škole, často celá rodina přijíždí z velké dálky a je to výlet na celý den. Já tu podporu mám a s těmi extrémními případy, kdy by se čeština zakazovala, jsme se nesetkali."

SA: "Moje práce spočívá i v jisté prevenci. Je totiž důležité, aby si jazykovou strategii rodina vytvořila ještě před narozením dítěte."

Aby si tedy rodiče řekli, jak budou na dítě mluvit, kde bude vyrůstat atd.?

"Určitě, je nutné se na tom dohodnout. Podle mě je to jeden z nejdůležitějších aspektů rodinného života a budoucí rodiče by v tom měli být zajedno. Nezřídka se třeba setkáváme s tím, že problém s bilingvismem mají starší lidí. Zamrzí, když jej mají profesionálové - pediatr nebo logoped. Osvěta je potřeba, i když se čas změnil a na bilingvismus se nahlíží jinak, tak stále je třeba bojovat."