Kalendárium

Edvard Beneš Před šedesáti lety nedlouho po abdikaci zemřel ve své vile v Sezimově Ústí druhý československý prezident Edvard Beneš. Při příležitosti úmrtí této rozporuplné osobnosti českých dějin uspořádalo muzeum v Táboře výstavu, která poslední období státníkova života připomíná. Na jejím slavnostním zahájení promluvil historik Jan Rataj ze Společnosti Edvarda Beneše. Připomněl mimo jiné i prezidentův vztah k Táborsku.

"Z genia loci husitského Táborska, kde se podle Benešova pojetí českých dějin tvořil kdysi první pokus o naši historickou demokracii náboženskou, politickou a sociální, čerpal posilu pro oprávněnost svého politického ideálu. Pravidelně sem zajížděl již před první světovou válkou od roku 1930 do vlastního domu, který zbudoval v Sezimově Ústí. Táborsko se mu stalo nejen místem pravidelného odpočinku, ale i útočištěm ve vyhrocených pomnichovských a poúnorových časech."

Václav Klaus při pietním aktu k 60. výročí úmrtí druhého československého prezideta Edvarda Beneše, foto: ČTK Vernisáže výstavy se zúčastnil i prezident Václav Klaus, který o osobnosti svého předchůdce řekl:

"Edvard Beneš byl mimořádnou osobností, mimořádným státníkem, já myslím, že o tom není mezi námi pochyb. Žil v době, která nebyla lehká, která znamenala úspěchy na straně jedné a také obrovské prohry na straně druhé, je samozřejmé, že jsou spojovány s Edvardem Benešem. Já vždycky říkám, že je to strašlivě nespravedlivé. V této zemi byly miliony lidí, které tlačila v tom či onom směru. Dávaly mu podporu, nedávaly mu podporu. Proto házet některé ty výsledky, které vznikly, právě jen na jednu jedinou osobu druhého československého prezidenta se mi zdá nespravedlivé."

Svatba Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny 1. září roku 1310 se ve Špýru konala honosná svatba. Nebylo se čemu divit, okázalost byla na místě. Dědička českého království Eliška Přemyslovna si brala Jana Lucemburského, jediného syna vládnoucího císaře. Při zmínce o věku novomanželů se většinou třídy v hodinách dějepisu rozdělí na dvě části. Zatímco ta dívčí lituje osmnáctiletou princeznu, že se jejím manželem stal ještě téměř kluk, chlapecká část čtrnáctiletému novopečenému českému králi nepokrytě závidí. Nebyl to ale nejspíše jen věk partnerů, který způsobil, že manželství nebylo šťastné. Už okolnosti, které sňatku předcházely byly netradiční. Teprve před čtyřmi lety byl zavražděn poslední Přemyslovec, Eliščin bratr Václav III., v Čechách dosud vládl Jindřich Korutanský. Budoucí tchán chtěl navíc českou princeznu provdat raději za svého bratra než nedospělého syna a navíc stanovil Elišce jen obtížně splnitelnou lhůtu, do níž se měla z Čech k sňatku dostavit. A další nesnáze na Jana a Elišku čekaly v jejich království, které ale i přes sliby českých pánů vlastně ještě vůbec nebylo jejich.

Leopold II. A ještě jedna královská slavnost patří do prvního zářijového kalendária. Proběhla o mnoho let později a nešlo o svatbu, ale událost to byla rovněž velmi významná. Na počátku září roku 1791 byl českým králem korunován Leopold II. Kromě dobových záznamů zachytil tuto pro Čechy velmi významnou událost ve svém díle také Alois Jirásek. Hrdina jeho knih F. L. Věk byl královské korunovaci v Praze přítomen.

Dr. Aleš Hrdlička Před 65 lety zemřel ve Washingtonu antropolog Aleš Hrdlička. Vystudoval lékařskou fakultu, brzy jej ale zlákala antropologie. Dlouhá léta se věnovat výzkumu severoamerických indiánů. Zjistil, že jejich předkové se na kontinent dostali cestou z Asie přes Berigův průliv. Svůj vědecký zájem také soustředil na otázkám původu a vývoje lidstva. Za svou práci byl mnohokrát vyznamenán, získal např. čestný doktorát UK, nebo prestižní Huxleyovou zlatou pamětní medaili. Aleš Hrdlička se nikdy nepřestal zajímat o dění ve své staré vlasti. Kromě politických záležitostí se zajímal a podporoval také československou antropologii.