Kalendárium
V kalendáriu bude tentokrát řeč o úspěších Věry Čáslavské, Karlu Poláčkovi nebo posledním "čistokrevném" Habsburkovi na českém trůně.
Věra Čáslavská
"Věrka Čáslavská jde na bradla, riskantní
přesmyčka....nespadla, ježišimarijá, přátelé, to bylo nádherné.
...výborně, zlato patří Československu! Nádherné...Věrka
Čáslavská je olympijskou vítězkou! Posíláme domů pozdrav!"
Věra Čáslavská
Tato slova zazněla v reportáži z olympijských her v Mexiku, které se
konaly v říjnu roku 1968. Pro Československo nedávno obsazené vojsky
Varšavské smlouvy byla tato olympiáda mimořádně úspěšná. Jenom
gymnastka Věra Čáslavská na ní získala čtyři zlaté medaile.
Nejcennější kov přivezli z Mexika také výškařka Miloslava Rezková,
skokanka do vody Milena Duchková a střelec Jan Kůrka. Pro Věru
Čáslavskou to nebyla první olympiáda, na které zazářila: o čtyři
roky dříve 21. října 1964 získala svou první zlatou olympijskou
medaili na hrách v Japonsku. Ani ta tehdy nezůstala sama - Čáslavská k ní přidala ještě další dvě zlaté a japonské diváky zcela
okouzlila.
Karel VI
V říjnu roku 1740 zemřel ve Vídni císař Karel VI. Karel nepatří k panovníkům, kterým by byly věnovány dlouhé hodiny dějepisu,
nicméně některé momenty přece stojí za zmínku. Mezi nimi vyniká
dokument zvaný pragmatická sankce, kterým Karel VI. pojistil vládu té,
která má naopak v dějepise místo výjimečné - své dceři Marii
Terezii. Mužského potomka Karel neměl, a tak právě jeho osobou
vymřeli Habsburkové po meči.
Karel Poláček
„Až budu velký, tak budu také kupcem, protože kupci to mají
nejlepší. Kupci nemusejí nic kupovat, jednoduše jdou do krámu a vezmou
si, co chtějí. Tatínek pravil: ´Koukej, ať se máš k obchodu, já tu
porád nebudu, tak si všeho všímej, abys to jednou mohl vzít za mě,
neboť Láďa se udělá pro sebe.´ Tak si všeho všímám a stojím za
pultem a zdravím lidi silným hlasem, abych byl jako kupec…“ ukázka z románu Bylo nás pět připomněla spisovatele Karla Poláčka. Laskavá a humoristická knížka z prostředí Rychnova nad Kněžnou vznikala v době nacistické okupace, jejíhož konce se Karel Poláček nedožil. Pro
svůj židovský původ byl vězněn v Terezíně, později byl převezen
do Osvětimi. Jako datum jeho smrti býval uváděn 19. říjen 1944,
novější výzkumy se přiklánějí k tomu, že zemřel až v roce 1945.







