Kalendárium

Jošt Lucemburský nebo také Moravský patří mezi pozapomenuté postavy českých dějin a ne úplně právem. Na přelomu 14. a 15. století patřil na české i mezinárodní politické scéně k významným osobnostem. Bratranec králů Václava IV. a Zikmunda zastával během let mnoho významných funkcí, největším úspěchem byl bezpochyby titul krále římského. Této hodnosti dosáhl jen několik měsíců před smrtí, zemřel v lednu roku 1411 a byl pohřben v brněnském kostele svatého Tomáše. Brno na svého slavného vládce nezapomnělo a před několika lety byla vyhlášena sbírka na jezdeckou sochu markraběte, který svým významem výrazně překročil moravské hranice.

Nedělní historická rubrika se bude věnovat zkoumání hrobek slavných osobností. Výzkum místa posledního odpočinku další hrdinky kalendária zatím proběhnout nemohl, ostatky Anežky České se už dlouhá léta bezvýsledně hledají. Naposledy se tak dělo loni v zimě v pražském kostele svatého Haštala. I přesto, že místo, kde Anežka leží, není známo, těší se tato přemyslovská princezna už dlouho velké oblibě a úctě. Potvrdil to i historik umění Jan Royt, který připomněl, že Anežka byla kanonizována až ve 20. století.

"Tam byl právě problém věrohodnosti relikvií, protože podle tridentského koncilu muselo být tělo a musel být doložitelný hrob, protože nebyl, tak k té kanonizaci došlo až strašně pozdě. Anežka jako světice byla uctívána dávno před tím, zejména v řádu křižovníků s červenou hvězdou, jehož zakladatelka byla. Když půjdete kolem křižovnického kostela, tak ji uvidíte na fasádě a pak je tam ještě tzv. Puchnerova archa z konce 15. století, kde je anežka také zobrazena atd. Takže ona žila jako světice v řádovém prostředí, ale beatifikována byla až v 19. století a kanonizována až v roce 1989. Tady vidíme, že to byla skutečně významná světice, ale její zařazení do pantheonu svaté církve obecné je až skutečně pozdní záležitost."

Religionista Ivan Štampach připomíná, že Anežka byla dcerou krále Přemysla Otakara I. a mohla se několikrát výhodně provdat. Dala ale přednost službě chudým a přísné askezi františkánského řádu.

"Byl to velmi odvážný krok, protože když už dcera z panovnického roku vůbec šla do kláštera, tak šla do bohatých benediktinských klášterů, to tady tak nebylo. Zdá se, že vedla život odpovídající tomu, co si představujeme, když je řeč o františkánech, život skromný, chudý, péče o potřebné. Tím byla svatá i v mínění lidí."

Anežka proslula jako zakladatelka kláštera na Františku v Praze, který nese její jméno, založila i špitál a stála u zrodu Rytířského řádu křižovníků s červenou hvězdou. Podle některých se tato česká světice narodila právě před 800 lety.

"Obcovati s lidmi znamená stýkati se a jednati za okolností nejrozmanitějších s lidmi nejrozmanitějšími, ba i ve smyslu širším toliko potkávati je a trvati s nimi pod jednou střechou, aniž třeba sbližovati se. Jest postulátem společenské výchovy, aby toto obcování, tento styk a jednání s lidmi, bylo, jak těm, s nimiž se stýkáme, tak nám, kteří se týkáme, pokud možno co nejvíce milé a příjemné."

Na "obcování s lidmi" byl autor přednášky Jiří Guth-Jarkovský odborník. Však se také proslavil dílem Společenský katechismus, které obsahovalo normy společenského chování. Zájmy Gutha-Jarkovského byly daleko širší. Byl ceremoniářem prezidenta T.G. Masaryka, věnoval se literatuře a především sportu, byl mimo jiné jedním ze zakládajících členů Mezinárodního olympijského výboru. Jiří Guth-Jarkovský se narodil před 150 lety.